Která herecká disciplína je nejtěžší, buřty místo briliantů a čeho se bát ve stáří. Horká židle Ludmily Molínové

Foto: Se svolením FTV Prima (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Divadelní, filmová a dabingová herečka Ludmila Molínová v Show Jana Krause

Ludmila Molínová přichází v pětasedmdesáti letech do Show Jana Krause poprvé, takže otázka, zda má trému, je před vstupem na jeviště na místě. Energická herečka se ale nebojí ničeho, navíc o moderátorovi říká, že určitě nebude klást hloupé otázky, protože „je chytrej“.

Jan Kraus je si jistě vědom, že Ludmila Molínová má za sebou dlouhou úspěšnou hereckou kariéru i pestrý soukromý život, takže rozhodně není nutné jí klást pomocné otázky, vedoucí k jeho dlouhým vstupům, jak se mu to často stává. Tentokrát vždy jen naťukl a nechal dámu vyprávět. To ona umí, v několika větách shrne různé etapy svého pestrého života s nadhledem a humorem. Věk je sice znát na její postavě i tváři, stále má ale velmi příjemný nosný hlas a s hovorovou češtinou zachází hravě a pohotově, radost ji poslouchat.

Zpívá pořád, tančí už méně

Jan Kraus připomněl, že herečku viděl nedávno v Plzni v muzikálu Billy Elliot, který se mu líbil celý, největší dojem ale na něj udělala právě písnička Ludmily Molínové. V souvislosti s tím vzpomněl i dávné účasti herečky v první dívčí country skupině Schovanky. Hrála v ní na kytaru a zpívala. „Jan Krisťák Čapek mě tehdy pozval do téhle kapely, že bych se mu tam hodila. Mně se vůbec nechtělo, ale začala jsem cvičit hru na kytaru a ono to šlo,“ vzpomíná. „Schovanky se ale proslavily až po mém odchodu,“ dodává s úsměvem.

Odešla brzy, ježdění s kapelou nešlo kombinovat s hraním v divadle a to bylo pro ni na prvním místě. „Zpívám ale pořád, i když dnes už mám menší rozsah, než jsem mívala, už jsem takový baryton. Měla jsem i výšky, ale ty jsem při ozařování pozbyla. Ale mohla jsem pozbýt všechno,“ dodává smířlivě. Dřív na jevišti i hodně tančila, tomu už se ale vyhýbá. „Ještě nedávno jsem v Jeptiškách tančila asi dvě a půl hodiny, ale to už se mi fakt nechtělo,“ přiznává všestranná herečka, že na její dvorní scéně Na Fidlovačce, kde je už jedenáct let, přijímá už raději role méně pohybově náročné.

Rakovinu porazila, i když ji doktoři málem pohřbili

Jan Kraus se ještě vrací ke zmínce herečky o ozařování. Nebylo jí ještě ani pětačtyřicet, když se u ní objevila rakovina prsu, lékaři to zanedbali, takže léčby se domohla až po tři čtvrtě roce. Pak jí chtěli hned amputovat celý prs a nejlépe rovnou i vaječníky. Nedala se a vydala se za svým spolužákem lékařem, který sice také viděl vážný stav, ale navrhl jiný způsob léčby. „Je to třicet let,“ ťuká herečka na dřevo. „Jsem zdravá. Musíte mít ale hlavně dobrého doktora,“ dodává, že u ní vše dobře dopadlo právě proto, že svému lékaři důvěřovala.

Ludmila Molínová, která hraje na kytaru a kazoo, mimo jiné spoluzakládala v roce 1971 Schovanky, první dívčí country kapelu v Evropě. A staly se senzací. „Hrají jako chlapi, a ještě je na co koukat,“ prohlásil o nich kdysi legendární konferenciér Eduard Hrubeš.

