Seriál Záhadné případy – jak to bylo doopravdy. Záhady života

Také už jste viděli mysteriózní seriál Záhadné případy, který nedávno běžel každou neděli na TV Nova? Děj je poměrně neobvyklý. Miroslav Donutil v roli zkušeného psychotronika Jaroslava pátrá po příčinách nevysvětlitelných jevů, které lidem občas dokážou nepříjemně zasáhnout do života. A já prozradím hned v úvodu, že pro milovníky záhad a nadpřirozena mohl být tento osmidílný seriál unikátní hned v několika ohledech.

Například v tom, že se jeho tvůrci rozhodli vycházet ze skutečných událostí a neměli zájem jevy mezi nebem a zemí, s nimiž se setkali už mnozí z nás, jakkoliv zesměšňovat. Dokonce ještě před natáčením oslovili zkušeného brněnského vyšetřovatele paranormálních jevů, psychotronika Jaroslava Drábka, aby si pročetl scénáře a podíval se na ně i ze svého odborného pohledu. Nesmírně lákavé se zdá být i herecké obsazení, protože jak se diváci dozvěděli z různých pozdějších rozhovorů o natáčení seriálu, s nadpřirozenem se už mnozí protagonisté někdy sami setkali.

Miroslav Donutil v pořadu Blízká setkání prozradil, že natáčení seriálu bylo zcela mimořádné i pro něj samotného: „Díky producentovi Vratislavu Šlajerovi jsme se začali scházet už před vznikem scénáře. Byl tam také můj syn Martin a jeho žena Sára (v seriálu také hrají – pozn. red.), scenárista, režisér, kameramanka i producent. Vyprávěli jsme si, co kdo tajemného už zažil, a povídali jsme si i o záhadných případech, které jsme znali. A tak se stalo, že jsme děj seriálu i význam jednotlivých postav utvářeli všichni společně. To mě nesmírně oblažilo, protože něco takového se normálně neděje. Po vzájemné diskuzi jsme mnohé z toho, co jsme chtěli, vpravili do děje a to mě moc potěšilo,“ prozradil.

Dávné tajemství vyšlo na povrch

Oblíbený český herec o postavě léčitele Jaroslava, kterého v seriálu Záhadné případy zahrál mistrně, mimo jiné prozrazuje: „Dějová linka je taková, že Jaroslav byl v 90. letech velmi slavným psychotronikem a dost se tomu věnoval. Pak tuto dráhu opustil, protože mu zemřela žena za okolností, o kterých se divák postupně dozvídá. Její smrt je jeho životním traumatem, s nímž se během celého seriálu vyrovnává.“

O své postavě Miroslav Donutil říká, že Jaroslav bývá hodně zamlklý. „Vidí do duší lidí, což je schopnost, s níž bych já osobně žít nechtěl, protože to musí být velice náročné. Dostkrát jsem se už s takovými lidmi setkal a zažil jsem i věci mezi nebem a zemí.“ Na vřelou výzvu moderátorky Terezy Kostkové jeden takový případ popisuje: „Jedna paní se mě zeptala, jestli si pamatuji, jak jsem se své babičce topil. Jenže nic takového se o mně ta žena nemohla dočíst, protože o té dávné události se nikdo nedozvěděl.“

Stručně řečeno, Miroslavu Donutilovi šlo tenkrát o život. „Byl jsem ještě malý kluk, když jsem spadl do řeky. Babička za mnou skočila do vody a podařilo se jí mne zachránit. Pak mě úpěnlivě prosila, abych to nikdy nikomu neříkal, hlavně ne rodičům, protože by mě k ní už nikdy nepustili. A já svůj slib dodržel.“ Když se slavný český herec teprve nedávno setkal s tou zvláštní paní, která mu tuto už téměř zapomenutou příhodu připomněla, nemohl uvěřit svým uším. A svou historku ze života uzavírá slovy: „Zkrátka, lidé s takovými schopnostmi mezi námi jsou, o tom nemám pochyb.“

Natáčelo se na děsivých místech

Zajímavé svědectví podal ve Snídani s Novou i jeho syn, herec Martin Donutil: „Díky tomu, že jsem během natáčení dostal do ruky pravé duchařské přístroje, mohl jsem si sám měřit různé energie. Většina lokací, kde jsme točili, byla opravdu strašidelná, a tak jsem občas poodešel stranou a vybavení se pokoušel používat. Občas se mi vážně podařilo něco zvláštního zaznamenat a měl jsem z toho až husí kůži. Zkrátka to fungovalo,“ přiznává.

