Návrat lidskosti s Olgou Havlovou aneb Výbor dobré vůle. Časosběr Radky Vosáhlo

Foto: Aerofilms

Popisek: Olga Havlová v dokumentu Miroslava Janeka Olga

Lidskost a dobrá vůle jsou dost často užívaná slova. A každý si pod nimi představuje něco jiného. Před 35 lety je tehdejší první dáma Olga Havlová naplnila velmi konkrétním obsahem.

Říká se, že vyspělá společnost se pozná podle toho, jak se chová k těm nejslabším, lidem se znevýhodněním. Tělesným, mentálním, ale i materiálním. Milosrdenství patří mezi základní lidské ctnosti a pomáhání druhým patří k věcem, které dávají člověku dobrý pocit smysluplného života.

Když pomáhá jednotlivec, je to pomoc velmi osobní, obvykle efektivní, ale velmi brzy může narazit na limity svých možností. Společnost zvládne víc, ale jsou věci, které nedokáže nikdo jiný než stát. Ale úplně nejlepší variantou je, pokud se výhody všech tří pomocí propojí.

Dnes je po celém světě zvykem, že tuto roli plní zejména manželky prezidentů. A Československo bylo v tomto směru průkopníkem už od svého vzniku v krutých časech poválečné krize.

Během krátkého života První republiky byla hradní paní nejdříve manželka T. G. Masaryka Charlotta, za kterou ale vzhledem k jejímu zdraví neformální postavení první dámy převzala dcera Alice, která po její smrti byla i první dámou oficiální. Doktorka Alice Masaryková byla první předsedkyní Československého červeného kříže, dodnes charita uděluje Medaili Alice Masarykové.

Roli první dámy ale definovala až Hana Benešová. Vzdělaná, kultivovaná a empatická „paní Hana“ v popularitě tak trochu zastiňovala i svého manžela, a ač byla módní ikonou své doby, dokázala srdečně oslovit lidi všech společenských postavení, což bylo v letech po hospodářské krizi důležité.

Její role byla tak významná, že se ji po únorovém převratu pokoušela kompletně kopírovat Marta Gottwaldová. Ta však její popularity nikdy nedosáhla a nepomohlo ani to, že si nechávala po vzoru paní Benešové šít garderobu u Podolské. Následující první dámy z  prostých poměrů, kterým se nikdy nesnilo o tom, že by mohly vést domácnost v bývalém sídle českých králů, na charitu rezignovaly zcela.

Změna nastala až v roce 1968. Když byl „krásný Tony“, jak se přezdívalo Antonínu Novotnému, nahrazen válečným hrdinou Ludvíkem Svobodou, přineslo to i mnohem méně viditelnou, ale důležitou změnu na postu první dámy. Irena Svobodová stála svému muži věrně po boku již od roku 1923 a statečně přežívala všechny rány dějin, co na jeho vojenskou hruď dopadaly.

Během druhé světové války se s nezletilou dcerou Zoe tři roky schovávaly po celé Moravě, když nacisté brutálně umučili jejich syna a přes deset příbuzných, kteří se jim dostali do rukou. Důstojně nesla i vše, co generálovi v padesátých letech prováděli vlastní soudruzi.

Už po druhé světové válce se Irena Svobodová začala angažovat v Červeném kříži, proto jí přišlo úplně přirozené, že k dobrým věcem využije i působení na Hradě. Svůj vliv zaměřila především ve prospěch SOS dětských vesniček, azylu pro děti i jejich rodiče v krizové životní situaci. První se objevily v Rakousku v roce 1949 a stál za nimi doktor Hermann Gmeiner. V roce 1967 navštívil Československo a nová první dáma si jeho projekt vzala za svůj. Díky její angažovanosti se na kontě na výstavbu vesniček sešlo 30 milionů korun československých a první zařízení pro děti vzniklo v Doubí. Vesničky fungují dodnes a poskytují servis dětem, které neměly v životě tolik štěstí.

Pak hradní charita zase usnula, už proto, že Gustáv Husák většinu svého dlouhého úřadu prožil jako vdovec po smrti manželky Viery při havárii vrtulníku.

