Se samými jedničkami měla jít rovnou do fabriky, na vrchol ji vynesly něžné hrátky s Hanzlíkem. Tajnosti slavných
14.03.2025
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Miriam Kantorková v roce 1974, v televizní adaptaci divadelní hry Federica Garcíi Lorcy Dům Doni Bernardy
Devět křížků na krku má od včerejška někdejší československý sex symbol, který zaručeně dokázal všechny diváky dohnat i k slzám. Blahopřání a ocenění by si celoživotní optimistka zasloužila plnou nůši, tak alespoň posíláme gratulaci na dálku.
V šedesátých letech byla jednou z mála hereček, které se nestyděly svléknout před kamerou. Miriam Kantorková, která právě včera oslavila devadesátiny, se stala erotickým symbolem díky slavnému poetickému dramatu režiséra Otakara Vávry Romance pro křídlovku, v němž si zahrála Tonku a který reprezentoval československou kinematografii na mnoha filmových festivalech, od italského Bergama přes Sorrento či San Francisco až po Moskvu. A všude sklízel pozornost diváků i kritiky. A vzápětí svým výkonem dohnala diváky k slzám jako lazebnice Dorota ve Vávrově Kladivu na čarodějnice.
Přesně načasováno
Sestřenice populárního karikaturisty RNDr. Pavla Kantorka a o pět let mladší sestra maratonce MUDr. Pavla Kantorka se narodila 13. března 1935 v Praze jako nejmladší ze tří dětí, druhý bratr Milan byl violoncellistou České filharmonie. A všichni tři se narodili ve stejný den. „Vůbec nechápu, jak se to těm rodičům tak podařilo,“ prozradila v rozhovoru pro Nadaci život umělce (https://www.nadace-zivot-umelce.cz/ ). Tatínek, který byl úředník státních drah, hrával ve volném čase na varhany v evangelickém kostel. Maminka, která krásně zpívala, se vyučila dámskou krejčovou v největší a nejluxusnější módní společnosti Rosenbaum a šest let byla osobní švadlenou manželky Karla Čapka, spisovatelky Olgy Scheinpflugové. Po narození dětí ale zůstala v domácnosti.
Otec vyvrhel
Miriam, která stále bydlí v pražských Vršovicích, v domě, v němž se narodila, se chtěla stát dětskou lékařkou jako bratr Pavel, maminka z ní ale chtěla mít klavíristku, takže Miriam začala studovat hru na klavír. Od dětství také hrála v rozhlasových hrách, její sny o budoucí kariéře ale navždy změnil politický komunistický převrat v únoru 1948. Tatínek byl totiž mimo jiné jednatelem Národně socialistické strany za Prahu Vršovice, takže se rázem stal s celou rodinou vyvrhelem. „Já měla jít najednou, se samými jedničkami, pracovat do fabriky. A tehdy mě to piano zachránilo, protože mě pan profesor Černoch připravil ke zkoušce na Vyšší hudebně pedagogickou školu a vzal si mě pak k sobě do třídy,“ zavzpomínala, jak se rozplynul její sen o studiu medicíny.
Kladivo na čarodějnice:
V záplavě uniforem
V té době často recitovala a přes básničky se dostala k ochotnickému divadlu. Ve třetím ročníku hudební školy chtěla přejít na DAMU, jenže jí to maminka nedovolila, takže si ke klavíru alespoň přidala ještě zpěv a nejdřív odmaturovala. K přijímacím zkouškám na DAMU konečně mohla jít až ve dvaceti letech, jenže ji nepřijali, takže pak dva roky učila na hudební škole. Dosáhnout vysněného cíle se znovu pokusila, poté co Armádní umělecký soubor vypsal konkurz na herečku a konferenciérku, a konečně měla štěstí. Uspěla a působila v něm čtyři sezóny. „Byla to pro mě obrovská škola. Hlavně mě odnaučili mít trému,“ přiznala. DAMU nakonec vystudovala externě.
Noblesní nahota s Hanzlíkem
Velká milovnice poezie nesměla chybět v roce 1963 u zrodu známé pražské poetické kavárny Viola a o rok později přešla k Zuzaně Kočové, manželce E. F. Buriana, která pět let po jeho smrti založila experimentální divadelní studio Maringotka. Následovalo Divadlo Na zábradlí, poté Divadlo E. F. Buriana. Před kamerou stanula poprvé v roce 1957 jako učitelka v dramatu Škola otců, proslavila ji ale až v roce 1967 postava Tonky ve Vávrově Romanci pro křídlovku, která získala hned několik ocenění. Při natáčení na tehdejší dobu odvážné nahé scény s Jaromírem Hanzlíkem se prý ale nestyděla, přestože předtím podobnou roli dvakrát odmítla. „U toho Hrubína mi to nevadilo, protože tam ta nahota byla vyjádřena jako něco jemného, noblesního,“ vysvětlila v rozhovoru pro Nadaci život umělce (https://www.nadace-zivot-umelce.cz/ ). „I samotný štáb byl takový jiný, vstřícný... žádní čumilové, jestli mi rozumíte, a hlavně ta scéna tam byla funkční, ne samoúčelná, ale opravdu funkční.“
Pokračování v pondělí 17. března
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Český rozhlas, Česká televize, TV Nova, Pozitivní noviny, idnes.cz, kinotip2.cz)
Vložil: Adina Janovská