V rozhovoru s Danou Morávkovou a Janem Čenským ještě Martin Donutil zmínil, že duchařina ho přitahuje už léta. V dětství se dokonce s kamarády snažili vyvolat duchy a ke svému překvapení byli úspěšní. „Použili jsme tehdy metodu, při níž se napíšou jednotlivá písmena na papír.“ Děti položily prsty na skleničku, která jim pak s docela velkou razancí jezdila po stole a duch jim přes písmena odpovídal na dotazy. „Byli jsme z toho podělaní strachy, ale už asi nikdy nezjistím, jestli s tou skleničkou někdo z přítomných záměrně nehýbal. Vím jen to, že já to nedělal. Také si říkám, že by bylo docela těžké, aby se tři nebo čtyři lidi dokázali shodnout na tom, co chtějí psát, a tlačit skleničku přesně na odpovídající písmena. Jistě to ale nevím.“

Jak už bylo řečeno, na osmidílném seriálu Záhadné případy, který můžete zhlédnout online na Voyo, spolupracoval významně i vyšetřovatel paranormálních jevů Jaroslav Drábek. Zeptali jsme se ho, jak na spolupráci s filmaři vzpomíná on a co je pravdy na tom, že případy vycházejí ze skutečných událostí. A zažil už něco podobného na vlastní kůži? Pro jistotu si ještě uveďme, že tento rozhovor může obsahovat spoilery. Tedy informace, které prozrazují klíčové části děje. Pojďme tedy na to.

Jardo, jak došlo k tomu, že jsi se jako nejznámější český lovec duchů stal součástí poměrně úspěšného projektu Záhadné případy?

Před pár lety mě oslovila filmová a televizní společnost Bionaut, s. r. o., jejímž producentem je Vratislav Šlajer. Dozvěděl jsem se, že mají zájem o odbornou spolupráci při tvorbě právě připravovaného seriálu. Když jsem byl obeznámen s více informacemi, moc mě to zaujalo. Mou pracovní náplní totiž mělo být, abych se jako odborný poradce seznámil se scénářem jednotlivých epizod. A hlavně abych k nim udělal poznámky z hlediska mých zkušeností a poznatků s reálným vyšetřováním paranormálních jevů.

Tvůrcům seriálu zkrátka záleželo na tom, aby před kamerou po technické stránce probíhalo všechno správně tak, jak má. Měl jsem za úkol zajistit, aby scenáristé i herci byli takříkajíc v obraze, jak pracujeme s paranormálními jevy a jak se naciťujeme. Moc jsem si tu spolupráci užil, protože byla úžasná ve všech ohledech. Měli jsme několik videokonferencí, na jejichž základě se pak dělaly důležité změny. Byl jsem za ně rád, protože ve výsledku zajistily mysteriózní přesah a hlubší smysl. Věřím, že jej dokáže každý divák, který se už někdy s nějakými tajemnými jevy setkal na vlastní kůži, vycítit.

S tím musím souhlasit. Po zhlédnutí posledního dílu ve mně zůstalo jakési ticho a na mysl mi přicházely vzpomínky na dávné události mezi nebem a zemí, které jsem už zažila. Ale zpět k seriálu. S tvou kolegyní Alexandrou Naul jezdíte po celé republice, abyste řešili paranormální jevy, podobně jako hrdinové seriálu. Odráží se v seriálu i nějaké podobenství s vaším přístupem k vyšetřování?

U nás je to obráceně. Zatímco Sašenka je velmi schopné médium, které se dokáže nacítit na lidi i místa s temnou minulostí, já raději pracuji s technikou a přístroji.

Proč?

