Špína, nepořádek a odvodňovací kanály, dárek k narozeninám. Generál a já (můj život s boomerem)

Foto: AI / Midjourney

Popisek: Ilustrační obrázek

Generál měl jednu užitečnou vlastnost – byl zapálený do prací kolem domu. Někdy až příliš. Jeho koníček pravidelně lezl do peněz. Rád nakupoval všelijaké podle mě zbytečné nářadí, které si však vždy obhájil tím, že přesně ví, co je potřeba k tomu, aby dům a jeho okolí bylo v pořádku. Když jsme se nastěhovali do nového domu, myslela jsem si, že bude konečně klid. Všechno bylo nové, co by se mohlo pokazit? Mýlila jsem se – generál našel skrytou vadu.

Nevím, kde se v něm vzala jeho utkvělá představa, že pod každým domem jsou spodní vody, které ho podemelou, až jednoho dne spadne. V lepším případě nasákne vodou jako houba. Ani náš nový domov nebyl výjimkou. Tak dlouho chodil kolem domu, až na to přišel.

„Musíme to odvodnit. Nebo tu bude mokro,“ oznámil mi jednoho dne. Mávla jsem jen rukou, jako že zase přehání, a tím ho samozřejmě rozčílila. „Nechápu, jak můžeš být tak lehkomyslná. Viděla jsi, jak to vypadalo tam,“ ukázal neurčitě směrem k našemu starému domku, který byl hodně starý, a hlavně špatně postavený, neměl ani pořádné základy.

„Prosím tě, to byl ale úplně jiný případ,“ snažila jsem se ho uklidnit. Neměla jsem v úmyslu rozrýpávat novou dlažbu, ani investovat další peníze do kanálků a hadic, které mi podsouval jako skvělé řešení.

„Voda musí pryč od baráku!“ vykřikoval. „Jinak to bude mokrý. Ty to nechápeš.“ Použil svoji oblíbenou větu, když jsem s ním nesouhlasila. Jak jsem tohle nesnášela. Já přece chápala, co mi chce říct, jen jsem s ním prostě nesouhlasila.

Naše výměna názorů se brzy od vody stočila k tomu, kdo čemu nerozumí a proč. Generál nakonec debatu uzavřel druhou svojí oblíbenou větou: „Nech to na mě.“ Tím mi jasně sdělil, že to udělá, ať chci, nebo ne. To mě ještě víc rozčílilo, a tak jsem vytáhla svoji oblíbenou obrannou větu: „Dobře, ale zaplať si to ze svého, ne z našich společných peněz. A rozbouráš-li tu novou dlažbu, tak ji laskavě dej zase do původního stavu.“

Generál kupodivu jen kývl a s pocitem vítězství se pustil do zařizování příprav na odvedení neviditelné vody od domu. Když odešel, musela jsem si ulevit: „Chytrák. Jsem zvědavá, kde na to vezme.“ Byla jsem si jistá, že za chvíli přijde a bude mě přemlouvat, ať mu na ten materiál půjčím.

A jak jsem řekla, tak se stalo. Za chvíli přišel s dlouhým výčtem všeho, co musí koupit, a začal škemrat. „Nemám!“ byla jsem nekompromisní. Chvíli mě přemlouval, pak zkusil citové vydírání, a nakonec to vzdal. Vítězství bylo moje. Ale jen dočasně.

Druhý den přijela dodávka a složila na zahradu tři velké kotouče žlutých plastových trubek, dvě široké plastové roury a několik metrů odvodňovacích kanálků. Generál nezklamal – obětoval všechny své peníze, které měl na obědy a svačiny do práce, i něco ze svých úspor. Byly to peníze, které měl pro případ nouze – třeba na opravu auta. Anebo na moje narozeniny, které jsem měla mít zanedlouho.

Neřekla jsem nic. Dělala jsem, že se mě to netýká. Generál byl šťastný – měl svůj materiál, mohl tvořit a zachránit nás před velkou vodou, která ale nepřicházela. Nejmíň dva měsíce nespadla ani kapka vody. Nejdřív rozebral novou zámkovou dlažbu, pak začal kopat kolem domu příkopy na trubky. Když jsem viděla, jak se okolí domu mění ve staveniště, měla jsem chuť utéct. Bohužel nebylo kam.

Místo toho jsem s taškami s nákupem kličkovala mezi dírami a přeskakovala je cestou do domu. Bylo to, jako kdyby na zahradu vtrhl obří krtek. Generál mě každou chvíli prosil o kafíčko, pak zase o limonádu. Nejradši bych mu obě tekutiny vylila na hlavu, když jsem se rozhlédla kolem.

Po dvou týdnech jeho běsnění naštěstí skončilo. Všechno bylo jako dřív. Téměř. Kolem domu jsme měli podle generála důmyslné kanálky, které měly zabránit, aby se voda při přívalových deštích nedostala k domu a už vůbec do něj nebo pod něj. Kam ta voda vlastně odteče, jsem netušila a bylo mi to jedno. Hlavní bylo, že už bude snad chvíli klid.

Bylo mi ale jasné, že místo kytice, pozvání na večeři nebo třeba i malého dárku k narozeninám jsem od generála dostala k narozeninám odvodňovací kanálky kolem domu.

Vložil: Naďa Hanuš Vávrová