Z písma se dá poznat i rakovina, tvrdí grafoložka Zuzana Dobiášová. Záhady života

Foto: Se svolením A11

Popisek: Grafoložka Zuzana Dobiášová v talkshow televize A11

Přemýšlíte, jaké by to asi bylo, kdybyste dokázali v každém rukopisu odhalit něco, co běžně bývá očím skryté? Že byste na první pohled rozpoznali možné podvodníky, zjistili, jak jste na tom se svým zdravím, životní energií a tak dále? Nabízíme vám rozhovor s Ing. Zuzanou Dobiášovou, předsedkyní Asociace grafologů ČR. Prozradí vám věci, které jste o grafologii dodnes možná ani netušili.

Paní Dobiášová, proč jste se začala zabývat grafologií?

Mám technické vzdělání a kdysi jsem cítila silnou potřebu najít si odpočinkový koníček, u něhož by moje mysl dokázala víc relaxovat. Poměrně brzy jsem si ale uvědomila, že i grafologie je velice technický obor. Fascinoval mne natolik, že se postupem času stal mým povoláním. V současné době jsem už se všemi aktivitami, které jsem dříve měla, hodně polevila. Nejčastěji se zabývám zpracováním odborných vyjádření, které mají za cíl ověřit pravost podpisů nebo stanovit profil pisatele. A také jsem k dispozici lidem, majícím touhu mě z nějakého důvodu požádat o radu či pomoc.

Spolupracujete i s policií?

Také už se na mě v minulosti obrátili. Portfolio mých služeb je opravdu rozsáhlé. Aby také ne, když se grafologií zabývám už 37 let.

Takže vás již v tomto oboru, předpokládám, nic nepřekvapí.

To byste se divila. Překvapuje mě pořád něco. Nejedná se totiž o obor, který by byl zcela uzavřený. Stále je co objevovat a v něm tkví jeho krása. I v grafologii platí, že pokud člověk nechce stagnovat, musí se neustále rozvíjet a něco se učit. Ve všem, co dělá. Určitou zvídavost jsem v sobě měla vždycky. V mé kariéře mě snad úplně nejvíc ovlivnilo setkání s jednou paní, maminkou spolužáka mé dcery, která byla lékařkou. Zajímala se o grafologii a bylo to někdy okolo roku 2000.

V čem pro vás bylo toto setkání tak nezapomenutelné?

Prakticky vždy mě také zajímaly věci, které se týkaly zdraví, a tato známá mi zapůjčila knihu s názvem Psychosomatická medicína. Když jsem ji pečlivě studovala, odkryly se mi skryté souvislosti. Proto jsem viděla v psychosomatice ohromný potenciál. Říkala jsem si: Pokud existuje vztah mezi psychikou a onemocněním, musí existovat vztah mezi onemocněním a rukopisem.

Avšak úplně první, kdo se zabýval vztahem mezi vlastnostmi, které jdou stanovit pomocí grafologie, a onemocněním, byla naše první soudní znalkyně Julie Flanderková. Bohužel se moc z jejích zápisků nedochovalo, a navíc je tato problematika tak rozsáhlá, že se jí lze věnovat donekonečna.

Odkud jste získávala rukopisy, které bylo nutné pečlivě prozkoumat?

Z různých zdrojů. Poměrně dlouho jsem vedla grafologickou školu, kde bylo až sto žáků najednou, takže se ke mně dostávalo poměrně velké množství podkladů. Mohu bez obav říct, že za ta léta jsem prošla desítky tisíc rukopisů. A v neposlední řadě jsem přes dvacet let vyráběla dokumentární filmy z lékařského prostředí. Psala scénáře, natáčela, stříhala, režírovala a měla možnost pohybovat se po špičkových lékařských pracovištích. To mimo jiné znamenalo, že jsem se mohla dostat i do blízkosti lékařů a velkého množství pacientů, kteří se na grafologickém výzkumu podíleli. Pomáhali i studenti. Každý si na svou závěrečnou práci, která svým rozsahem i obsahem připomínala diplomku, musel sehnat minimálně padesát rukopisů od lidí, které něco konkrétního spojovalo.

Jaká témata si studenti obvykle vybírali?

Záleželo na nich, ale byla jsem ráda a pomáhala jim ve shánění rukopisů, když si vybrali téma v oblasti vztahu zdraví a ručního písma. S jednou mou studentkou, dnes už kolegyní, jsme oficiálně spolupracovaly se Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze, kde jsme se věnovaly výzkumu na téma grafologie a roztroušená skleróza. Tato závěrečná práce je nyní k dispozici na webových stránkách Asociace grafologů ČR. S Institutem klinické a experimentální medicíny (IKEM) jsme zase zkoumali rukopisy pacientů, kteří trpěli fibrilací srdečních síní, závažnou poruchou srdečního rytmu. Oblastí, na které jsme se v grafologii a jejím vztahu ke zdraví zaměřovali, ale bylo mnohem víc.

