Otec a syn, kteří přivedli do Čech železnici. Časosběr Radky Vosáhlo
11.05.2025
Foto: Wikimedia volné dílo, CC BY-SA 4.0, Simon Legner
Popisek: Busta česko-německého dopravního inženýra Františka Antonína Gerstnera v rakouském Linzi
Procházela jsem nedávno krásně zrekonstruovanou halou nádraží v Českých Budějovicích, kde se moderní řešení snoubí s krásou starých časů. Můžete si tam vzpomenout i na průkopníka české železnice a stavitele trati, po které dnes frčí rychlíky do Lince.
Narodil se před 230 lety, a debata o železnici v Česku v poslední době někdy vypadá, že naše vlaky jej pamatují. Je to náš trochu oblíbený negativismus, ale zrovna u železnice to tak úplně neplatí. České dráhy v poslední době, pokud jde o servis, strkají do kapsy i slovutné německé Deutsche Bahn s jejich rychlovlaky.
Česká republika je zemí s nejhustší železniční sítí, po kolejích se dostanete nejen do práce, ale i na hory či koupačku. Jak se to stalo, že se pyšníme tímto primátem? Odpovědí může být jedno jméno.
František Antonín Gerstner má navíc i výročí, možná i kulaté. Uvádí se totiž hned několik dat jeho narození – 11. května 1793, 11. května 1795 či 19. dubna 1796. Mnu, řekněme, že matriky nebyly koncem 18. století tak spolehlivé jako dnes.
Zajímavé je, že mnohem menší pochybnosti jsou o datu narození jeho otce. František Josef Gerstner se narodil 22. února 1756 v Chomutově, v tomto případě nás může uvést do zmatku pro změnu německé označení Komotau. Jde ale skutečně o krušnohorský Chomutov, kde dnes paradoxně najdete muzeum železnice.
Od otce musíme začít i proto, že technické vlohy se obvykle dědí, a zde to platilo dvojnásob. František Josef byl bystrý, jeho vášní se stala matematika, a to tak intenzivně, že jej jednou kantor vykázal z hodiny, když mu opravil chybu ve výpočtu.
Ve studiích zamilované vědy se rozhodl pokračovat i na vysoké škole, na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity se ponořil do vyšší matematiky, astronomie, ale třeba i do řečtiny s hebrejštinou. Zvídavý mladík studoval i Isaaca Newtona. Věhlas si získal roku 1785, kdy publikoval práci, která opravovala zeměpisnou délku mnoha evropských měst. Navíc ještě zjednodušil její výpočet.
Zájem o geometrii jej ale zavedl na Inženýrskou školu a krátce i na studia do Vídně. Stal se oblíbeným pedagogem, ve svých hodinách se nevěnoval jen vyšší matematice a astronomii, ale učil studenty i mechaniku a hydrauliku, kromě předávání poznatků je vedl i k experimentům.
Dne 14. března 1803 bylo dekretem založeno Královské české stavovské technické učiliště v Praze, předchůdce dnešního Českého vysokého učení technického. Zde F. J. Gerstner začal přednášet a v roce 1807 zajistil pro školu první Wattův parní stroj v Rakouském císařství.
Od výuky technických předmětů už byl jen krok k vlastnímu vynalézání. A pozornost zaměřil na dopravu, která se v devatenáctém století stala jednou z hlavních výzev. Původně přemýšlel o vodní cestě, která by propojila Vltavu s Dunajem. Proti tomuto plánu ale stála příroda, velké výškové rozdíly terénu by si vyžádaly výstavbu složité soustavy zdymadel, a to by stálo spoustu peněz i technických dovedností.
Matematik Gerstner ale uměl nejen rýsovat, ale i počítat. A vyšlo mu, že propojení dvou klíčových dopravních tepen regionu je skutečně mimořádně zajímavá obchodní příležitost. Pro spojení Lince na Dunaji s Českými Budějovicemi na Vltavě se nejvýhodněji jevila železnice.
Bohužel zrovna zuřily Napoleonské války a plány na dopravní projekty musely ustoupit těm vojenským. Došlo na něj až v roce 1820, což ale přineslo projektu jednu zásadní výhodu – s energií mládí do něj vtrhnul Gerstnerův syn František Antonín. Studoval stejnou fakultu jako otec, pak polytechniku v Praze a krátce pedagogicky působil na technice ve Vídni.
Inspirován otcem se rozhodl zaměřit na železnici a jeho kroky vedly tam, kde byli jejími průkopníky a inovátory. Psal se rok 1822, ve Velké Británii byla technická revoluce v plném proudu, parní stroje se stávaly základem jejího hospodářství a nového věku. Základy budoucího slavného viktoriánského období byly položeny právě v těchto dobách.
Mladý Gerstner po cestě seznal, že se bude muset rozhodnout. Buď bude nadále působit jako profesor, nebo se plně vrhne na tuto výzvu. Rozhodování nebylo až tak složité. Stavba byla povolena v roce 1824, František Antonín se stal ředitelem její výstavby. Původně se stavěla koněspřežná dráha, ale pokrok v té době letěl dopředu tak rychle, že hned při další návštěvě v Anglii pochopil, že budoucností není síla koňská, ale parní.
Po sporech s investory ale první část z Českých Budějovic na hranici byla dokončena jako koněspřežná. Dráha do Lince se rozjela roku 1828, ale Gerstner po sporech odešel uprostřed výstavby. Přednášel na pražské technice, editoval otcovu učebnici Handbuch der Mechanik a v Británii byl na studijní cestě u první pravidelné osobní vlakové linky Manchester- Liverpool.
Po smrti otce dostal v roce 1834 pozvánku k velké životní výzvě, stavbě železnic v Rusku. Carská rodina patřila mezi aristokracií vůbec k těm nejbohatším a kromě paláců, zlata a všeho blyštivého chtěla držet krok i s technickými novinkami.
Peníze neměly být problém, ale plány na železnici z Moskvy do Petrohradu byly drahé i na carské poměry. Nakonec došlo na skromnější projekt železnice, které si bude užívat především vládnoucí vrstva, cestující mezi Petrohradem a Carským selem, oblíbeným resortem široké panovnické rodiny. Dráha se stala výkladní skříní Romanovců a mimořádným technickým výkonem. Vše se stavělo na zelené louce, od dílen až po náspy.
Dlouhé trati však Gerstnera stále lákaly a vyrazil se s nimi seznámit do země, která vždycky pojímala průmyslovou revoluci ve velkém a překolejit chtěla celý kontinent. Osud si ale občas s lidmi zle zahrává, takže František Antonín Gerstner při studijní cestě po Spojených státech amerických zemřel 12. dubna 1840 na následky nehody ve Philadelphii.
Rozvoj železnice ale tato ztráta zastavit nemohla. Otec i syn Gerstnerové patřili k jejím průkopníkům, František Josef dal oboru své komplexní technické vzdělání, na které mohly navázat další generace. Jeho syn František Antonín zcestoval téměř celý svět, aby poznal a pomohl vytvářet budoucnost, které se bohužel nedožil.
Kdyby viděl dnešní vlaky, řítící se tisíce kilometrů rychlostmi přes 300 kilometrů za hodinu, nejspíš by měl česko- německý inženýr pocit úspěšného díla.
Zdroje: Wikipedia, Encyklopedie města Český Krumlov (ZDE), 100 + 1 zahraniční zajímavost (ZDE), payne.cz (ZDE)
Vložil: Radka Vosáhlo