Když natáčela, na place se neřvalo aneb Dáma, která by trumfla nejednoho psychologa. Tajnosti slavných
23.04.2025
Foto: Se svolením Divadlo.tv
Popisek: Nejvýznamnější česká televizní režisérka a scenáristka Eva Sadková v rozhovoru o představení Kočičí hra. Záznam nejslavnějšího obsazení s Danou Medřickou a Vlastou Fabianovou natočila v roce 1982.
„Brutality je v životě tolik, že podle mého názoru by dobrý kumšt měl posilovat v lidech laskavost,“ říkávala jedna z našich nejlepších televizních režisérek, která by mimořádným citem pro zákruty lidských duší nejspíš trumfla nejednoho profesionálního psychologa.
Její tvář diváci nikdy nespatřili a většinou ani neměli trpělivost na čtení titulků, kterému říkáme výplatnice, protože bylo vždy uvedeno až úplně na konci. Když natáčela režisérka Eva Sadková, na place se neřvalo a nikdo rozhodně neměl nervy na pochodu. Klidná, vyrovnaná a nenápadná dáma, která byla vždy ke všem slušná, přičichla ke všem žánrům, od dramat přes detektivky a komedie po hudební pořady. Uměla nenásilně udržet dynamičnost děje a pracovat s prostorem a interakcí postav před kamerou, měla smysl pro zvuk i oko dobrého kameramana. Televizních projektů realizovala úctyhodně dlouhou řadu, zhruba 350, a vždy přesně věděla, co chce. Byla ale také skvělou scenáristkou, a dokonce zabrousila i do literárního světa, když v roce 1999 sepsala se zpěvačkou Naďou Urbánkovou její autobiografii Scénář pro Naďu.
S televizí na startu
Takových vůdčích osobností je v uměleckém světě jako šafránu. Narodila se 16. července 1931 v Praze a nejspíš už od dětství si dokázala všechno v hlavě přesně srovnat. Vždy přesně věděla, co chce od sebe i ostatních, a dokázala jít k cíli s jemnou, nicméně důraznou vytrvalostí. Po maturitě zamířila na pražskou DAMU, kde vystudovala režii, a po absolutoriu přímo do Československé televize, která tehdy právě začínala vysílat ještě jako součást Československého rozhlasu. Už v roce 1956 Eva Sadková režírovala své první televizní inscenace, Počestnou holku s Danou Medřickou a drama Podivín s Otakarem Brouskem. O rok později už režírovala podle prvních vlastních scénářů, drama napsané románu francouzského spisovatele Romaina Rollanda Přijde čas, které také sama přeložila, a inscenaci Krvavá svatba na motivy stejnojmenné divadelní hry španělského dramatika, básníka a spisovatele Federika Garcíi Lorcy.
Od dramatu k hitu
Programová nabídka nové televize coby informačního média byla dána zákonem, takže nabízela především vlastní tvorbu, a od dubna 1958 převzala Československá televize veškerou záznamovou techniku. A její rychlý rozvoj nabídl Evě nevídané možnosti. V roce 1960 nabídla divákům skvěle zpracovanou inscenaci románu Gustava Flauberta Paní Bovaryová, s jedinečnou Vlastou Chramostovou v hlavní roli, a pak už byla zpravidla podepsána pod zhruba čtyřmi projekty ročně. Nebránila se ani světu hudby, v roce 1961 natočila cyklus Herci a písničky aneb Každý si zpívá tu svou, kterým provázel Lubomír Lipský. Jeho kolegové v něm představili písničky z divadelních představení a mimo jiné v něm zazněla i píseň Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Bolí mě hlava.
Drahý lhář
K jejím nestárnoucím dílům z šedesátých let patří krimikomedie z roku 1964 o prorůstání organizovaného zločinu celou společností Vražda potřebuje reklamu, která se zrodila na motivy stejnojmenného románu slavné anglické autorky detektivek Dorothy L. Sayers, či dvoudílné válečné drama s Jiřím Adamírou v hlavní roli Ministerstvo strachu. Přímo ale mezi nimi září Drahý lhář z roku 1967, natočený podle divadelní hry amerického dramatika Jerome Kiltyho, vycházející z dopisů legendárního milostného dua, irského dramatika a spisovatele G. B. Shawa a herečky S. D. Campbell. I k němu napsala Eva scénář a pod jejím vedením v něm odvedli nezapomenutelné výkony Felix le Breux a Blanka Bohdanová. Stejně jedinečná je i o rok mladší adaptace geniální novely Oscara Wilde Zločin lorda Savila, v níž Václav Voska skvěle zahrál znuděného anglického šlechtice, kterému psychopatický věštec předpoví, že někoho zabije.
