Profrčelo to kolem a my teď budeme roky zkoumat, co to vůbec bylo. A až to zjistíme, nalepíme na to energetický štítek. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Bláto, tam někde teď jsme

Nedávno jsem po přečtení několika podivných zpráv z Německa přemýšlel, kam by se dalo emigrovat. A to pod principem – všude dobře, doma nejhůř. Padá na mě taková podivná skepse o našem úspěchu na poli přežití evolučního klokotání.

Ale vezměme to pěkně od podlahy. Z ČVUT odchází uznávaný český odborník na umělou inteligenci Tomáš Mikolov, který radil, jak to dělat a nepokazit i Googlu. Kapacita, člověk, který by svými schopnostmi a umem dokázal, skutečně dokázal posouvat naši zemi kupředu. Jako důvod odchodu z ČVUT uvedl, že ani po pěti letech se mu nepodařilo sehnat pro svůj tým a svůj vývoj peníze. V Googlu se před ním plazili po podlaze a prosili, ať u nich zůstane. On, snad s nějakou naivní představou, že by rád pozvedl svou rodnou zemi, zakotvil v České republice. Jenže proč bychom si sedali na zadek před někým, před kým na zadku sedí i Google? Snad máme nějakou hrdost, ne? A tak jsme na Mikolova poslali náš systém, naši byrokracii, naši jízdenku do zapomnění. A Mikolov na ten náš vlak do zapomnění nenastoupil. Dobře jsme to udělali. Evoluce? Pokrok? A aby se tvořil u nás a za naše? Ne, děkujeme.

Podobný pocit jsem zažil u čtení článku o vývoji elektroaut v Číně. Tamní automobilka BYD se světu nedávno pochlubila tím, že vyvinula nejrychlejší nabíjení aut na světě. 80 % baterky s dojezdem 670 kilometrů nabité za deset minut. Autům nerozumím, ale vzpomínám si na diskuse v ČR. Že se auta nabíjí moc pomalu? Ale proč ne? Kam ten spěch. Když se auto nabíjí, můžeme si skočit prohlédnou krásy města. Nebo na oběd. Nebo zapojit auto do nabíječky v noci doma, než se jde na kutě.

Revoluční nabití za deset minut. To je moc pěkné. Ale co nabíjecí stojany? Nestačí něco vyvinout, ale dát tomu i patřičnou infrastrukturu. „Co by jinde znamenalo slib na roky dopředu, je v Číně náhle realitou. První stojany již fungují v Shenzhenu a dohromady 500 stojanů se staví a otevřené budou už na začátku dubna,“ píše server Auto.cz. U nás zaspíme s hrdostí jakýkoliv pokrok. No, proč ne.

O páteřním evropském průmyslu, kterým stále ještě je ten automobilový (než ho zcela nahradí průmysl dotační), jsem v poslední době četl jen samé zprávy o konci světa. V Ostravě to zabalil výrobce automobilových součástek, volkswagen ve velkém propouští. Na jeho tovární prostory si brousí zuby Čína, i ve škodovce se bude propouštět. Škoda Auto tomu neříká propouštění, nýbrž sociálně citlivá optimalizace, ale výsledek bude venkoncem úplně stejný. Lidé začnou přicházet o práci. „Počet pracovních míst v nepřímé oblasti bude do roku 2028 snížen o 15 % ve srovnání s rokem 2024,“ píše sama společnost Škoda Auto.

A další milá zpráva na mě dopadla a potvrdila hrůznou skepsi principu – všude dobře, doma nejhůř. Evropská snaha o let do kosmíru skončila tak, jak tu končí v poslední době všechno. Po několika vteřinách a metrech letu se raketa zřítila na zem a vybuchla. V době, kdy v Americe už do vesmíru cestují první vesmírní turisté, my neumíme do toho vesmíru ani doletět.

Upřímně, Evropané, sakumprásk všichni, i ti zatím optimisticky naladění, potřebují také nějaké nadějeplné informace. Že se něco povedlo, v něčem rozumném, že jsme fakt dobří, že u té celosvětové evoluce, která se kolem nás řítí, nebudeme jen pasivními diváky, kteří budou brblat nad emisními dopady pokroku. Pamatuju si výstup z loňského srpna ohledně výstavby nového CERNu, který by měl být větší, výkonnější. Debata o jeho výstavbě se vedla v Evropě. Ale z evropské strany znělo, že tu nový CERN nepotřebujeme, protože produkuje příliš mnoho CO2. A tak nový a výkonnější lovec základní částice a nového poznání prý bude stát v Číně. Čínští vědci se stranou a vládou se na to moc těší. Odkdy jsme si stanovili, že budeme lídry v blbosti?

Vložil: Štěpán Cháb