Olga Havlová se svou životní zkušeností z početné chudé rodiny na dělnickém Žižkově od počátku mluvila o tom, že se chce k tradici vrátit. Dne 12. dubna 1990 byl zaregistrován Výbor dobré vůle, 23. září 1992 byla založena Nadace Olgy Havlové. Dvě charitativní organizace, které jsou od té doby známé společně. Využila jména a popularity prvního porevolučního prezidenta a u kolébky Výboru stálo mnoho významných osobností. Našli byste mezi nimi Věru Čáslavskou, nevidomého politologa a publicistu Klementa Lukeše nebo šlechtičnu Dianu Phipps Sternbergovou.

V původním prohlášení si vymezila jako cíle své činnosti upozorňovat na nedostatky v sociální politice, pomáhat organizačně a finančně v konkrétních případech či brát pod svá křídla nově vznikající humanitární projekty. Snažila se pomáhat lidem se zdravotním postiženým, diskriminovaným i opuštěným.

V roce 1995 vznikla Cena Olgy Havlové. Má podobu plastiky, nesoucí jméno Povzbuzení, autorem byl tehdy velmi uznávaný Olbram Zoubek a název vystihuje člověka, který tuto cenu může získat: „Lidé, kteří cenu získají, dávají svým postojem vzory chování i lidem, kteří žádným handicapem netrpí,“ dočteme se na stránkách Výboru.

Systematická práce dokázala změnit mnohé. Zatímco na začátku devadesátých let byli „vozíčkáři“ vnímáni jako ti divní a překážející, na jejich konci už bylo akceptováno, že jde o lidi zcela normální, kteří jenom občas potřebují pomoct přes práh nebo do výtahu. Nebylo to samozřejmé a obnášelo to množství kampaní i pozitivních příkladů. Jedním z nich byl i přítel paní Olgy, herec Jan Kašpar.

Vyznačovala se empatií, pochopením a darem naslouchat. Slyšela jsem vzpomínky několika pamětníků na pozornost a trpělivost, kterou dokázala věnovat jejich problémům. Já sama si z té doby pamatuji, jak sedím u televize, ve které paní Havlová normálně hovoří s nemocnými nebo postiženými. Nikoho jiného, kdo by to v té době dělal, si nevybavuji.

Olga Havlová díky svým aktivitám patřila mezi nejpopulárnější osoby v Česku, byla respektována i v zahraničí. Svědčí o tom dlouhý seznam sesterských organizací Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Najdeme na něm sdružení od Norska přes Francii až po Německo. Podporovala i další charity, třeba Konto Míša, což byla první veřejná sbírka na milionovou operaci pro čtrnáctiletého Michala. To, co dnes považujeme za normální, byl tehdy velký průlom.

Na konci roku 1995 vydala prezidentská kancelář nevídanou tiskovou zprávu, informující o zdravotním stavu paní Olgy Havlové. Veřejnost se až tehdy dozvěděla, že první dáma, dodávající všem ostatním naději a odvahu, sama už několik měsíců bojuje s rakovinou. Zemřela 27. ledna 1996 a  lidé stáli v lednovém mrazu dlouhé fronty, aby se poklonili její památce.

Nadace Olgy Havlové dnes podporuje například studia nadaných studentů s handicapem. Podpory se dočkají i děti v dětských domovech, který si svůj osud nevybraly. Myslím, že paní Olga by měla radost, že její myšlenka přetrvala a pomáhá dál. V roce 2020 slavil Výbor třicáté výročí svého založení, při této příležitosti bylo zveřejněno, že za tři dekády rozdělil za příspěvcích 792 milionů a pomohl více než třiceti tisícům jednotlivců a organizací.

Po Olze Havlové se charita stala neoddělitelnou součástí práce prezidentských manželek. Každá z nich ji pojímala po svém a každá měla také jiné priority, od vzdělání přes dárcovství až po podporu opuštěných a handicapovaných. Současná první dáma Eva Pavlová zdůrazňuje téma matek samoživitelek, se kterým má osobní zkušenost, a pozornost věnuje i dětem v dětských domovech. Podle mého názoru pokračuje v tradici důstojně.

12. duben 1990 je datum, na které máme vzpomínat. Den tradice, že první z žen v republice dodává důvěru a podporu těm, o které nikdo jiný nezavadí.

Zdroje: Wikipedia, Reflex, Český rozhlas

Vložil: Radka Vosáhlo