U filmu by dělal cokoli, a tak točil filmové týdeníky i spartakiádu. A pak potkal Formana a zrodila se hvězda. Tajnosti slavných
28.03.2025
Foto: Negativ Film Productions
Popisek: Kameraman Miroslav Ondříček v dokumentu Heleny Třeštíkové z roku 2019 Forman vs. Forman
Dlouholetý kamarád legendárního režiséra Miloše Formana, který navždy odešel právě před deseti lety, byl považován za umělce a obrazového mága. A takřka všechny se dostaly do učebnic jako přelomové snímky různých epoch.
Natočil čtyři desítky celovečerních filmů, polovinu z nich v zahraničí. Sedm právě s Formanem (Konkurs, Lásky jedné plavovlásky, Vlasy, Ragtime, Amadeus…), pracoval ale také s Janem Němcem (Démanty noci, Mučedníci lásky), Ivanem Passerem (Intimní osvětlení), Georgem Royem Hillem (Svět podle Garpa) či Lindsay Andersonem (Bílý autobus, Kdyby…). Mimo jiné ale také se Zdeňkem Podskalským st. nesmrtelnou komedii Drahé tety a já nebo s Jiřím Krejčíkem hudební životopisné drama Božská Ema. A takřka všechny se dostaly do učebnic jako přelomové snímky různých epoch. „Nemyslím si, že kameraman musí nutně za kamerou i umřít,“ prohlásil s úsměvem Miroslav Ondříček v rozhovoru pro měsíčník městské části Praha 5 televizi při příležitosti svých pětasedmdesátin. Přesto se mu to málem povedlo. A dokonce dvakrát.
Světoznámý Žižkovák
Budoucí světoznámý kameraman se narodil 4. listopadu 1934, tři roky po založení barrandovských ateliérů, na pražském Žižkově do rodiny holiče, který s dědečkem vyráběl divadelní paruky, a kloboučnice. Dětství prožíval v době, kdy se do biografů valila záplava zvukových filmů slavné éry československé kinematografie, takže ani není divu, že se filmařina stala jeho snem. Jako malý si zahrál poprvé v divadle Akropolis prince a později chrobáka ve hře bratří Čapků Ze života hmyzu. V osmi letech onemocněl dětskou obrnou, hlavně díky otcově péči se ale uzdravil. Díky mnoha náhodám zhlédl i spoustu amerických filmů, od grotesek přes dobrodružné po westerny. V létě 1947 cvičil na Strahově na Všesokolských hrách a po únoru 1948 se jako skaut z vodáckého oddílu zúčastnil smutečního průvodu na pohřbu Jana Masaryka.
Asistent čehokoli
Od patnácti pracoval v michelské továrně ETA, pak až do roku 1950 ve firmě Malý, která se vyráběly díly a kompletovala přístroje pro mikroskopické řezy. A rozhodl se, že bude pracovat u filmu, který zbožňoval. Na studium ale musel ale jako syn živnostníka zapomenout, takže se vyučil filmovým laborantem. „Většina kameramanů se dřív rekrutovala právě z těch, co byli vyučení jako filmoví laboranti. Na kameramana vlastně tehdy ani žádná extra škola nebyla. My jsme se dostali na Barrandov, když FAMU existovala asi dva roky, takže z ní ještě ani nestihli vylézt první vystudovaní kameramani. A střední průmyslová filmová škola v Čimelicích vznikla taky až potom.“ U filmu toužil dělat cokoliv. Když byl v září 1950 přijat do Grafofilmu na Barrandově, nejdřív vyvolával filmy, hrál v komparsu, a pak asistoval chlapům, kteří ještě točili němé filmy a odsloužil si několik let u filmového zpravodajství.
Konkurs:
Tvrdohlaví holubi
Jako kameraman poprvé natáčel zapálení vysoké pece v Ostravě a pokračoval nejprve jako ostřič, pak asistent kamery. Bylo mu ale jasné, že bez odborné průpravy se neobejde, a tak studoval večerní školu filmové tvorby při pražské FAMU alespoň dálkově a v roce 1953 ji úspěšně dokončil. Během vojenské služby byl kameramanem Armádního filmu a byl i v týmu, který natáčel v roce 1955 první celostátní spartakiádu. V polovině padesátých let povýšil do celovečerní filmové sekce a začal působil i jako asistent kamery. Hlavně ale vstřebával zkušenosti starších kolegů, hlavně Jaroslava Kučery a Jana Čuříka. V roce 1956 spolupracoval jako asistent na prvním celovečerním filmu, komedii Ivo Tomana Váhavý střelec. A rozhodně mu nechyběla ani trpělivost. Například závěrečnou scénu dramatu Františka Vláčila Holubice, při níž malý Michal, tehdy teprve desetiletý Karel Smyczek, vypouští uzdravenou holubici, natáčel celý měsíc. Holubi se totiž do světa vůbec nechtělo, takže se vždycky tvrdohlavě vraceli na zem. Jen jedinkrát se podařilo, aby holub vylétl vzhůru, jak mu předepsal scénář. V roce 1958 se poprvé oženil, ale manželství skončilo po třech letech rozvodem.
Společný debut
V roce 1962 bylo nejen pražským šlágrem divadlo Semafor, a tak se s Milošem Formanem, s nímž se seznámil při natáčení filmu Až přijde kocour, a tehdejším asistentem režie Ivanem Passerem rozhodli nabídnout divákům pohled do jeho zákulisí. Nejprve natočili ve stylu cinéma verité (žádné zasahování do situací, žádné rozhovory, bez svícení, jen prosté zaznamenání skutečnosti, tedy jakási kino-pravda – pozn. autorky) na 16mm ruční kameru Pentaflex němý dokument. A když ho předvedli na Barrandově, dostali prostředky na natočení profesionálního filmu. Díky tomu vznikla druhá část filmu, fiktivní konkurs na novou zpěvačku, v němž už byly rozhovory a vystoupení snímány kontaktním zvukem. Výsledkem byla hora neoznačeného filmového materiálu a hromada pásků se zvukovým záznamem, natočeným na soukromý magnetofon Grundig, který si Forman koupil v Bruselu při výstavě EXPO ’58. A střihač Miroslav Hájek pak ve střižně i přespával, než se mu podařilo obraz a zvuk sladit. Nakonec se zrodil Ondříčkův první samostatný celovečerní film.
Pokračování v pondělí 31. března
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Pražská pětka, Blesk, FDB, Česká televize, MF Dnes, Český rozhlas, Miroslav Ondříček, Miloslav Šmídmajer: Tudy jenom procházíme)
Vložil: Adina Janovská