On ten Otec národa Palacký zas tak blbé nápady neměl. Dnes by se jeho středoevropská federace šikla, nemyslíte? Časosběr Radky Vosáhlo

Foto: Wikimedia Commons/ Volné dílo, curid=3896576

Popisek: František Palacký

Před 107 lety jsme získali samostatný stát a od té doby se neustále vrací úvahy, jak jej vlastně v nestabilním regionu střední Evropy ukotvit. I dnes se můžeme poučit z historie, právě před 160 lety totiž František Palacký, otec českého dějepisectví a hlavní postava revoluce v roce 1848, publikoval na toto téma sérii článků.

Pokud jde o vztah Františka Palackého k Rakousku, dnes v obecném povědomí přežívají spíše populární bonmoty. Ten nejznámější, známý i třeba z cimrmanovských seminářů, vzkazuje „byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“.

Palacký jím dramaticky uzavřel sérii svých článků v deníku Národ, která začala vycházet 9.4.1865. Psal je v atmosféře zásadních změn habsburské monarchie, které o dva roky později vyvrcholí novým ústavním uspořádáním, známým jako rakousko-uherské vyrovnání. České ambice zůstaly císařem opomenuty.

František Palacký, tehdy sedmašedesátiletý, už v té době politickou aktivitu přenechával svému zeti Františku Ladislavu Riegerovi. Mladá generace politiků se k některým jeho názorům stavěla kriticky, což naznačovalo budoucí rozdělení české politiky na strany „staročechů“ a „mladočechů“.

Série textů, později společně vydaná pod názvem Idea státu rakouského, byla shrnutím všech postřehů, úvah i praktických zkušeností veterána české politiky i historiografie na téma ukotvení českého národa ve středoevropském prostoru.

Šedesát sedm let Palackého života bylo současně dobou národního obrození v Českém království, které začínalo ještě předtím, než se budoucí „otec národa“ v Hodslavicích na Moravě narodil.

S průmyslovou reformou vznikala v Českém království od druhé poloviny 18. století střední třída, a Češi si postupně začali uvědomovat, že na rozdíl od německy hovořících obyvatel naší kotliny mají méně práv, jsou méně oslyšeni a obvykle se jich nikdo na nic neptá. Tak to v podunajské monarchii fungovalo přinejmenším od Bílé hory.

Aby se tato staletá tradice prolomila, bylo třeba mimořádných podmínek. A ty skutečně nastávaly. Za jednu z nejdůležitějších změn považuji pokrok v komunikaci, který začal s osvícenskou myšlenkou na rozšíření gramotnosti.

Když Marie Terezie po několika válkách uhájila svůj trůn, zavedla v roce 1774 povinnou šestiletou docházku a díky této povinnosti se naučily číst a psát děti napříč společenskými vrstvami. Největší zbraní obrozujícího se národa se tak stala vzdělanost, ještě dnes se česká společnost drží na prvních místech ve světových žebříčcích gramotnosti, myšleno čtení a psaní. Císařovna rozhodně nečekala, že se tento krok jednoho dne může obrátit proti monarchii, ale tak už to v dějinách bývá.

Obnovení opomíjené češtiny jako komunikačního jazyka bude hlavním cílem první fáze národního obrození. Buditelé budou na veřejnost působit skrze knihy, ale také skrze tisk, jednu z novinek průmyslové revoluce, umožňující komukoliv gramotnému denně si v novinách přečíst, co je nového v říši i ve světě.

Vlastenecké hnutí se ale rozvíjí a utužuje i na společných kulturních akcích. Vznikají první česká divadla, a to už od roku 1786, kdy bylo 11. května na Koňském trhu, dnešním Václavském náměstí v Praze, otevřeno divadlo. Dřevěná bouda, která se komfortem nedá srovnat s dnešními scénami, ale vše, co bylo na repertoáru, od frašek až po rytířské hry, se hrálo v češtině. I náměty čerpaly hlavně z českých dějin.

Pro úplnost dodejme, že Bouda se nedokázala sama finančně udržet nad vodou, po třech letech následoval konec. Doba kulturních dotací byla ještě vzdálená více jak dvě století. Obrozenci ale její krach vykládali jako snahu o potlačení českého jazyka, čímž se zrodil první z velkých vlasteneckých mýtů národního obrození.

Klíčovým je ale pro šíření české myšlenky rok 1791. Průmyslovou vyspělost českých zemí demonstrovala pražská výstava při příležitosti korunovace císaře Leopolda, ale především poprvé vyšly Krameriovy císařsko-královské vlastenecké noviny. Denní přísun vlastenectví od zakladatele české žurnalistiky Václava Matěje Krameria vydržel až do úmrtí vydavatele roku 1808, kdy už ale poptávka dokázala uživit řadu dalších titulů. Květy, Pražské noviny, Selské noviny, Česká včela či Národní noviny - výčet je pouze demonstrativní.

