Ať žije Spartakiáda 2025! Sobota Jaromíra Janáka
komentář
10.05.2025
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Spartakiáda
V divadle jsme říkávali „to sežerou světla“ a platilo to o mizerném líčení, nedbalém oblečení i o pokročilém věku zpěvaček, i když některým zvlášť skvělým by se měl věk prominout. A škoda, že tak brzo umřela Patricia Janečková, krásně zpívala a holka to byla krásná až k zbláznění. A doporučuji zpěvačku jménem Nadine Sierra, je to teď jedna z největších hvězd a je to i skvělá herečka a krásný sportovní typ. Doba dvousetkilových operních primadon je už pryč…
Když myslím na tu váhu, napadá mě: Kdybyste jeli z Jinonic od stanice metra na Malovanku autobusem číslo 149, nebudete litovat. Linka nepatří k nejrychlejším, sjede z našich jinonických kopců ulicí, která se jmenuje Klikatá, a tam se opravdu budete pevně držet v divokých zatáčkách, potom Jinonickou kolem krásných vilek z přelomu století, toho předminulého, přejedete Plzeňskou ulici a už se to rozjede a pěknými zatáčkami dojedete na kopec Strahov, odkud je krásný výhled na Prahu. Jsou tam studentské koleje – a taky ruina Spartakiádního stadionu, dříve také nazývaného Masarykův. Je zapsaný do seznamu kulturních památek naší republiky, což byste při pohledu na něj opravdu nečekali. Přitom by stačilo pár investic mnohem menších, než do nepotřebných stíhaček, a stadion by se mohl stát turistickou atrakcí podobnou jako Koloseum v Římě. Ale honem, než to spadne!
Vzpomínám na doby mládí, kdy jsme si jako cvičenci přinesli na stadion lehké dřevěné krychle z překližky (slušný přivýdělek tehdy ještě existujících truhlářů) a cvičili skladbu pod názvem Mládí, krása – anebo tak nějak.
Už jsem jako Božena Němcová: Dávno, dávno již tomu ...
Jen se nepoddat nostalgii! Je třeba mít konstruktivní představy:
Představuji si cvičení starších žáků, nebo raději dorostenců a pro zvýšení efektu i spoře (sportovně) oděných dorostenek s mobily v ruce. Branou borců by se vkolébaly tisíce obtloustlých cvičenců, třímajících v jedné ruce mobil, hlasitě vyhrávající oznamovací tón, ve druhé laminátové sedátko, zapůjčené Dopravním podnikem hl. města Prahy, dívky by mohly být zvýhodněny poskytnutím vyřazených dřevěných sedaček z nových tramvají, kterým se pro jejich cenu v Praze říká porsche a po kterých za provozu lehce obézní těla v zatáčkách ze strany na stranu lehce klouzají.
Na takových šikovných sedačkách by na umělé travnaté ploše, dodané H…bachem, seděla rozvalená mládež s nataženýma nohama, hoši se zapálenými čvaňháky marihuany v ústech, dívky do rytmu poklapávající svými botoxovými kachními rtíky, a zbytnělými palci by všichni vyklepávali názvy bojových her, u kterých v důsledku denního tréninku, umožněného naším rozvinutým inkluzívním školstvím, vydrží sedět celý den.
Pro zvýšení účinku by toto cvičení mohli doplnit školní tělocvikáři, i ve vysokém věku stále ještě v kombinézách čekající na okamžik, kdy budou moci odejít do důchodu, kteří by francouzskými berličkami vesele klapali o plochu stadionu a přeskakovali natažené nohy cvičenců a cvičenek, oblečených do slušivých rozrhaných kalhot, a společným tlesknutím svraštělých rukou, připomínajícím zvukem májovou bouři, by ruce nechali sepjaté v prosbě o uvolnění místa na přinesených sedačkách.
Načež by mládež povstala, chlapci by dívkám vsunuli do pootevřených kachních rtů, rozkvetlých botoxem a tím trpícím jistou nedomykavostí, zpola dokouřená cigárka, aby si i ony užily lahodného jointa, a mládež by se Branou borců zvolna odkolébala mimo stadion na přilehlé trávníky, kde by se oddávala dalším radovánkám.
Cvičitelé, stále ještě ne důchodci, by v pozoru seděli, ti slabší i leželi na tramvajových laminátech, radostně mávali berlemi z dovozu nad svými šedivými (případně plešatými) hlavami a nad plochou stadionu by se z reproduktorů rozezněl antický chorus v provedení našich nejmilovanějších herců:
„Dobrá věc se podařila, pravdo-láska zvítězila!“
Za celý svůj geniální nápad nic nechci, nebo, abych nebyl nemístně skromný, stačí menší grantík, pár milionů přece stát nezabije. Což platí i pro vás, soukromníky. Na konci částky by stačilo šest nul a před nimi raději vyšší číslo. A pošlete mi to do kampeličky.
Vložil: Jaromír Janák