Štěstí v řízku. Generál a já (můj život s babyboomerem)

Foto: AI / Midjourney

Popisek: Ilustrační obrázek

Generál obědval řízek s bramborem a kyselou okurkou. Jeho oblíbené jídlo. Seděl naproti mně, vkládal si kousky masa s bramborem do úst a u toho si pomlaskával. Někdy jsem měla pocit, že se mi on jenom zdá…

„Dobrej řízeček. Zbyl by ještě jeden na večer?“ Usmíval se na mě, když šlo o jídlo, jeho pohodlí, tak vždycky. „Jo, je jich tam dost.“ Odpověděla jsem mu automaticky a zasnila se do minulosti. Do doby, kdy jsme měli manželskou krizi, teď myslím tu největší, protože jinak celé naše manželství bylo krizové, žil sám v garsonce na kraji města a bral si našeho syna k sobě na víkend a musel pro něj vařit. Když jsem se pak syna zeptala, co mu táta připravil v sobotu k obědu, vždycky mi odpověděl stejně: „Mami, táta mi udělal řízek přes celej talíř a k tomu hromadu brambor v máslovým jezeru.“ Brrr, otřásla jsem se při představě tolika tuku koncentrovaném v jedné porci jídla. Zvedla jsme telefon a důrazně generála upozornila, že tak tučné jídlo je pro našeho syna nezdravé. Ať si to jí sám.

„Co ti je?“ Vrátil mě do reality generál, který právě dojedl. „Nic.“ Odsekla jsem a žvýkala kuřecí řízek. Generál vstal od stolu a odnesl talíř do myčky. Dojedla jsem poslední sousto a zase mě přepadly myšlenky na minulost. Jaké to bylo, když byl on mladší a já těhotná. Vracela jsem se z redakce pozdě večer. Generál měl doma vzorně naklizeno, navařeno a často i napečeno. Jeho oblíbeným receptem byla mramorová bábovka, úžasně nadýchaná a voňavá. Taky mi připravoval obložené bagetky s ledovým salátem, rajčátkem a mozzarellou. Jednou upekl koláč s jablky. Měl zvláštní barvu i chuť. Když mi ho krájel a dávala jeden kousek na talířek, zlobil se, že těsto se mu nepovedlo a je moc tuhé. Vypadalo to, jako kdyby použil celozrnnou mouku. Ale ne. Prý tam dal moc mletých ořechů. Opravdu? „Ty jsi koupil mleté ořechy?“ Divila jsem se, že by měl vůbec tušení, že se mleté ořechy dají koupit. „Ne, to ne.“

„No a kde jsi teda vzal ořechy?“

„Byly přece v mrazáku,“ řekl suverénně.

V mrazáku žádné ořechy nebyly. Moje máma měla jeden čas oblibu strouhat starý chléb, který jsme pak přidávali místo mouky do guláše. A jak mi ho dala jednou moc, dala jsem ho do mrazáku, kde jsme občas skladovali právě i namleté ořechy. Generál si chléb spletl s ořechy a upekl chlebovo jablkový koláč. Nechtěla jsem generálovi kazit radost, a tak jsem ho přitom, že dal do koláče moc ořechů, nechala. A taky si ten koláč musel sníst sám. Mně po něm nějak pálila žáha, což se těhotným přece stává.

Když jsem konečně dožvýkala poslední kus řízku a dovzpomínala, generál stál u hrnce s řízky, a právě si z něj vyndával další řízek se slovy, že mu po tom prvním řízku nějak vyhládlo. Usmíval se ještě víc než u oběda a já mu záviděla to štěstí, které měl ukryté ve svém řízku.  

Vložil: Naďa Hanuš Vávrová