Nezvladatelný průšvihář, Peroutkovo záhadné válečné zmizení a manžel coby vůl za stovku. Tajnosti slavných
07.04.2025
Foto: Se svolením Památníku Karla Čapka
Popisek: Ferdinand Peroutka ve Strži na Dobříšsku v letním sídle svého přítele, spisovatele Karla Čapka
Šest let a devět měsíců, tedy 2474 dnů. Tak dlouho rezonoval před deseti lety v médiích soudní spor, v němž znělo jméno jednoho z nejlepších českých novinářů. Problémy s ním měli nacisté, v éře komunistů jako by se ani nenarodil. Svérázný a tvrdohlavý muž měl problém s autoritami odmalička, pravidla si prostě chtěl určovat sám.
Je považován za nejlepšího českého novináře 20. století, sám ale bral žurnalistiku jako druhořadou literární disciplínu. Toužil zazářit v literatuře, což se mu ale nepovedlo a prý to nesl velmi těžce. Právě před deseti lety se jméno Ferdinand Peroutka zapsalo do paměti i těm, kdo byli do té doby českou literaturou „nepolíbení“. Přispěl k tomu tehdejší prezident Miloš Zeman, který přednesl v lednu 2015 na pražském fóru o holocaustu projev o selhání českých intelektuálů během nástupu nacismu. Upozorněním na jeho údajný článek, nazvaný Hitler je gentleman, rozpoutal nejen bouřlivou diskusi, ale také soudní spor, v němž se Peroutkova vnučka Terezie Kaslová snažila prokázat, že její dědeček nic takového nikdy nenapsal. Šest let a devět měsíců, tedy 2474 dnů. Tak dlouho rezonoval spor v médiích, než se dočkala oficiální omluvy, kterou soud nařídil za výroky prezidenta Miloše Zemana Ministerstvu financí.
Takhle tedy ne!
Narodil se právě před 130 lety, 6. února 1895, v Žitné ulici na Novém Městě pražském. Jeho otec Emanuel byl nejprve jednatelem Spolku pro průmysl cukrovarnický v Čechách, pak se stal inspektorem státních drah. Matka Leontina pocházela z Jičínska, byla dcerou Friedricha Kopfa, ředitele cukrovaru v Chomuticích u Nového Bydžova. Její předci pocházeli z Polska a doma se u nich mluvilo německy. Po přestěhování do Prahy už ale prý z matky byla „úplná Češka“. O tři roky později přibyl do rodiny ještě mladší Karel a v roce 1901 nejmladší Ludmila. Otec se pro Ferdinanda stal pro život negativním vzorem. Trpěl totiž depresemi, takže většinou jen přežíval doma na pohovce, uzavřený ve svém mikrosvětě. žil ve svém světě. O rodinu se moc nestaral, takže se kvůli tomu dostala až na hranici bídy. Nakonec se musela vzchopit Leontina a převzít hlavní slovo.
Neřízená střela
Právě takový byl Ferdinand odmalička, takže to s ním Leontina neměla vůbec snadné. Extrémně živý a zvídavý chlapec vršil jeden průšvih za druhým, protože se jen velmi obtížně podřizoval autoritám. Po obecné škole v Slezské ulici na pražských Vinohradech postoupil na gymnázium, rok od roku se ale jeho výsledky zhoršovaly. Nakonec ani neodmaturoval, přestože bylo zjevné, že na studium rozhodně má. Dával ale všem neustále najevo, že pravidla, jimiž se bude v životě řídit, si chce určovat sám, čímž logicky u profesorského sboru tvrdě narazil. O prázdninách v létě 1911 se v Poříčí nad Sázavou seznámil s Karlem Krausem, budoucím pátečníkem (skupina kulturních a politických osobností, která se vytvořila v dvacátých letech minulého století kolem spisovatele Karla Čapka – pozn. autorky), významně ho ovlivnilo také dílo ruského prozaika a dramatika Antona Pavloviče Čechova. Klíčovým se ale pro něj stalo setkání se spisovatelem Františkem Xaverem Šaldou, který byl považován ve své době za nejvýznamnějšího českého literárního kritika.
