Vizovský zázrak, nalezené zuby a stěhování do Bílého domu. Horká židle Boleslava Polívky

Foto: Se svolením FTV Prima (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Herec, komik, mim, dramatik a scenárista Bolek Polívka v Show Jana Krause

Sám si přesně nepamatuje, kolikrát už byl hostem v Show Jana Krause. Třikrát? Čtyřikrát? Určitě byl naposledy gratulovat moderátorovi k výročí pořadu, což dokazuje, že je Bolek Polívka kamarád a zároveň host vzácný. Tentokrát přišel představit své nové hry a pochlubit se svými dětmi.

V předsálí se pětasedmdesátiletý valašský bard svěřil reportérovi Primy, že netrpí trémou, ale jakýmsi chvěním. Prý se jako závodní kůň před startem nemůže dočkat, až to začne, a těší se na to jiskřivé povídání s Janem Krausem. Rád by se ho zeptal, jestli je pořád nadšenec do počítačů, protože v tom byl prý vždycky před kolegy napřed.

K tomu na červené pohovce nedošlo, zato Bolku Polívkovi zazvonil telefon v kapse. Jan Kraus mu ho chtěl pomoct vypnout, on to ale brilantně zvládl sám. „Co mě děti naučí, to už pak umím sám,“ pochlubil se svými znalostmi o chytrých telefonech. „Učí mě, já poslouchám, ale mají zákaz zvedání očí,“ předvádí, že nemá rád, když netrpělivá mládež u toho obrací oči v sloup.

Ohlédnutí za mládím

Divadlo Bolka Polívky čerstvě hraje jeho vlastní hru Sága aneb Vizovský zázrak. Není to úplně divadlo jednoho herce, Bolek tam ale hraje celou řadu postav, nejen sám sebe. „Začíná to mým porodem a potom tam hraju moji maminku a mého tatínka, hraji tam moje přátele, tak je to takové sebereflexivní, ironické,“ představuje svůj „úsměvný živočichopis“ vizovický rodák a chlubí se tím, že je také čestným občanem Vizovic.

Jan Kraus považuje za nejslavnějšího vizovického občana Rudolfa Jelínka, jehož jméno nese místní lihovar i slivovice. Na tu se Bolek Polívka cítí být odborník a hned dává k lepšímu historku, jak se mu známý pokoušel dát ochutnat dva vzorky a že to byly patoky. Na druhou stranu během pořadu zazní i věta: „Všichni chlastaj a o mně se to píše.“ Výrok smutného klauna, který se nikdy netajil tím, že zejména v mládí pijáctvím a bohémským životem čelil režimu, který nesnášel.

Nové divadlo v Bílém domě

Se svým divadlem se v Brně přestěhoval do nových prostor v budově, které se říká Bílý dům. „Sen každého Američana,“ směje se, „z Dělnického domu se přestěhovat do Bílého domu.“ Budova byla dříve okresním národním výborem a Bolek říká, že si připadal jako exorcista, když odtamtud vyháněl ducha komunismu. „Ale snad jsme to zlidštili, a teď je tam lidem dobře a rádi tam chodí,“ popisuje, že dům je postaven v brutalistním architektonickém stylu. „Někdy přijdou studenti třeba z Holandska a obdivují, jak je to postavené,“ shrnuje rozdíl mezi tím, jak na brutalismus pohlíží našinec a jak cizinec.

Janu Krausovi Bolek Polívka přiznal, že bez komediantství se v jeho rodině neobejde ani svatba.

Milovaný kolega Peca

Ve své další hře nehodlá Bolek Polívka pokračovat ve vzpomínání na svůj život, ale věnoval ji svému letitému kolegovi a kamarádovi Jiřímu Pechovi, zvanému Peca. „Jmenuje se to Anděl v lihu a Peca tam začíná jako anděl, přicházející z nebe, a postupně se zase stává tím starým zchátralým komediantem,“ popisuje příběh své novinky a přidává historku o tom, jaký Jiří Pecha byl.

„Jednou jsme jeli na zkoušku a on špatně artikuloval. Prý ztratil zuby, teda horní protézu. Byl nervózní z toho, že má večer hrát v Hradci v Shakespearovi. Nějak jsme odzkoušeli, pak jsme šli na oběd a on najednou zalovil v kalhotách. Nosil takové ty trenýrky, ve kterých jsou všité slipy a mezitím je mezera. Z té mezery najednou vytáhl ty zuby. Bez zábran si je od kulí nasadil rovnou do pusy a jásal: Shakespeare je zachráněn!“

Všechny děti táhne divadlo

Potomků má Bolek Polívka šest. „Nejstarší Kamile je padesát, nejmladší Marjánce šestnáct,“ říká a Jan Kraus kontruje, že se mu může stát, že jeho děti budou starší než on. Tenhle vtípek ale herec nechává stranou, protože má na srdci to, jak je na své děti pyšný. Všechny jdou totiž v jeho hereckých stopách, už i ta nejmladší trojice, jednadvacetiletý Jan, devatenáctiletý František a letos sedmnáctiletá Marjánka.

„Ti kluci, to je dobré,“ říká hrdý otec. „Ale ta dívenka! To je něco!“ Jako každý otec se samozřejmě bojí, že mu dceru jednou odvede nějaký zmetek, zatím si ale její přítomnost užívá. „Ona je skvělá. Jednou přišla ze školy s tím, že se jí děti smějí, že má starého otce. „Je starý,“ řekla, „ale myslí mu to.“

Po mnoha letech se na jeviště poprvé s Bolkem postavila i jeho žena Marcela, vtáhl ji právě do představení Vizovský zázrak. A moc ji chválí, jak svou premiéru zvládá. Velká šťastná rodina k Bolkovu životu patří stejně jako nezkrotné komediantství. „My jsme se s Marcelou brali dost pozdě a ten tendá dvanáctiletý Franta ji po obřadu objal a řekl: „Vitaj do rodiny, mamo.“ Bez humoru zkrátka u Polívků není ani svatba.

Zdroj: FTV Prima

Vložil: Ela Nováková