Od alternativy po velká jeviště

Ludmila Molínová vystudovala katedru loutkoherectví, hrála pro děti, pak ale přešla do Divadla Ateliér. Z malých scén pak zamířila do Vinohradského divadla, hlavně ale zakotvila Na Fidlovačce. „Byla jsem jedenáct let v Semaforu, ve skupině Josefa Dvořáka,“ vzpomíná na svá předchozí angažmá, „a předtím jsem byla v Divadle Ateliér, které bylo ve Spálené ulici a které bylo výborné, než se komunisti rozhodli, že takhle to nepůjde.“ V roce 1978 bylo tedy divadlo rozprášeno a následovalo mnoho let v Semaforu. „Předtím jsem si ale ještě odbyla ježdění s divadlem pro děti. A který herec nezažil představení pro děti, tak nebyl u divadla.“

S tím Jan Kraus souhlasí, má s tím vlastní zkušenost z mládí. Dětský divák je hodně náročný. „Nejen to, ale také to obnáší třeba ranní představení pro mateřské školy,“ vzpomíná herečka, jak třeba hráli od devíti ráno v Chebu, takže po tehdy velmi špatných silnicích vyjížděli z Prahy v půl čtvrté ráno. Sotva začala vyprávět pohádku, skočila jí do toho třeba paní učitelka, která hlasitě napomínala žáčka, aby nevyrušoval. Byla to zkrátka velká škola a prověřila její vztah k divadlu. Ten je ale dodnes nezlomitelný a přidala si k němu i hraní v seriálech. Od Ohnivého kuřete až po ZOO Nové začátky patří k herečkám, které seriáloví diváci milují.

Vídeňské banány jen na tři roky

V dětství strávila tři roky s rodinou ve Vídni, kde její tatínek pracoval na obchodním zastoupení. „Tatínek měl neprůstřelný kádrový profil,“ vzpomíná herečka na své rodiče. „Byl sirotek z devíti dětí a v pětačtyřicátém vstoupil do strany.“ Rebelkou v rodině byla maminka. „Ta byla ve straně tři měsíce, pak před očima soudružek hodila legitimaci do kamen: „Fotografii si vystřihnu, mám tři děti, kašlu vám na nějaké chození na schůze,“ prohlásila a šup s legitimací do plamenů.“ Kupodivu i tak tatínka vyslali do Vídně, kde Ludmila chodila tři roky do školy.

I když jí bylo mezi osmi a jedenácti lety, rychle pochopila, že i mezi spolužáky v české škole platí, kdo je „prověřený“ a kdo obyčejné dítě nějakého pilného obchodníka. Návrat do Čech byl pak návratem do socialistické reality. „Přišli jsme do Vídně tři roky poté, co odešla ruská okupační vojska. Za ty tři roky to tam nabralo hodně rychlý obrat, všechno bylo barevné a všeho bylo dost,“ vzpomíná, jak po návratu do Čech najednou nebyly žádné banány, žádné ovoce a tatínkův plat už také nebyl takový. O hodně starší dvě sestry pak ale už šly do práce, takže rodina vše zvládala. Až do okamžiku, kdy se Ludmila rozhodla, že bude herečkou.

Brilianty a buřty

Tatínek byl zděšen: „Mezi ty ku*vy?“ protestoval, protože měl zkušenost z doby, kdy deset let pracoval jako šofér šéfa operetního divadla. Zpěvačky a tanečnice nesluly nejlepší pověstí, zato chodily ověšené brilianty od svých obdivovatelů. „To se pak teda změnilo,“ směje se nad vzpomínkou. „My jsme dostávali místo briliantů tak buřty, protože důležitými návštěvníky divadel byli řezníci a zelináři z tržnice.“

Maminka prý byla k Ludmile smířlivější, jen se bála, aby nebyla nešťastná. Nebyla a není, jistě i díky humoru, se kterým se vždycky uměla přenést i přes složité životní situace. Nikdy si prý nic neodpírala, nějaká ta cigaretka i trocha alkoholu patří k jejímu životnímu stylu. „Jednou jsem viděla v televizi, jak dělali moučník ve zdravém stylu. Ovesné vločky zalité javorovým sirupem,“ naznačuje, že je to nedobré. „Když si chci dát moučník, tak v něm musí být vejce, máslo a cukr,“ vysvětluje a shrnuje to větou: „Nechutnají mi klíčky příliš.“ Možná se tedy ty buřty za vstupenky do divadla hodily.

Zdroj: FTV Prima

Vložil: Ela Nováková