Prozradíte ještě nějaké?

Například ke mně na kurzy chodila jedna lékařka se zaměřením na onkologická onemocnění prsu. Po domluvě s pacientkami od nich sbírala rukopisy, bylo jich asi sto padesát. Byla jsem nadšená, protože z takového množství podkladů už se dalo poměrně dobře vycházet. A jaký byl výsledek důkladného rozboru? Našly se společné grafologické znaky stejně jako u výše uvedených nemocí, u nichž byl prováděn grafologický výzkum. Dobře viditelné jsou v písmu i některé druhy alergií, problémy se zažíváním, určité pohybové problémy, jakákoli onkologická onemocnění a mnohé další zdravotní problémy.

Jak se to dá poznat?

Nemoci, které nás trápí, jsou často úzce spojeny s určitými vlastnostmi. Vezměme si jako příklad špatné zažívání. Velmi zjednodušeně lze říct, že sužuje hlavně lidi, kteří neřeší své problémy a snaží se před nimi utíkat (prakticky je to ale složitější). Pokud takové vlastnosti v písmu odhalíme, je zde zvýšené riziko, že dotyčný bude mít i odpovídající zdravotní problémy.

Rozumím. Vycházíte tedy z psychosomatiky.

Přesně tak. Navíc jsme zjistili, že pokud člověk začne se svými vnitřními démony něco aktivně dělat, nemusí vůbec dojít k tomu, aby se nemoc rozvinula. Do velké míry tomu napomáhá i zvědomění. Jinak řečeno, pokud si je jedinec svých negativních vlastností vědom, ví o nich a snaží se s nimi pracovat, může se tím před vznikem různých nemocí chránit. Zároveň se ukazuje, že i když to není jednoduché, je možné určité specifické patologické znaky v písmu cíleně odstraňovat. Taková snaha má současně přímý pozitivní vliv na psychiku a celkové zdraví. Této metodě se říká grafoterapie. Není to jednoduché, ale je to možné. Nejedná se o žádný zázrak, jde však o doplňkovou terapii, která má smysl. Byla velice úspěšná například u pacientů s roztroušenou sklerózou. S některými jsme pracovali asi dva roky, pokoušeli se o cílenou změnu písma a ti, kteří vydrželi pravidelně psát a cvičit, nám říkali, že se cítí daleko lépe.

Na jakém principu to celé může fungovat?

Tělo a psychika jsou úzce propojené. Pokud se nám podaří docílit vnitřní proměny a eliminujeme určité negativní věci, bude to mít přímý dopad i na naše zdraví. Když to velice extrémně zjednoduším, lze konstatovat, že podle toho, jak máme v mozku propojené neurony, takové máme vlastnosti. Při jakémkoli procesu učení, tedy v průběhu grafoterapie, vznikají nebo se obnovují určitá spojení mezi neurony, která nefungovala.

Kdybychom byli přesní, co konkrétního byste lidem, kteří onemocněli roztroušenou sklerózou, z pohledu grafoložky doporučila?

Nedá se to říci všeobecně a nerada bych zabředávala do jakýchkoliv univerzálních rad. Pokud má grafoterapie opravdu fungovat, je třeba u každého pisatele zvolit individuální přístup. Na první pohled může jít u různých jedinců o různé grafologické znaky, které je třeba eliminovat. Díky letitým zkušenostem dokážu z písma odhalit, že dotyčný může mít tendenci k některému onemocnění. Většinou jde o drobné nuance v rukopisu, které tu nechci rozebírat, aby se o takovou diagnostiku nepokoušeli laici. Pak by se totiž poměrně snadno mohlo stát, že by si vážné zdravotní problémy vsugerovali.

Každý rukopis si zaslouží individuální přístup, protože vždycky obsahuje kombinaci specifických znaků, které jsou pro něj charakteristické. Laik většinou nemá nejmenší šanci je rozeznat. A i kdyby se mu to povedlo, jeden konkrétní znak v kombinaci s jinými znamená úplně něco jiného u jednoho pisatele, než u druhého. My grafologové se to učíme rozpoznávat dlouhé roky a tento proces se nedá uspěchat. Jako u každého jiného oboru jde především o praxi.

Vždyť ale existují knihy o grafologii, z nichž se dokážou i laikové leccos naučit. Například co znamená určitý sklon písma, jestli směřuje doleva nebo doprava, šířku písmen atd.