Na to je jednoduchá odpověď. Přestože také dokážu vidět nebo vycítit entity, je pro mě jako pro muže jednodušší, abych k detekci paranormálních jevů používal i techniku.

Co bys mi o seriálu Záhadné případy ještě prozradil?

Vycházejí z příběhů, které někde zaznamenali scenáristé. A já jim v rámci úzké spolupráce prozradil, s jakými podobnými událostmi jsme se při vyšetřování setkali my. Krásně se to prolíná a o každé epizodě mohu s čistým svědomím říci, že jsou v ní prvky skutečných událostí. Rozhodně se nedá říci, že je všechno vymyšlené, jak tvrdí škarohlídi, kteří občas píšou negativní komentáře. Naštěstí je jich mnohem méně než lidí, kterým se seriál moc líbil.

A já jsem za to rád, protože pro scenáristy, režiséry, celý štáb i samotné herce to byla úplně nová parketa. I když si to možná mnozí z nich ze začátku neuvědomovali, byla to úplně jiná práce, než když se točí obyčejný seriál. Zkušenost praví, že duchové nemají rádi, když se o nich mluví, a takové projekty mohou provázet různá neštěstí. Mohou se objevovat i problémy s kamerami a filmovou technikou.

Mě osobně docela zaujal hned první díl seriálu, ve kterém dojde k posednutí nevěsty, jejíž svatba se konala nedaleko proslulých Devíti křížů, poblíž dálnice D1 nedaleko Brna.

Připomeňme čtenářům, že je toto místo údajně prokleté. Aby také ne, když tam v 16. století mělo dojít vražednému masakru svatebčanů zhrzelým bývalým milencem nevěsty. Od té doby prý tato nešťastnice nemá klid a občas se lidem zjevuje. Není to ale nic příjemného, setkání s krvavou nevěstou většinou skončí autonehodou.

Kde přesně je to inkriminované místo, kde se má zjevovat? Přímo u pověstných Devíti křížů?

V jakémsi Bermudském trojúhelníku mezi obcemi Velká Bíteš, Domašov a Lesní Hluboká. Ať se nám to zdá jakkoliv přitažené za vlasy, pravdou je, že se tam skutečně něco velmi podivného děje. O tom není pochyb. Dokonce i režisér Andy Fehu, který se podílel na Záhadných případech, CNN Prima News prozradil, že nesmírně dramatické okamžiky se štábem zažili i v případě, když u Devíti křížů před pár lety natáčel film Shoky & Morthy. Řekl: „Jednou jsme nemohli najít kameru a objevili jsme ji na jiném místě. Jindy se nám ztratil herec, a když jsme ho v lese našli, vůbec nedokázal vysvětlit, jak se tam dostal.“

Jardo, s čím konkrétním, co bylo ztvárněno v seriálu, jste se tedy už při vlastním vyšetřování setkali?

Když ještě zůstaneme u prvního dílu seriálu o nevěstě, do níž vstoupil duch jiné zavražděné ženy, tak musím říci, že se takové věci opravdu stávají. Setkali jsme se s paní, které se to přihodilo, i když na jiném místě. Duch zavražděné ženy ji provázel proto, aby se odhalilo dávné příkoří a došlo ke smíření.

Natáčení prý bylo místy až strašidelné i pro samotné herce. Dokážeš mi vysvětlit proč?

Jsem přesvědčen, že tam, kde se v minulosti odehrála tragická neštěstí, je vždycky třeba mít se na pozoru. Zejména v místech, kde došlo k úmrtím nebo vraždám. Mohou se tam vyskytovat nemrtví, tzv. revenanti, návrátilci, kteří po své smrti nenašli klid. Často se jedná o oběti násilí, sebevrahy atp. Jde o to, že když najdou někoho, kdo je jim v něčem alespoň trochu podobný, mohou se k němu přilepit a způsobit závažné psychické i fyzické problémy.

Kdysi si něco takového prožila i jedna bývalá kolegyně. Došlo k tomu, když jsme prováděli vyšetřování paranormálních jevů přímo v propasti Macocha. Při naciťování se tehdy kolegyně entitám vnitřně otevřela až příliš a jednu sebevražedkyni si přitáhla k sobě. Pokud si dobře pamatuji, Záhady života byly zrovna u toho.

