Klást komunismus na roveň s nacismem? Nesmysl. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Ilustrační obrázek

Vládní poslanci se snaží prosadit novelu trestního zákoníku, která by měla komunismus a nacismus postavit na roveň. A vedle propagace nacismu učinit trestnou i propagaci komunismu. A to s odměnou jednoho až pěti let kriminálu. Dovolím si nesouhlasit.

Jsem komunista. Sice s tendencemi přemýšlet pravičácky a svobodomyslně, ale komunista. Komunista, který odmítá stalinistický teror, Gottwaldův teror i normalizační šeď, ale který se odvolává na náš národní mindrák roku 1968 v Československu, kdy komunismus začal na tu chvíli do okupace pěti armádami dávat trochu smysl. Byl to komunismus s lidskou tváří.

U toho bych se rád zastavil. Komunismus s lidskou tváří. Se zrušenou cenzurou, s propuštěnými politickými vězni a s koncem jejich věznění. Se svobodou tvořit a konzumovat takovou kulturu, která je člověku po chuti a která společnost rozvíjí, nenakazuje jí krnět s normalizačním popem, zároveň s protekcionalistickou politikou, která stát chránila a v rámci možností vedla ne ke kapitalistickému blahobytu, ale k sociálním jistotám. Pokud by nebyl rok 68 přetržený okupací, do země by se vlil i svobodný život podnikání a začala by kvést i ekonomika. Zároveň by protekcionalistická politika nevedla k rozkulačení země zahraničními korporacemi, což by položilo základ sociálně velmi silného státu, s kterým by jen tak něco neotřáslo. Fungovalo by to?

Ono sousloví komunismus s lidskou tváří, vlastně světově jedinečný experiment s velmi krátkým trváním, ukazuje na zásadní skutečnost – mohlo by to jít. Stalinisticky-gottwaldovský teror byl bez lidské tváře, normalizace byla bez lidské tváře. Jen represe a mlčení. Je tohle komunismus? Nebo jeho faktické nepochopení a zneužití?

Dávat komunismus na roveň s nacismem? Tady bych si dovolil polemizovat.

Nacismus byla fanatická ideologie o nadřazenosti jednoho národa nad všemi ostatními. Byla postavená na nenávistí a násilí, na teroru. A to už od svého počátku někde v pivnicích Mnichova. Však podobný režim ve své podstatě představovala i velká britská říše, která si loajalitu podrobených národů světa vynucovala až nebývalým terorem, přičemž anglický občan byl jakýsi nadobčan. (Jen taková anglosaská vsuvka do všeho toho kvaltování.)

Komunismus je ve své podstatě myšlenka o rovnosti a výchově společnosti k hodnotám, ne nekonečně rostoucímu krmení čím dál větších a mocnějších korporací a zadupávání bližního svého do podlahy pro ten mamon. A zadupávání kultury do téže podlahy pro týž mamon.

Jsem pevně přesvědčený, že komunismus, ne represivní a plný teroru, ale skutečný komunismus, je jedinou budoucností lidstva. A že na naši současnost se z té doby bude hledět s jistým údivem a opovržením. Je to budoucnost ještě daleká, ale jinou nevidím. A ne, takový komunismus zatím nikdo v politickém programu na celém světě nemá. Ještě jsme jako lidstvo nedorostli. Nedospěli. Zatím se jen podporujeme v nenávisti a opovrhování sebou navzájem. Že to je slepá ulička, to jde snad vidět už na každém kroku. Ale pořád nás to baví. No, tak se bavme.

A pak je tu samozřejmě praktická část snahy vládních poslanců koalice Spolu. Sice se zaklínají ideály a krvavou historií, ale bojí se současnosti. V politickém uskupení Stačilo! sílí hlas po změně režimu, po radikální změně režimu. Zavedením takové novely trestního zákoníku by si před volbami mohla vládní koalice hrát se Stačilo! jako s hračkou na jedno použití. Takže je to podle všeho jen další část nečestného boje o vliv.

A jen taková douška – moc rád bych si někdy ozkoušel kapitalismus s lidskou tváří. Možná by to mohla být vcelku zajímavá životní zkušenost pro celou společnost. Ale ani ten nemá nikdo ve svém politickém programu. Jako kdyby lidská tvář v politice byla nějaké tabu. Není to škoda?

Vložil: Štěpán Cháb