Pavel poprvé jako prezident. Státník. Komentář Štěpána Chába

Foto: Hans Štembera

Popisek: Petr Pavel

Tak jsme se po dlouhé době s naší šéfredaktorkou kousli. Měl jsem tu na vizitě synáčka, probírali jsme všechno možné, do toho telefon, ještě jsem něco rychle dořekl, vyhnal potomka a zvedám telefon.

„Ano prosím,“ vyklouzne ze mě.

„Na toho Pavla ses vykvajz´, abys o něm napsal pozitivně, posílala jsem ti mail s odkazem, abychom nebyli jako ta slavná intolerantní kavárna,“ zkonstatovala.

„O rozvědčíkovi psát nebudu, už vůbec ne pozitivně,“ odpověděl jsem zhurta, nevěda, proč bych to měl dělat.

„Ty prostě nevyrosteš a budeš si jako ta kavárna hrát na barikády a střílet po nich s nenávistí,“ vypálila a pustila se do vysvětlování. „Jsme teď v době, kdy se musíme naučit spolupracovat, hledat to společné, ne se jen hloupě ostřelovat a nenávidět. To nás jako společnost strašně oslabuje. S tím nás nakonec může převálcovat kdokoliv. Budeme na sebe střílet z těch svých malých zákopů a příkopů a výmolů, jeden po druhém. Ale jako národ přece přežijeme, když potáhneme v něčem za jeden provaz. Když hodíme za hlavu to rozdělení...“

Probíhalo to, přiznávám, trochu bouřlivěji, ale výsledkem bylo, že jsem se zastyděl. Má pravdu.

Po telefonátu jsem se dostrkal k tomu, abych si pročetl, co nám ten PePa tropil.

Zajel nedaleko Brna a hostil tam rakouského a slovenského prezidenta. Mluvili o spolupráci, o vzájemnosti, o schopnosti spolu vůbec mluvit. „Oba jsme zdůraznili, že vztahy mezi našimi zeměmi by neměly být negativně ovlivněny rozdílností pohledů a názorů na některé specifické otázky zahraniční a bezpečnostní politiky. Shodli jsme se na tom, že na toto budeme oba v našich zemích apelovat,“ řekl Pavel. A dobře to řekl, to pohrdání Slovenskem, které zní z české vlády, je hloupé a může nám rozcupovat vztahy na dlouho.

„Vztahy mezi oběma zeměmi probíhají na mnoha úrovních, například mezi firmami a vědeckými institucemi. Rozhodně by neměly být předmětem negativního působení ovlivněného názorem na aktuální politickou situaci,“ smířlivost se tomu říká? Ano, tu Pavel použil. A ano, jde v tom zahlédnout jistý stín politické moudrosti, u které by se měla vláda Petra Fialy, jež nenávist vůči Slovensku stupňovala, zastydět. Stejně, jako jsem se zastyděl já, když jsem bez rozmyslu vypálil – o rozvědčíkovi? Nikdy – je to samozřejmě hlupovina. Zítra si dám palec do svěráku a pořádně utáhnu, abych nezapomněl, že barikády a příkopy jsou pro Foltýny, nikoliv pro člověka, který by se neměl bát pod něco podepsat a stát si za tím.

Pochopil i smysl spolupráce mezi ČR a Slovenskem, která je narušená velkou nesnášenlivostí ze strany naší vlády. „Jde také o otázku bezpečnosti. Bez efektivního propojení regionů není možné uvažovat o dalším ekonomickém rozvoji, ale ani o mobilitě občanů nebo vojenské mobilitě,“ řekl na setkání a přislíbil, že se pokusí rétoriku vůči Slovensku v ČR korigovat a zlepšit. Jak mu řekl Pellegrini, na Slovensku to nesou velmi těžce a k normálním vztahům bychom se mohli vracet velmi dlouho. A to bychom si od našeho světového lídra lokálního charakteru neměli nechat provádět. Tak bychom, a šéfová v tom má skutečně pravdu, měli takovou iniciativu prezidenta chválit.

Možná PePa, doufejme, že ne jen pro tu chvíli, pochopil, že řvát na sebe přes hromadu odpadků a výkalů, které jsme začali považovat za diskusi, nemá smysl. Že nás to oslabuje. A já jsem rád, že jsem přes telefon dostal od naší šéfredaktorky pohlavek a že mi to mohlo dojít. Snad ne jen pro tuhle chvíli.

Ono to skutečně nemá význam. Foltýn při své snaze spojit národ půlku národa zurážel a rozdráždil diskusi tak, že už jsou v ní většinou jen výkaly. Je hloupé na tu páchnoucí hromadu přidávat další a další bochánky.

Do fanklubu Pavla přihlášku nepodávám, ale s povděkem kvituju, že alespoň v tomhle šel prezident proti vládě a ukázal tak trochu státnického chování. Snad to pro Petra Fialu bude dostatečně silný pohlavek, po které by mohlo k něčemu rozumnému dojít. Ale tam asi nemůžeme ani doufat, ten už se dostal za hranici politické příčetnosti. Ovšem - rád bych se mýlil.

Vložil: Štěpán Cháb