To je pravda, ale už si nevybavuji, jak to celé dopadlo.

Asi týden, než jsme to vyřešili, kolegyně prožívala to, co ta dívka, než se v Macoše rozhodla spáchat sebevraždu. Psychicky to pro ni tehdy bylo extrémně náročné, protože částečně začala žít život někoho jiného. Nebyla schopna rozpoznat její myšlenky od svých. A to nebylo ani zdaleka všechno. Začala se jí lepit smůla na paty, přestalo se jí dařit a potýkala se s těžkou depresí. Kdyby se to včas nezastavilo a tento revenant se neodvedl do Světla, mohlo to i u kolegyně skončit stejně tragicky jako u té dívky. Když to shrnu, tak většinu toho, co diváci mohli vidět v Záhadných případech, jsme jako skupina EPRV777 už opravdu v nějaké formě zažili. Jediné, co nás minulo, byly bytosti, které scenáristé popisovali v pátém dílu.

O co šlo?

O jakési skřítky ochraňující úrodu, kteří měli svůj domov nedaleko farmy v kukuřičném poli. S něčím přesně takovým jsme se při vyšetřování sice nesetkali, ale já tyto bytosti přirovnávám ke skřítkům hospodáříčkům. A ti podle mě opravdu existují.

Jak bys je popsal?

Lidem, kteří jim ublíží, se rádi mstí, ale jinak bývají jejich přínosy vesměs pozitivní. Říká se o nich, že se odpradávna zabydlují ve starších staveních a v dnešní době jsou už velice vzácní. Jedná se o ochránce domu i rodu. Naši předci jim odjakživa dávali obětní dary, nejčastěji ve formě mléka, medu apod. A ještě něco. Je všeobecně známo, že hospodáříčci mají velký smysl pro humor a občas se baví tím, že lidem schovávají věci.

Skeptici se tomu ale smějí a nevěří, že by něco takového mohlo být možné. S jedním takovým jsem se setkal. A přestože byl z toho, co se mu na chalupě dělo, hodně nesvůj, odmítal připustit, že by tam mohl mít nějakou nadpřirozenou bytost, jak jsem mu tvrdil. Ochranného ducha domu, který si z něj dělal, snad právě pro jeho nevěřícnost, šprťouchlata.

S čím se ten muž potýkal?

Pořád se mu na chalupě ztrácely věci, ale v žádném případě to nebylo tím, že by byl zapomnětlivý nebo roztržitý. Například si sedl s více osobami ke stolu, položil před sebe brýle a zapalovač a po chvíli si všiml, že se oba předměty ztratily. Prostě zmizely jako pára nad hrncem! Ten člověk měl dalších pět svědků, že věci ke stolu přinesl a nikdo jiný na ně nesáhl. S rodinou prohledali celou chalupu, ale po zapalovači s brýlemi nebylo ani památky. A víte, kde se ty věci nakonec našly? Ve skříni. Vůbec to nedávalo smysl a pán se dušoval, že by je tam nikdy neumístil. Když se mu takové záhadné události stávaly čím dál častěji, byl z toho už velmi podrážděný. Teprve až když poslechl mou radu, aby dal na druhý schod misku s mlékem pro hospodáříčka, záhadné ztrácení věcí ustalo.

Mě docela zaujala epizoda, ve které je popisováno, jak potápěči vytáhli z hlubin Hranické propasti prastarý kámen. Na lidi, kteří se posléze ocitli v jeho blízkosti, působil velice negativně a vzbuzoval v nich napětí a agresi. I s něčím takovým už máš zkušenost?