Kočičí hra:
Kdo je vrah?
V polovině šedesátých let natočila dva filmy i na Barrandově. Ke svému filmovému debutu, dramatu Dvanáct o absolventech ročníku DAMU, kteří se rozhodnou odejít společně do oblastního divadla, napsala scénář společně s Pavlem Kohoutem podle jeho divadelní hry. Byl „ušitý na tělo“ konkrétním hercům, kteří tehdy byli ještě studenty, a mimo jiné v něm odvedly skvělé výkony Marie Drahokoupilová či Iva Janžurová. A o rok později stála u ojedinělého projektu, vraždy v přímém přenosu Pět milionů svědků. „Kdo se nechce dočkat příště, aby ve tmě dostal šach, musí nutně změnit hřiště, nebo vědět kdo je vrah,“ zpívá v úvodní bigbeatové písničce Pavlína Filipovská. K objasnění vraždy v televizním studiu si vyšetřovatelé Radovan Lukavský a Jan Tříska pomohou rekonstrukcí. A kdo je vrah? To může divák jen hádat. Tímto projektem ale Eva spolupráci s filmem jednou provždy ukončila a vrátila se do televize, která jí byla způsobem práce bližší.
Úplatek pro Nedbala
Pod křídly Kavčích hor se stala stálicí, na kvalitu její tvorby se dalo vždy vsadit, takže například dokázala v roce 1974 zlomit i Miloše Nedbala, který tvrdohlavě trval na tom, že své studenty herectví před kameru prostě nepustí. Jenže jedna z nich, Jitka Smutná, tehdy vyhrála konkurz na hlavní roli v jedné z jejích historických inscenací Cena zlata a Eva ji prostě chtěla. A tak nakonec dokázala zázrak a Nedbala přesvědčila. Zadarmo to ale nebylo. Musela mu slíbit, že s ním a jeho ročníkem natočí na konci jejich studia na rozloučenou televizní inscenaci. A díky tomu vznikla kriminálka Konec semestru, k níž napsala scénář spisovatelka Eva Kačírková, která se právě tehdy začala naplno věnovat literární tvorbě. Kvalita práce Evy Sadkové byla uznávána i v zahraničí, například když v roce 1986 napsal Jiří Hubač pro pražské Divadlo na Vinohradech hru Generálka, představení tak uchvátilo zástupce televize DDR, že ji požádali o její převedení na obrazovku pro východoněmeckou státní televizi.
Rozloučení s Lustigem
Přestože to tak možná vypadá, Eva Sadková rozhodně nebyla workoholička a každodenní život si naplno užívala. Její láskou a životním partnerem se stal o patnáct let starší filmový dramaturg a herec Bedřich Kubala. V roce 1958 se jim narodil syn Martin, kameraman, dokumentarista a režisér, kterého matčina profese okouzlila už v dětství. Po Střední průmyslové škole filmové v Čimelicích absolvoval kameru na pražské FAMU, a pak působil jako kameraman ve Filmovém studiu Barrandov, v Krátkém filmu Praha, v Československé, České i Slovenské televizi, ale nějaký čas také na Nově, a dokonce i v britské BBC. Se svou profesí se Eva Sadková definitivně rozloučila v roce 1994 jako režisérka i scenáristka válečným psychologickým dramatem podle povídky Arnošta Lustiga Modrý den, v němž excelovali Jana Paulová a Václav Vydra. Jedna z nejlepších českých televizních režisérek zemřela 8. dubna 2000 v Praze, stovky jejích inscenací ale dál úspěšně baví i nutí diváky k zamyšlení.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Vladimír S. Sappak, Milan Schulz, Eva Sadková, Ladislav Smoljak: Čtyřikrát o televizi, Eva Sadková: Scénář pro Naďu)
Vložil: Adina Janovská