Místo mistrovství světa vězení: komunistický proces s hokejisty. Časosběr Radky Vosáhlo

Foto: Wikimedia Commons / Jan Polák / CC BY-SA 3.0

Popisek: Tabule na domě v pražské Pštrossově ulici číslo 194/28, v němž bývala restaurace U Herclíků, ve které byli 13. března 1950 zatčení českoslovenští hokejisté.

Byli miláčky davů, tak jako dnešní hvězdy ledu. Dvakrát pro naše barvy vyhráli mistrovství světa, jako první porazili pyšnou Kanadu. Komunisté se však rozhodli slavný tým rozehnat a největší hvězdy poslat do uranového koncentráku v Jáchymově.

Mistrovství světa v hokeji je už mnoho let událostí, která spojuje celý národ. Loňské mistrovství v Praze si ještě pamatujeme všichni, já si vzpomínám, jak jeden z klíčových zápasů prožívali i čtenáři na Světě knihy. Ctihodní vydavatelé vyvěšovali na svých stáncích aktuální skóre, než se v semifinále proti Švédsku začalo měnit tak rychle, že přestali stíhat.

Jsem z Litvínova, takže vím, jak se zastavuje život, když je hokej, ale vidět to na celostátní úrovni je vážně mimořádný zážitek.

Pokud tento pravidelný jarní fenomén chceme pochopit, musíme hodně hluboko do historie. Zůstaneme ale v Praze, na ostrově Štvanice, kde se v roce 1947 konalo první poválečné mistrovství světa. První titul pro naše barvy vstoupil do národní historie, a nejen té sportovní. O tom vítězství se točily filmy, celebritami se stávali i rozhlasoví hlasatelé a rozhodující zápas se hrál za přítomnosti prezidenta Beneše i paní Hany. K titulu pomohlo i vítězství Rakouska nad Švédskem, po kterém domácí fanoušci nesli Rakušany na ramenou až do hotelu AXA a z vděčnosti naplnili pro zbídačenou zemi celý vlak humanitární pomocí.

Brankář Bohumil Modrý a první útočná formace Zábrodský - Konopásek - Troják byli jádrem týmu, který o rok později poprvé v historii uhrál remízu 0:0 s Kanadou. Byl čtvrtek 19. února 1948 a o den později spustil Gottwald v Praze svůj puč.

Tím začala pro reprezentační tým série katastrof. Na konci roku 1948 se při přeletu z Paříže do Londýna nad mořem ztratí letadlo se šesti hráči, včetně Ladislava Trojáka. Komunistická moc v Praze navíc tragédii zneváží spekulacemi o emigraci. Zejména poté, co po Spenglerově poháru ve Švýcarsku uteče na Západ Oldřich Zábrodský, mladší bratr reprezentačního kapitána a hráč LTC Praha.

Komunisté tahali ideologii do sportu vždy, už před válkou ignorovali sokolské slety a pořádali si vlastní akce. Při mistrovství 1947 vycházely v Rudém právu výzvy k bojkotu, protože některé odpolední zápasy začínaly v čase, kdy je dělníci z továren nemohli stihnout.

S únorovým převratem vstoupila ideologie do sportu naplno, strana si byla vědoma, že lidová zábava pro tisíce může být pro vládu nebezpečím. Zejména poté, kdy se v červnu 1948 zvrhl v politickou manifestaci sokolský slet.

Mistrovství světa 1949 ve švédském Stockholmu Československo opět vyhraje, i když po katastrofě nad La Manche není považováno za favorita. Senzační zlatá medaile se v Praze slaví ve velkém, na hráče čeká plné nádraží a přijme je komunistický premiér Zápotocký. Řeční o významu sportu pro dělnickou třídu a slibuje hory doly.

Hráči byli dobovými rockovými hvězdami, obklopovaly je davy, tisíce skandovaly jejich jména a ženy toužily své idoly alespoň letmo obejmout. Strana a vláda si je dobře vědoma, co hokej pro lidi znamená a věří, že se jí podaří svázat popularitu hvězd se státním zřízením.

Pro další mistrovství v Londýně si reprezentace připraví taktickou novinku, které říkají „karusel“, snad aby odkazem na továrenský soustruh ukázali své spojení s dělnickou třídou. A soupeře na něm skutečně brousí, Švédové dostanou v přípravném zápase na Štvanici pět branek a hokejovému vynálezu nejsou schopni čelit.

Jenže se píše rok 1950 a Londýn je v komunistické ideologii centrum západního imperialismu, což je pět let po válce aktualizováno příběhem o Mnichovské zradě. Představa, že se má reprezentace účastnit tamního podniku, je pro mnohé soudruhy velmi problematická, navíc když ani Sovětský svaz zatím hokejová mistrovství nehraje.

