Z Národního do sklepa, což prý bylo dobré rozhodnutí. A za bar. Horká židle Kristýny Ryšky

Foto: Se svolením FTV Prima (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Herečka Kristýna Ryška v Show Jana Krause

Ve Zlaté labuti hrála přísnou ambiciózní Irenu, chlapa v kalhotách. V Jedné rodině je naopak volnomyšlenkářskou učitelkou výtvarné výchovy Alicí, v nejnovějším filmu Stvůry, který bude mít premiéru na podzim, je pro změnu urputnou policejní vyšetřovatelkou na stopě vraha žen. Jaké ještě proměny prožívá Kristýna Ryška?

Jan Kraus si Kristýnu Ryšku pozval do své show, aby tak nenápadně připomněl, že jí bude 1. května čtyřicet. Naštěstí se o tom ale nakonec nemluvilo, a tak si obdivovatelé klasicky krásné herečky mohou pořád myslet, že je jí tak o deset méně. Maminka pětiletého syna je totiž dokonale štíhlá a široké kalhoty s vysokým pasem, které znovu po letech přišly do módy, jí velice sluší. Bílá halenka také, vyšívaná vestička jí padne, působí ale trošku cirkusácky. Prý to ale má být připomínka folklorního oblečení.

Z Národního do sklepa a teď konec s divadlem

Kristýna Ryška pochází z Rožnova pod Radhoštěm, po Janáčkově konzervatoři hrála v Těšíně a nakonec ji věhlas mladé divadelní hvězdy přivál až do Národního divadla. To pak ale zase vyměnila za alternativní divadlo. „To si tak myslíte, že v tom Národním pobudete delší čas, ale ono se to nestane a vy skončíte ve sklepě,“ líčí své divadelní průlety. Jan Kraus se domnívá, že ten přechod do sklepa je propad v kariéře, herečka ho ale rychle vyvádí z omylu. Prý je přesvědčená, že to bylo dobré rozhodnutí. Stejně jako to, že už pět let nehraje divadlo vůbec. „To má logistické důvody,“ vysvětluje.

Rožnovské večery poezie

Napřed se do rodného Rožnova vrátila v době covidu, pak tam trávila mateřskou dovolenou. „Mysleli jsme, že se vrátíme do Prahy, ale nějak z toho sešlo, v Rožnově je nám dobře,“ vysvětluje, že i dojíždění na natáčení je dost náročné a hrát v divadle by z praktických důvodů nebylo možné. Vynahrazuje si to tím, že pořádá večery poezie. Recituje verše klasiků, Skácela, Seiferta, Hraběte, Holana. „Je to poezie, kterou mám ráda a které rozumím. Takže je pravděpodobnost, že tomu pak rozumí i diváci,“ vysvětluje svůj výběr autorů. Jan Kraus lituje, že ho nikdy nepozvala, pak ale přiznává, že s jeho obličejem by si lidé mysleli, že si dělá legraci.

Pod přísnou tváří citlivá duše

S výrazem tváře má kupodivu problém i Kristýna Ryška, ta ovšem proto, že působí příliš seriózně. „Lidi si myslí, že to myslím příliš vážně. Ostatně i manžel mi často říká: Proč se tak díváš? Přitom se jen dívám. Nic za tím není,“ posteskne si a s Janem Krausem si notují, že výraz tváře prostě skrývá citlivou duši, je to taková kapota, pod kterou jemně přede motor. Herečka se ale netají ani tím, že to jemné předení umí nechat v šatně a ráda se uvolněně pobaví třeba u cimbálu. Je v Valašska, kde kapka slivovice není nikomu cizí. Ujišťuje ale, že pro zdraví po ránu si panáčka rozhodně nedává.

Zdání klame. Vestička, v níž Kristýna k Janu Krausovi dorazila, sice připomíná folklor, ale opravdu jen při pohledu z hodně rychlého rychlíku. Zato ale kalhoty toho pamatují...

Vyšívaná vestička a kalhoty po babičce

Jan Kraus se zamýšlí nad tím, jak je hezké, že herečka si kus valašského folkloru přivezla i do jeho show v podobě vyšívané vesty. Jenže ta vesta nemá s folklorem nic společného, to jistě každý divák pozná, a tak se s tím netají ani Kristýna Ryška. „Ona tedy zrovna ta vestička je koupená v konfekci,“ přiznává, že to není žádné ručně vyšívané dědictví po předcích. „Když už jsme ale u toho, tak ty široké kalhoty jsou po babičce,“ směje se, že ve skříních se u nich najde leccos, co znovu přišlo do módy.

Manžel netančí, už jen velí

Herečka je podruhé vdaná za Jana Ryšku, uměleckého šéfa slavného folklorního souboru Radhošť. V něm je řada skvělých tanečníků a zpěváků, kteří pro svá vystoupení potřebují i dobrou kondici, protože tančit a zpívat není žádná legrace. Manžel už tedy moc netančí, ale hlavně souboru velí. Jan Kraus se domnívá, že je to pro zdatné jedince tak do čtyřiceti let, kdo je starší, tančí už leda někde vzadu. „To byste se divil,“ vyvádí ho z omylu znalkyně folkloru. „Oni ti mladí jsou dneska slabí, ti starší toho zvládnou mnohem víc. Asi jsou teď slabé ročníky,“ dodává, i když osmdesátiletá tradice souboru Radhošť prý stále láká i nové tanečníky.

Za barem maximálně měsíc

O divadle tedy Kristýna Ryška momentálně nepřemýšlí. „Zatím mi stačí práce, kterou mám, není třeba to rozšiřovat,“ říká. Když přijde chvíle, kdy má pauzu a nic netočí, pracuje v jedné rodinné kavárně za barem. „Dělám to už od mládí a pořád se mi to líbí,“ tvrdí. Vzápětí ale přiznává, že když ta pauza trvá už déle než měsíc, začíná ji to otravovat a netrpělivě čeká na další roli.

Zdroj: FTV Prima

Vložil: Ela Nováková