Nejednu. Dám ti příklad, jak to funguje. Dejme tomu, že někdo zabije člověka, například ho udeří do hlavy kamenem. Prostřednictvím krve, kousků kůže, vlasů atd. se informace o tomto ohavném činu vryje do předmětu a pozmění tím jeho energetické vyzařování. Dejme tomu, že se takového kamene, vražedné zbraně, někdo bude chtít zbavit a odhodí ho například do řeky. O mnoho desítek let později přijede k vodě rodina s dětmi. Budou si tam hrát a jedno z dětí kámen vytáhne a daruje jej rodičům. Ti z kamene vycítí, že je v něčem zvláštní, magicky je přitahuje. Rozhodnou se vzít si jej domů, protože mají silnou potřebu ho vlastnit, aniž by věděli proč. A ani jim nedojde, že mezi členy domácnosti od té doby, co kámen přinesli, roste napětí, často se hádají a nadávají si. V prostoru začne být zlá, hutná energie, která dříve nebo později způsobí nějaké neštěstí.

Už ses někdy s takovým předmětem setkal?

Ano. Například jsme asi před čtrnácti lety řešili případ obsidiánové sošky. Nešlo sice o vražednou zbraň, ale to není nutnou podmínkou k tomu, aby předmět začal škodit. A co se v té rodině dělo? Muž se ve zlém rozešel se svou partnerkou a ona mu dala na památku černou obsidiánovou sošku. Byl to nějaký africký bůžek. Její bývalý partner dar bez rozmyšlení přijal, a aniž by si byl vědom souvislostí, začaly se mu od chvíle, kdy si našel novou přítelkyni, dít hrozné věci. Napětí mezi nimi stoupalo, a dokonce došlo i k fyzickému napadení. Nechápal sám sebe, ale nedokázal vnitřní vztek ovládat. Navíc měl pocit, že ho stále někdo pozoruje a někdo u něj neustále je.

 

Psychotronik Jaroslav Drábek seznamuje Miroslava Donutila s fungováním „duchařské“ techniky; foto Záhady života

Jak jste poznali, že příčinou neštěstí mohl být darovaný předmět?

S každým, komu pomáháme, si hodně povídáme. Vždy se totiž snažíme pátrat po příčinách potíží, protože nás pochopitelně zajímá i to, co paranormálním jevům předcházelo. Když nám ten nešťastný muž vyprávěl, jak za ním přijela se soškou bývalá manželka a velmi jí záleželo na tom, aby si dar ponechal, měli jsme se na pozoru. Bylo nutné to prošetřit. Moje kolegyně Alexandra je hodně senzitivní, a jakmile vzala černého bůžka do ruky, bylo jí všechno jasné a tomu pánovi také. Soška poodhalila své tajemství. Zkrátka na jakékoliv dary od bývalých partnerů, zejména pokud už vztah mezi vámi není dobrý, si dávejte pozor. Rozpadlým párům způsobují potíže častěji, než tuší. Takových případů už jsme řešili desítky.

Můžeš mi popsat ještě nějaký?

Jen asi před rokem jsme řešili se Saškou případ podnikatele. Dříve prosperoval, všechno se mu dařilo, ale najednou měl pocit, že je snad prokletý. Co se mohlo pokazit, to se pokazilo, a navíc ho začaly trápit paranormální jevy. Za problémy, které negativně ovlivňovaly jeho život, ale nemohl žádný duch, jak se ukázalo. Způsobovaly je kameny, které v domě zanechala jeho bývalá manželka. Nevíme, zda je naprogramovala záměrně, nějakým magickým rituálem, nebo ne, ale jejich negativní působení bylo velice silné.

Pomohli jste mu?

Jakmile se kameny liturgicky očistily vykuřováním, nastal naprostý klid. Došlo ke změně vibrací a muže přestala pronásledovat smůla. Ani nevíte, jak byl rád. Také bych chtěl lidi varovat před nerozvážným nákupem věcí z antikvariátů, zejména pokud se jedná o černomagickou literaturu.

Proč? Kvůli energeticky nebezpečnému tématu?

Nejenom. Může se vám totiž stát, že si knihu přinesete domů a ve vaší domácnosti se začnou dít velice zlé věci. Nikdy totiž nevíte, komu takový předmět dřív patřil. Zda ten člověk už nezemřel a jestli s ním nezůstal propojen nepřerušitelným poutem.

Jak by něco takového mohlo být možné?