To sice ano, ale je to velmi obecné. Abychom si udělali o pisateli pravdivý obrázek, je nutné vzít v úvahu úplně všechny jeho charakteristické znaky, které se v jeho rukopisu nacházejí. Nelze je oddělit. Vždy je nutné uvažovat v kontextu, a proto se snažím vyvarovat toho, abych laiky vedla k tomu, aby dělali z jednoho rozpoznaného znaku nějaké konečné závěry. To je důvod, proč v tomto článku vaši čtenáři nenajdou žádné nesmyslné návody, tak jako je občas mohou najít na internetu.

S tím souhlasím. Zajímalo by mě, jestli grafologii nějak významněji ovlivnil příchod moderních technologií. Domnívám se, že lidé už nepíšou ručně tak často jako dřív, a pokud mohu mluvit za sebe, mění se i úhlednost písma a schopnost psát rukou delší texty.

V tom nevidím problém. Specifické znaky se totiž v písmu objevují už od chvíle, kdy se učíme psát. Jakmile se dítě začne pokoušet o čárky, kolečka, vlnovky a první písmena, už se z toho dá leccos vypozorovat. Určité věci, které nás charakterizují, se v písmu zachovávají, i když stárneme. Je to velmi dobře vidět v okamžiku, kdy grafolog získá rukopisy člověka z různých období jeho života. Už od prvních pokusů o psaní až po dospělost a stáří. Je tam krásně vidět, jak postupně narůstá jeho individualita.

Když budu mluvit o sobě, kdysi jsem psala docela úhledně, ale dnes kolikrát nedokážu vlastní poznámky ani přečíst. Jsem líná psát úhledněji, nebo se za tím skrývá něco jiného?

Opět je to individuální. A mohu vás ubezpečit, že člověk, který má úhledné a krásné písmo, nemá automaticky i dobré vlastnosti. Může to být naopak. Jsou určité typy na pohled extrémně přitažlivého, neobvykle hezkého písma, u něhož my odborníci vždycky zpozorníme. Tomuto stylu psaní pro zjednodušení říkám písmo sňatkových podvodníků. Vypadá navenek půvabně stejně jako jeho pisatel, působí příjemně a přívětivě, ale ve skutečnosti to může být sedmilhář a šikovný podvodník.

Dá se z písma poznat, jestli je člověk, který jej stvořil, psychopat?

Dá se poznat leccos. Psychopatie bude vidět na emotivní stránce, i v tomto případě existují specifické patologické znaky, lépe řečeno sled více takových znaků, které oku zkušeného grafologa neuniknou.

Takže byste dokázala, třeba z dopisu, určit, že ho napsal velmi nebezpečný člověk?

Ano. Kromě toho v grafologii existuje tzv. soubor znaků nepoctivosti. Je to úžasná věc, která mi už mnohokrát ušetřila peníze, když mě chtěl někdo okrást. Hlavně se mi tato znalost osvědčila v době, kdy se ještě v restauracích psaly ručně lístky s objednávkami i útratou. Jakmile jsem na papírku zahlédla znaky nepoctivosti, nikdy jsem nelenila a konečnou částku si raději přepočítala. Téměř vždy se mě ti lidé pokoušeli oklamat.

Dají se někde tyto znaky v písmu pro zajímavost dohledat? To může být docela užitečné.

Dohledat se dají, třeba v učebnicích grafologie, ale pokud nevíte, jak to celé funguje, jako laik většinou nepoznáte vůbec nic. Jde totiž o to, že určitou skupinu znaků nepoctivosti má v rukopisu většina lidí, protože kdyby je neměli, chyběl by jim pud sebezáchovy. Platí zde však přímá úměra, že čím více se těchto specifických znaků v rukopisu objevuje, tím vyšší je pravděpodobnost asociálního chování. Vrazi a násilníci jich mají v písmu nadstandardní míru.

Zkoumala jste někdy rukopisy vězňů?

Ano, protože u mě kdysi studovala jedna státní zástupkyně. Měli jsme proto k dispozici rukopisy všech tehdy doživotně odsouzených vrahů a mnohých dalších, kteří spáchali závažné trestné činy. Vznikla z toho velice zajímavá, ucelená závěrečná práce. Kromě toho jsem také třeba získala rukopisy i od jedné mnišky z Koreje, která si dopisovala s americkými odsouzenci na smrt.

Chcete se dozvědět například, jaké společné znaky obsahuje písmo zločinců celého světa, i jaké nemoce, ještě předtím, než se rozvinou, se v písmu objeví? Větší část rozhovoru s Ing. Zuzanou Dobiášovou najdete v aktuálních Záhadách života, které jsou právě v prodeji na vašich stáncích.

Jitka Svobodová

Převzato z květnového časopisu Záhady života

Vložil: Redaktor KL