Dva roky po komunistickém převratu z Československa utíkal směr západ, kdo mohl. Režim utahoval šrouby, mučil, zavíral a věšel. A strach z kolektivní emigrace slavného nároďáku byl až panický. Již rok předtím odešel tenista Jaroslav Drobný a pro hvězdy světového hokeje by nebylo problémem se na Západě prosadit, po brankáři Modrém se už dříve v Praze poptávaly týmy ze slavné NHL. 

Ještě před odjezdem se mužstvu dostává náležitého politického dozoru a ideologického školení. Augustin Bubník vzpomínal po letech, jak na ně již během soustředění reprezentace na Kladně dohlíželi politrukové, kteří jim vysvětlovali, co je na západě čeká a jak se na to správně ideologicky dívat.

Měsíc před hokejovým šampionátem se v Londýně konalo mistrovství světa krasobruslařů. Mezi ženami vyhrála československá Ája Vrzáňová, která se tak jako hokejisté radovala už rok předtím. A po soutěži rovnou zůstala na Západě a pokračovala do USA.

13. března měli do města nad Temží odlétat hokejisté. Vše bylo již dva dny připraveno, dokumenty řádně vystaveny a potvrzeny. Ale pak, jak mnozí tušili, nastaly komplikace.

Let byl nejprve o dvě hodiny opožděn, což se ještě dalo považovat za normální situaci. Postupně se začali na letišti začali objevovat funkcionáři svazu a příslušníci StB. Na hráče se vytasili se žádostí o zřeknutí se účasti na Mistrovství světa 1950, záminkou se stalo neobdržení vstupních víz pro dva rozhlasové reportéry.

Víza byla v naprostém pořádku, velvyslanectví je veřejnosti ukázalo ve výloze britského centra na bulváru Na Příkopech. Trvalo jen pár minut, než kolem ní byly postaveny zátarasy a narychlo sehnaní dlaždiči začali cosi kutat na kostkách.

Sám jeden z reportérů, Ota Procházka na archivním videu z pozdějším let vzpomínal: ,,My jsme je nedostali, ten den, kdy jsme je dostat měli.“ Následně si povzdechl, že víza dorazila, ale v pondělí. Mužstvo podle něj mohlo v klidu odcestovat, protože on a druhý reportér Laufer měli své separátní pasy. Přesun hokejové reprezentace na nich nebyl závislý.

S rozhodnutím z vyšších míst se nedalo nic dělat, takže se nikam neletělo. Sraz byl rozpuštěn, ale hokejisté chtěli využít příležitosti alespoň k oslavě potomka spoluhráče Jiřího Macelise. Šlo se do „zlaté hospůdky“ U Herclíků, která se nacházela za Národním divadlem.

Jak už to bývá, alkohol zvedl hráčům sebevědomí, dodal odvahu a prohloubil jejich rozhořčení na ty, kteří jim sportovní turnaj zatrhli. Podle živých vzpomínek Augustina Bubníka hokejisté postupně vybíhali ven na náměstíčko a vykřikovali protistátní hesla. To se nepozdávalo jiným hostům, podle všeho konfidentům Státní bezpečnosti. V hospodském zařízení se odehrála krátká potyčka, kterou rozehnali uniformovaní policisté. Hokejisté byli zatčeni, ale rozhodně se nejelo jen na záchytku.

Ten večer se do cel dostalo celkem devět hráčů, pro další dva si došla StB domů. Vladimír Kobranov se v hospodě si dlouho nezdržel, ale to ho neuchránilo od klepet. Ještě hůře dopadl legendární brankář Bohumil Modrý. Dvojnásobný mistr světa a uznávaný stavební inženýr se oslavy neúčastnil, už ani nebyl členem národního týmu. I tak byl zatčen, 24. března po návratu z dovolené. Na výslech ještě odjel svým osobním vozem, který už poté nikdy neviděl. A manželku s malými dcerkami Alenou a Blankou až za několik let při návštěvě ve vězení.

Československých hokej čekal na titul mistrů světa dalších 23 roků.

Pokračování zítra, v pátek 14. března

Zdroje: Wikipedia

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10176269182-retro/211411000360007//301590/

https://www.irozhlas.cz/sport/hokej/mistri-sveta-vyroci-1949-bohumil-modry-augustin-bubnik-zabrodsky-vlastizrada_1902201831_vman

https://www.hokej.cz/13-brezen-1950-zatceni-mistru-sveta-a-konec-prvni-zlate-ery/5006361

https://sport.ceskatelevize.cz/clanek/hokej/1950-hokejiste-jako-nepratele-statu-aneb-mistri-sveta-ve-vezeni/5bca04ba59841d79e18a89f1

Vložil: Radka Vosáhlo