Jen málokdo si uvědomuje, že když při čtení obracíme stránky, máme tendenci slinit si prsty. Jenže každá naše slina obsahuje DNA, náš energetický otisk, který na listech papíru nevědomky zanecháváme. Pak se může stát, že mezi námi a knihou, ke které jsme si vytvořili silnou duševní vazbu, vznikne pevné pouto. Takové, které ani smrt nerozdělí. Zrovna teď nedávno jsme řešili něco takového. Pán si koupil použitou knihu o černé magii a nestačil se divit. Doma se mu začaly objevovat temné stíny, pořád cítil nepříjemný chlad a knihu, kterou si před jen pár dny přinesl z antikvariátu, někdo neviditelný vyhazoval z police. Jako by naznačoval: „Ta je moje a ty nemáš právo v ní číst.“

Co se s takovými prokletými předměty dá dělat?

Zbavit se jich, ale fyzické odstranění nemusí stačit. Já lidem vždycky radím jedno: V případě, že máte pocit, že jste podle vlivem nějaké kletby, proveďte očistný rituál. Je poměrně snadný. Dejte ruce k sobě podobně, jako byste se chtěli modlit, jen s tím rozdílem, že spojíte palce rukou k sobě. Ostatními prsty vytvořte tvar srdce. Pak zavřete oči, důkladně se prodýchejte, dělejte dlouhé nádechy a výdechy. Nyní se soustřeďte na tuto mantru: „Přijímám tento úděl, děkuji za něj. Ale protože jej už nepotřebuji mít ve svém životě, tak ho s láskou v srdci vracím tomu, kdo mi ho posílá.“ Případně řekněte, že jej s láskou odevzdáváte Bohu. To je na vás.

Hlavně zůstávejte v klidu a míru, nezaměřujte se ve svých myšlenkách na žádné konkrétní osoby, nechtějte za své prokletí nikomu ublížit nebo se pomstít. Má to být forma odpuštění. Pročistěte si hlavu. S nádechem pohybujte spojenýma rukama směrem ke svému hrudníku na znamení přijímání daru a s výdechem (odevzdávání) zase od sebe. Udělejte to alespoň sedmkrát a uvidíte, že se pak budete cítit skvěle.

Vraťme se ještě k Záhadným případům. Vidíš v nich ještě nějaké další podobnosti s případy, které jste už řešili?

Bezpočet. Tak třeba epizoda, v níž se v jednom starém zlém domě, kde strašilo, našly lidské ostatky. Zažili jsme teď nedávno se Sašenkou, v roce 2024, něco podobného. Požádala nás o pomoc jedna rodina, která si už nevěděla rady s černým přízrakem. Neznámým mužem, který se jim tam často zjevoval. Ti lidé nám prozradili, že se tajemný přízrak zjevuje hlavně v místnosti, kde se v devadesátých letech minulého století našla během rozsáhlé rekonstrukce lidská kostra. Byla ukryta přímo v nosné zdi, důkladně zalitá betonem. Policejním technikům se tenkrát podařilo vyjmout pouze stehenní kost.

Komu patřila?

Vyšetřovatelé ji tehdy nechali podrobně prozkoumat, a protože se jednalo o dávno promlčený případ z jiné doby, případ uzavřeli. Je těžké si to představit, ale došlo k tomu, že policisté kost přinesli zpátky do domu. Rodině ji vrátili se slovy, že ji mají důstojně pohřbít. A manžele nenapadlo nic jiného, než ji zakopat na zahradě. Tato rodina nakonec dům prodala, ale štěstí to nikomu nepřineslo. Ani noví majitelé tam nebyli spokojení a nakonec se také rozhodli přestěhovat.

V roce 2024 jsme byli osloveni, abychom pomohli, protože přízrak, který tam řádil, už začal být opravdu k nesnesení. Jak jsme se přesvědčili, chtěl upozornit na dávné příkoří, které stále zůstávalo nepovšimnuto. Duch nenacházel po své smrti klid a nejen to, v pokoji došlo k dalšímu úmrtí. Zemřela tam babička, která se rodině začala zjevovat také, a počet přízraků, bloudících po domě, se postupně navyšoval. Když jsme dorazili na místo, už tam byly čtyři. Se všemi jsme navázali komunikaci.

