Proč se jezdí za náhradními matkami do Gruzie? Horká židle Jany Plodkové a Alice Nellis

Foto: Se svolením FTV Prima (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Herečka Jana Plodková (vlevo) a režisérka Alice Nellis v Show Jana Krause

Náhradní mateřství se teď řeší v kdejakém televizním seriálu. Úspěch mají hlavně Náhradníci, kteří téma berou vážně i s humorem a pojednávají ho krátce a stručně v osmi dílech. Autorka a režisérka Alice Nellis a představitelka hlavní role Jana Plodková přijaly pozvání Jana Krause, aby s ním téma i seriál probraly ze všech stran.

Herečka Jana Plodková děti nemá. Umělé oplodnění, adopci ani náhradní mateřství neřeší, říká o sobě, že tyhle věci nechává tak, jak jsou. Když příroda rozhodla, že děti mít nemá, tak je prostě nemá. Na druhou stranu má pochopení pro lidi, kteří hledají všechny cesty k tomu, aby se mohli stát rodiči. Role v Náhradnících jí tedy rozhodně nebyla proti srsti. Alice Nellis má naopak děti hned tři, dvě adoptované a třetí vlastní, na rodičovství má díky tomu dost zvláštní názor.

„Mám dvě adoptivní děti a jedno svoje, domácí výroba,“ upřesňuje s tím, že adoptovat si dítě chtěla vždycky, bez ohledu na okolnosti. „Každé dítě je jiné. Takže je to jiné úplně vždycky a je jedno, jestli člověk dítě adoptuje nebo porodí,“ dodává ze své zkušenosti. Pro Jana Krause je umělé oplodnění a náhradní mateřství otázkou, kterou se nikdy nemusel zabývat. „Já jsem vyráběl děti pohledem,“ směje se s nadsázkou, že bez potíží dokázal zplodit čtyři syny se třemi matkami. Na své geny je jistě patřičně hrdý, nicméně uznává, že Alice Nellis má pravdu v tom, že každé dítě je jiné, i když má stejné rodiče.

Náhradní mateřství oficiálně neexistuje

Moderní medicína dokáže zázraky, takže je dokonce možné odebrat ženě životaschopné vajíčko, muži spermie a oplodnění provést uměle. Nakonec ale stvořené embryo přece jen potřebuje mateřské lůno, aby z něj vyrostlo vymodlené miminko. Když se stane, že žena neotěhotní ani uměle, může embryo odnosit jiná žena. Také pro stejnopohlavní páry je náhradní matka mnohdy jediným řešením, pokud si přejí, aby dítě neslo geny alespoň jednoho z nich.

Z medicínského hlediska tady ta možnost je, jenže v málokteré zemi je náhradní mateřství zakotveno také legislativně. U nás není ani povoleno ani zakázáno. Obchodovat s dětmi se nesmí, není možno tedy ženě oficiálně za odnošení dítěte zaplatit, protože zákon praví, že matkou je žena, která dítě přivede na svět. Pokud někdo tuto cestu zvolí, musí dítě adoptovat po jeho narození, i když nese jeho geny. Páry to někdy řeší dočasným sňatkem, jindy prostě riskují, že jim matka nakonec dítě nedá. A neoficiálně samozřejmě platí – příspěvky na lékařskou péči, stravu, péči o těhotnou ženu apod.

I tak je to u nás hodně složité, mnoha lidem se to zdá neetické, prostě divné. „U nás v podstatě náhradní mateřství neexistuje,“ říká autorka a režisérka Náhradníků. „Je to něco, co nemá status, a když to nemá status, tak si to lze těžko pojistit.“ A další komplikací je samozřejmě i to, že takzvaná náhradní matka musí dítě devět měsíců odnosit, a pak porodit. „Jsou i případy, že náhradní mateřství znamená, že třeba sestra sestře, která nemůže odnosit dítě, odnosí, matka dceři, kamarádi… Je to otázka, která je složitá, ale natolik intimní, že dávat do toho jasné zákazy a příkazy je trošku divný,“ myslí si Alice Nellis a dodává, že skutečnost, že podmínky náhradního mateřství nelze v Česku právně ošetřit, vede mnohé páry k tomu, že jedou do zahraničí.

Pro Jana Krause je náhradní mateřství španělskou vesnicí, čtyři syny si hravě „udělal“ sám

Gruzie je nejlevnější

„Moje postava nemůže mít děti, takže díky své výborné kamarádce v podání Zuzany Stivínové přijde na to, že existuje možnost náhradního mateřství. Naleznou agenturu, ale protože nejsou úplně finančně zajištění, tak najdou tu nejlevnější, která se objeví v Gruzii,“ popisuje Jana Plodková, proč se Eva s Oťasem, kterého hraje Kryštof Hádek, vydají za hledáním náhradní matky právě do Gruzie. Tam si ale místo přes agenturu najdou sympatickou mladou ženu sami.

Tím se roztočí kolotoč událostí, které přinášejí do vážného tématu situační humor. „Je to téma, které je složité a vážné, ale my jsme se snažili, abychom se k němu dostali tak, že i to vážné téma člověk snese,“ objasňuje Alice a Jana souhlasně dodává: „Určitě to není drama. Je to velmi lidsky a zábavně natočené, takže ačkoli to vyznívá vážně, lidi to bude bavit.“

Když se do Čech přivalí Gruzie

Alice Nellis ještě líčí genezi vzniku Náhradníků. Původně to prý měla být jakási road movie, mladý pár měl cestovat za dítětem do světa. „Ale potom jsme si řekli, že se to může obrátit, a co kdyby se Gruzie přivalila k nám?“ Potřebovala ovšem herečku tmavovlasou a tmavookou, protože náhradní matka musí v tomto případě poskytnout i vajíčko, a blond matka i otec by přece jen byli k tmavému dítěti trochu divní.

Co musela Jana Plodková kvůli roli podstoupit? „Původně jsem to hrát neměla, ale Alice mi jednou řekla – Ty by ses obarvila na hnědo a vzala si hnědé čočky? Tak přijď na casting!“ vypráví se smíchem herečka. „Tak jsem na to kývla, a když natáčení skončilo, nechtělo se mi s tou barvou loučit. Kadeřníkovi se prý ještě nestalo, že by někdo plakal před výkonem, jen po,“ dodává pobaveně. Je totiž už zase blond, prý se jí nechce pořád dobarvovat odrosty.

Gruzie se přivalila do Čech se vším všudy, protože náhradní matku hraje gruzínská herečka Mariam Khundadze. Alice Nellis ji objevila na festivalu v Karlových Varech, kde dostala cenu za herecký výkon. „Ona je slavná, hraje v londýnském divadle,“ pochvaluje si režisérka, že se jí podařilo získat pro roli herečku, která nejen vypadá autenticky, ale dokázala také skvěle zahrát, i když se ocitla v naprosto cizím jazykovém prostředí. „Neuměla česky ani slovo,“ popisuje Jana Plodková, jak těžké bylo pro Gruzínku hrát v češtině. „My jsme kolem ní v různých scénách švitořili a ona jen koukala kolem sebe, protože nám vůbec nerozuměla. Všichni jsme ji obdivovali, jak to zvládla.“

Zdroj? FTV Prima

Vložil: Ela Nováková