První polovina devatenáctého století je spojena s probouzením národního vědomí, které nutně muselo vrcholit požadavky politickými. A zde přichází na scénu František Palacký, intelektuál s mezinárodním rozhledem, jehož jazykový záběr sahal od maďarštiny po portugalštinu, který si ale už krátce po dvacítce zvolil za hlavní téma svého života české dějiny.

Učiteli mu byly nejvýraznější tváře první generace obrození, nejprve Josef Jungmann a poté Josef Dobrovský. Obživu získal jako archivář rodu Šternberků, což mu umožnilo sbírání materiálu po českých i zahraničních archivech, a přitahuje zájem dalších vlasteneckých intelektuálů.

V roce 1848 Palacký vydává první díl své velké historické publikace Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě. Revoluční dění jej ale nečekaně vynese také do politiky. Jeho přehled a znalost historie z něj udělaly hlavní tvář českého povstání, což mu přinese mimořádnou popularitu a lidový titul Otec národa.

Povstání proti Vídni, v létě ukončené ostřelováním Prahy vojsky generála Windischgrätze, staví novou českou politickou reprezentaci před otázku, jak se dál stavět k rakouské monarchii. Radikální studentstvo v tom má celkem jasno, ale politická reprezentace se snaží o argumentovaný postoj. Již roku 1846 Karel Havlíček Borovský přichází s konceptem zvaným „austroslavismus“.

Jednalo se o alternativu k panslavismu. Velmi krátce: Panslavisté si představovali jako ideál fungování českého národa v rámci všeslovanského celku, austroslavisté naopak považovali za nejlepší formu fungování Slovanů v rámci rakouské říše.

Přešla dramatická padesátá léta, z vůdce povstání Palackého se stal první nešlechtický Čech v panské sněmovně, ale císař František Josef, který jej tam jmenoval, byl vystaven dalším těžkým zkouškám. Jak rakouské mocnářství začalo ztrácet své državy, především v Itálii, říše se tak zmenšovala a zmenšovala, mnohem více se začala ozývat maďarská část monarchie. Slavná císařská armáda byla několikrát zachráněna tou uherskou a tamní šlechta si byla plně vědoma, že nastal čas získat si na Vídni svá práva.

Palacký si uvědomoval, k čemu se schyluje, a přišel s alternativním státním uspořádáním. Ve svých článcích představil federativní uspořádání více států, státy měly být národnostně celistvé a spolupracovat v rámci monarchie. Jednalo by se rozhodně spravedlivější uspořádání než navrhovaný dualismus. Myšlenka federace byla na rok 1865 v našem politickém prostoru rozhodně revolučním požadavkem.

Své argumenty Palacký uzavřel slovy, že ačkoliv by soužití v rámci středoevropské federace bylo pro český národ tím nejlepším, musí k němu být vůle především ve Vídni. Pokud zde bude chybět, budou si Češi muset hledat jiné možnosti, jak se uplatnit.

Nebylo to tedy žádné bojovné zvolání, spíše varování.

„Den provolání dualismu stane se, nutností přírody neodolatelnou, spolu také dnem narození panslavismu ve formě jeho nejméně žádoucí, a kmotři jemu budou rodičové onoho. Co následovati bude, domyslí se každý čtenář sám. My Slované budeme tomu hleděti s upřímnou bolestí vstříc, ale bez bázně. Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm!“ končil Palackého text.

Varování zůstalo ve Vídni bez pozitivního přijetí a český národ si na svůj „den nezávislosti“ musel počkat až do roku 1918, kdy se monarchie po hrůzách války rozpadla úplně a cenou byly miliony mrtvých.

Austroslavista, vlastenec, první český historik a Otec národa František Palacký zemřel 26. května 1876 a autonomie českého národa se nedožil. 

Zdroje: Wikipedia

https://www.dejepis.com/dokument/idea-statu-rakouskeho/

https://edu.ceskatelevize.cz/video/1845-narodni-obrozeni

https://www.novinky.cz/clanek/historie-prvnim-ceskym-divadlem-byla-drevena-bouda-89559

https://korunaceska.cz/novinky/nazory-a-clanky/clankyy/764-byli-jsme-a-budem/

https://brno.rozhlas.cz/byli-jsme-pred-rakouskem-budeme-i-po-nem-zivotni-pribeh-historika-a-vlastence-8221143

Vložil: Radka Vosáhlo