Jak na ten případ vzpomínáš s odstupem?

Bylo to tam opravdu mrazivé. I když se v domě topilo, byla tam pořád hrozná zima, kolem 16 stupňů. Teprve až poté, co jsme provedli odváděcí rituál, došlo ke smíření a nastal klid. A co víc, najednou tam bylo i příjemně a teplo.

V Záhadných případech byl zajímavě ztvárněn i příběh malé holčičky, která byla v přímém kontaktu se svým mrtvým tatínkem.

To je má oblíbená epizoda, protože takové situace zažíváme při řešení paranormálních jevů v rodinách poměrně často. Děti jsou schopny vnímat nejen své zesnulé rodiče, ale i sourozence, babičky, dědečky a další členy rodiny. Rodiče jim často nevěří, že je opravdu vidí, ale věřte, že by měli.

Je pravda to, co bylo uvedeno v seriálu? Tedy že když jsou v domácnosti přítomni duchové, dávají vám o tom vaše přístroje akusticky vědět?

Je tomu tak. Skvěle reagují na změny v elektromagnetickém poli, k nimž dochází pokaždé, když jsou duše zemřelých přítomné a snaží navázat kontakt. Seriál lidem do určité míry přiblížil způsob, jak pracujeme, a mnozí diváci to ocenili, za což děkuji.

V seriálu je naznačeno, že někteří duchové dokážou s pozůstalými komunikovat i prostřednictvím moderní technologie, mobilů a počítačů. Co je na tom pravdy?

Je to možné. Nelze samozřejmě úplně všechno, co bylo v seriálu ztvárněno, brát doslova, ale jisté střípky pravdy v něm opravdu jsou. Jeden z příběhů vypráví o mladíkovi, jenž byl zavražděn. Mstí se těm, kteří podle něj způsobili jeho smrt. Dělá to prostřednictvím moderní technologie, ovládá ji ze záhrobí. Psychotronik Jaroslav v seriálu tvrdí, že aby duch přestal škodit, musí být jeho mobilní telefon zakopán na hřbitově do posvěcené půdy.

Praxe je taková, že v realitě by postačil mnohem jednodušší postup. Předměty, na které jsou navázány duše zemřelých nebo jejich zbytkové energie, očišťujeme kadidlem. Pak je vykropíme svěcenou vodou, přečteme k tomu určené liturgické texty a je hotovo. Žádné pohřbívání předmětu na hřbitově se nekoná, ale chápu, že náš způsob řešení by pro většinu diváků nebyl tak zajímavý. I tak se ale mohli v epizodě seznámit s faktem, že někteří duchové skutečně dokážou živé pěkně potrápit.

Vážně se nám mohou ozvat i pomocí mobilního telefonu?

Hodně lidí, kterým zemřely blízké osoby, by vám to potvrdili. A nejsou to žádné pohádky. Duše zemřelých se s námi dnes umí spojit i jinak, než přes spiritistické seance a automatické písmo, jak tomu bylo dříve. I mně osobně se kdysi stalo, že mi na pohřbu švagra začal vyzvánět vypnutý (!) telefon. Tenkrát jsem měl ještě starou Nokii. Mobil navzdory předchozímu vypnutí začal drnčet a na displeji se ukázalo, že mi volá Jirka. Můj mrtvý švagr! Telefon se ale nedal přijmout, a i když jsem později ze zvědavosti volal zpátky, nebyl volaný účastník dostupný.

Pár lidí už mi řeklo, že od svých zesnulých příbuzných krátce po jejich smrti dostali podivné esemesky i z neznámých čísel, které se z telefonu časem samy vytratily a nezůstalo po nich ani památky.

To se děje a je toho mnohem víc. Například jsme vyšetřovali paranormální jevy v okrese Frýdek-Místek. Rozmístili jsme po bytě kamery. A představte si, že na monitoru notebooku v místnosti, kde v tu chvíli nebyla ani živá duše, se objevilo: „Jsem tady.“

Jak to mám pochopit?