Ferdinand Peroutka o VŘSR:
Mnichovská záhada
Později o sobě Peroutka říkával, že byl spisovatelem od konce střední školy v roce 1913. Tehdy začal hodně publikovat, mimo jiné například v humoristickém časopisu Švanda dudák, který redigoval Ignát Herrmann, tvůrce vážného a zábavného pražského románu. Povídky ho ale uživit nemohly, a tak začal psát články a recenze, nejprve o výtvarném umění. A pak se rozhodl hledat životní uplatnění zkoumáním sebe sama a své vnímání a výklad světa založil na psychologii. Co vlastně dělal během první světové války, není možné detailněji dohledat. Odvodu do rakousko-uherské armády se mu podařilo vyhnout tím, že legálně vycestoval do Německa. Údajně se živil v Mnichově psaním článků a filmových scénářů, které ale dodnes nebyly objeveny. Už na podzim roku 1918 byl zpátky v Praze, právě včas, aby se zapojil do projektu deníku Tribuna, který se měl stát hlavním médiem česky mluvících Židů v nové republice.
Něžný diktátor
Přestože vysoký, pohledný a plavovlasý intelektuál přitahoval pozornost žen, byl vůči nim plachý a odtažitý a první údajně skončila v jeho náruči, až když mu bylo třiadvacet. Za vůdce v páru považoval muže, ženy považoval za malé diktátory, kteří muže obtěžují a stále po něm nesmyslně něco chtějí. A o manželství říkával, že může nadaného muže rozvrátit, zbavit ho svobodného myšlení a vlastní identity. Přesto se ve čtyřiadvaceti letech poprvé oženil. Vybíral si ženy krásné a velmi ženské, intelektuálky ho odrazovaly. Od manželky neočekával práci ani praktičnost, eroticky aktivní dívky rušily jeho představy o mužném dobývání, v partnerském vztahu chtěl být zbožňovaným a dominantním ochráncem. Občas vzpomínal na jistou dívku, kterou prý přebral za první světové války kamarádovi, jenž ho pak rozzuřeně pronásledoval s revolverem.
Vůl za stovku
V roce 1919 si vzal krásnou tmavovlasou židovku Marii Bienenfeldovou, dál ale snil o naprosté svobodě, takže bydleli odděleně, on v Třebízského ulici, ona s dcerou Evou ve Zlatnické. Ve společnosti se objevovali bok po boku, v soukromí ale žili každý sám a oběma to vyhovovalo. Zatímco začínající novinář počítal každou korunu, Marie ráda nakupovala, a tak ji jednoho dne požádal, aby výdaje zapisovala. Po prvním týdnu mu předložila první seznam, o němž později napsala jeho třetí žena Slávka v knize Třetí ženou svého muže: „Mrkev – 30 haléřů. Brambory – 80 haléřů. Maso – 9 korun. Ferda je vůl – 100 korun. Káva – 3 koruny.“ Podivné položky si Peroutka nevšiml, takže ho na ni Marie upozornila. A tím její vyúčtování jednou provždy skončilo. Na tehdejší domu neobvyklé soužití jim vydrželo, dokud Peroutkovi Marii nepřebral kolega z Tribuny Antonín Janota. Uražený Ferdinand zažádal o rozvod, sedmiletou Evu dostal do své péče a řešil ji tak, že ji bral s sebou do společnosti.
(zdroje: Wikipedia, Český rozhlas, Masarykův ústav AV ČR, Ústav pro českou literaturu AV ČR, lidovky.cz, Martin Groman: Peroutka jede z flámu do Čerčan, Pavel Kosatík: Ferdinand Peroutka – Život v novinách, Slávka Peroutková: Třetí ženou svého muže– Třiatřicet let s Ferdinandem Peroutkou)
Pokračování ve středu 9. dubna
Vložil: Adina Janovská