Oblékl si šaty a ptal se, proč holky mají všechno lepší. Vždyť může být, kdo chce. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Šatník

„Nejde o to je indoktrinovat,“ řekl loni v dubnu při obhajobě nového rámcového vzdělávacího programu Roman Ziegler. Pak člověku přijde do ruky čítanka pro pátou třídu, kde si čte vysloveně indoktrinační text určený pro děti. Text, který nabádá, našeptává, vybízí. Neučí o problematice, nabádá transgenderismus následovat.

Hravá čítanka 5 – pracovní učebnice nakladatelství Taktik. Na straně 98 je tradiční školní křížovka, která následuje po příběhu o chlapci Denisovi. Denis je s Lisou v pokoji. Lisa donese šaty s blýskavými flitry, které si ušila. Denisovi se moc líbí. A nenechá se Lisou dlouho přemlouvat, aby si je vyzkoušel a pak jako dárek i vzal.

„...Když se dotkl flitrů, nepodobalo se to ničemu, na co kdy sáhl. Bylo to umělecké dílo. Docela jistě ten nejlepší dárek, jaký kdy dostal…“

„...Takhle nějak se asi musel cítit nový společník v Pánovi času, než prvně vstoupil do TARDIS. Tohle opravdu bude něco úplně jiného…“

„...Denis se podíval na šaty. Ano, byla by to zábava si je zkusit…“

„…Byl to úplně jiný pocit než nosit normální klučičí oblečení. Ta látka byla na kůži docela jiná – hedvábná a hladká…“

„…,Ukaž,’ řekla odbornice a otevřela oči. ,Obrať se.‘ Dopnula mu zip na zádech. ,Vypadá to skvěle. Jaký je to pocit?‘

‚Fajn, je to fajn.‘ Popravdě řečeno, bylo to víc než fajn, bylo to úžasné…“

„...Zlehka mu přejela rtěnkou po rtech. Byl to divný pocit. Příjemný, ale divný…“

„…,Vypadáš dobře, Denisi. Nebo spíš Deniso?‘…"

„...Denis se na sebe podíval. Na chvilku ho šokovalo, co viděl. Pak se šok změnil v úžas a on se rozesmál. Byl tak šťastný, že měl chuť tancovat. Někdy člověk něco cítí tak hluboce, že slova nestačí. Začal se před zrcadlem pohupovat. Lisa se přidala…“

„…,To není fér,‘ povzdechl si Denis. ,Všechny nejlepší věci jsou pro holky’…“

„…,Pravidla nic neznamenají,‘ zasmála se Lisa. ,Můžeš být, kdo chceš, Denisi.‘…“

„...Druhý den ráno Denis ležel úplně bez hnutí v posteli, ale měl pocit, jako by se řítil po horské dráze. Myšlenky se mu vařily. Po tom včerejším převlékání měl pocit, že by už nemusel být pořád ten starý nudný Denis, který žije svůj nudný život. Můžu být, kdo chci!, myslel si…“

Tajenka po příběhu pak vygeneruje slovo transgender.

Dovolím si vznést něco málo námitek.

„Neznamená to, že učitelé dějepisu začnou dětem říkat, že mají být duhové. Nejde o to je indoktrinovat," pravil pro Aktuálně loni v dubnu ředitel Základní školy v Mostě Roman Ziegler, který se na genderové změně RVP podílel.

Příběh v čítance je indoktrinační. Vykresluje chlapectví jako nudné, šedé, nezajímavé, převlékání do dívčích šatů pak popisuje jako extatickou změnu života. Nabádá chlapce, ať jen co doma shodí školní brašnu, aby šli prohrabat máminu skříň s plesovými šaty. 

Příběh v čítance zároveň není edukační. Nesděluje prosté informace, ale zabaluje je do mámivých emocí a pocitů. Informace jsou, asi podobně jako chlapectví, nezáživné a nudné, zatímco emoce a pocity jsou to, co má dítě vést a nad čím se má slastně pohupovat v bocích.

„Když škola bude programově mlčet o tématech, s nimiž se žáci stejně běžně setkají jinde, budou ji vnímat jako relevantní? Dnes se o tom mluví veřejně, děti to vidí v animovaných filmech, je proto nesmysl téma nereflektovat ve škole," napsal Bekův náměstek Jiří Nantl z ODS ke genderové změně RVP na Twitteru. Tedy Nantl, který se ministru Mikuláši Bekovi ze STAN otíral o nohy u „revoluce“ ve školství.

Ano, škola by programově neměla mlčet. Má informovat. Má informovat o tom, že v minulosti byl transgender řešen represivně, že jako společnost tuto represivní metodu odvrhujeme a ctíme jedinečnost každého jednotlivého člověka, pokud ta citelně nezasahuje do svobod a práv společnosti a nedobývá si na ní nezasloužená práva navíc. Dále by měla informovat, že transgender aktivismus se chová u prosazování „svých práv“ často nátlakově a vykazuje známky sektářství. Zároveň by žáky měla seznámit i s námitkami proti transgenderismu a jeho aktivismu. Punktum. Nestranné, vyvážené, nepolitické, bez emocí.

Výstupem školy by tedy měl být tolerantní, svobodomyslný a kritický člověk, nikoliv kluk, který luxuje mámě šatník, aby už „nebyl ten starý nudný Denis“. Protože druhá varianta znamená, že škola neinformuje, needukuje, ale indoktrinuje. Výše uvedené ukázky z čítanky ukazují bohužel více na druhou z variant.

Ocituju ještě českou neziskovou iniciativu Pluralis, která sdružuje konzervativněji laděné členy komunity LGBT: „Ve všech zemích, kde bylo manželství stejnopohlavním párům umožněno, dochází ke stále se snižující porodnosti, ke zvyšování počtu dětí trpících genderovou dysforií a k boomu trans-klinik, a to i dětských. My, kdo jsme transsexuály, jsme vděčni za náš systém podpory ze zdravotního pojištění. I my jsme však upřímně zděšeni z propagace tranzice u pubertálních dětí a množství dětí, které se chtějí ,vrátit zpět‘,“ je k dočtení na jejich webu.

Já nevím, teď čtu po večerech dětem na dobrou noc Rychlé šípy. Ona je u kluků ta výchova k jinošství v mnohém zajímavější a přínosnější, než výchova ke zženštilosti a emoční inkontinenci. Chlapci se indoktrinací nezkvalitňují, ale dupe se po jejich podstatě. Asi pod heslem boje proti toxické maskulinitě. Ale přece nejde jinošství převychovávat toxickou feminitou. Dojde jen a jen ke střetu s realitou. K nárazu do zdi.

Vložil: Štěpán Cháb