Tímto zvláštním způsobem nám o sobě dával vědět asi osmnáctiletý mladík, který uhořel při požáru. Byli jsme zrovna i s celou jeho rodinou v kuchyni ve spodní části domu, když jsme uslyšeli, jak nahoře v pokoji popojelo kolečkové křeslo. Když jsme ze zvědavosti přišli do zavřeného pokoje, zpráva ze záhrobí už svítila na monitoru. Všechno máme zaznamenané na kameře.

Miroslav Donutil zahrál roli senzitivního psychotronika skvěle. Učil jsi ho, jak takové naciťování na paranormální jevy probíhá?

Určité věci jsem mu na Barrandově vysvětlil, ale žádné velké školení nebylo v tomto ohledu potřeba. Je profesionál, a navíc to pro něj nebylo nic nového. Jak už bylo řečeno, i on má své zážitky mezi nebem a zemí. Jsou nepřenositelné a vždycky člověka změní, ať už si to uvědomuje, nebo ne. Navíc jsem přesvědčen, že žádný herec, který se v tomto seriálu objevil, nedostal takovou pracovní příležitost náhodou. Věřím, že i zde sehrál roli určitý zákon přitažlivosti. Platí totiž, že tvořit filmy tohoto typu je vždycky energeticky náročné a není to pro každého.

Jak to myslíš?

Herce a štáb jsem varoval, že pokud budou mít zapnuté duchařské přístroje, měli by dodržovat určité pravidlo. Jakmile se jim kontrolky rozblikají, aby je upozornily na přítomnost někoho zemřelého, měli by k němu mít vždy respekt, úctu a pokoru. A skutečně se jim, mimo natáčení, podařilo komunikaci s druhým břehem několikrát navázat. Aby také ne, když se pohybovali na místech, která měla temnou minulost. Dokonce dokázali i vycítit, že je v domě, ve kterém zrovna byli, něco špatně a nebylo jim tam psychicky moc dobře. Neměli pochyb, že tam nejsou sami. Kdyby někomu ze štábu chyběla úcta a pokora, mohlo by to zle dopadnout.

Co by se mohlo stát?

Nikomu bych nepřál poštvat si proti sobě ducha. Není to nic příjemného a mohlo by to dopadnout velice špatně, hlavně v osobním životě. A je úplně jedno, jestli takový člověk v existenci posmrtného života věří, nebo ne.

Už jste byli svědkem něčeho takového?

Vybavil jsem si teď pána, který byl přítomen vyšetřování paranormálních jevů u nich v domácnosti. Byl to skeptik, zavolala nás jeho manželka. Krátce předtím, než jsme přijeli, si dal pár štamprlí tvrdého alkoholu na posilněnou a tomu, co jsme v jeho domácnosti dělali, se občas hlasitě smál. Jenže pak na něj jeden z přítomných duchů zaútočil, prošel jeho tělem a muž zkolaboval. Když jsme ho vzkřísili, byl bílý jako stěna, klepal se strachy a pořád dokola nám vyprávěl o černé postavě, která mu to udělala. Co k tomu dodat? Zhroutil se mu svět a už se nesmál. Bylo to pro něj poučení, že existence má mnohem více úrovní, než dosud tušil.

Takže je třeba se bát?

Není, pokud máme k duším zemřelých respekt a nejsme pod vlivem alkoholu, který oslabuje auru a energetickou ochranu. V takovém případě se může opravdu stát, že se k nám nějaký duch přivtělí a začne negativně ovlivňovat náš život, aniž bychom si to uvědomovali. A pak máme veliký problém, protože se začne výrazně měnit i naše psychika. Může se nám přestat dařit v práci, začne upadat zdraví, hroutí se mezilidské vztahy a člověku pořád chybí energie. Nejraději by jen spal a život se mu rozpadá pod rukama. Zkrátka, takové věci se stávají a já jsem vděčný, že se s nimi v Záhadných případech diváci seznámili. V těch příbězích jsou střípky pravdy, které se mohou dříve nebo později týkat nás všech.

Jitka Svobodová

Převzato z časopisu Záhady života

 

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života, Záhadné případy, seriál,