Pro(ti)rodinná politika České republiky. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením Petra Fialy

Popisek: Petr Fiala

Viktora Orbána příští rok čekají volby. A tak chystá několik příjemných balíčků pro své potenciální voliče. Volby letos čekají i Petra Fialu. I on připravuje pár příjemných balíčků. Pojďme si je dát na stůl, porovnat, a ten, který bude víc páchnout, smeťme psům na podlahu.

Jaká je rodinná politika v Maďarsku pod patronací Viktora Orbána. V roce 2019 Orbánova vláda doživotně osvobodila od daně z příjmu matky se čtyřmi a více dětmi. Nyní šel Viktor Orbán ještě dál. Od října 2025 by mělo vstoupit v platnost osvobození od placení daně z příjmu i pro ženy se dvěma a třemi dětmi. Navíc Maďarsko nabízí bezúročné půjčky pro mladé manželské páry. Rodiny se třemi a víc dětmi mohou dostat dotaci asi 200 tisíc korun na nákup rodinného auta. Zároveň rodiny v Maďarsku mají ze zákona stanovený úrokový strop u hypoték. A to ve výši 5 %. Do toho samozřejmě přídavky a sociální síto, které rodiny chrání před pádem na dno.

Jaké jsou novinky Fialovy vlády pro rodiny. Žádné. Marian Jurečka stále tančí své vánoční tango s Jeníkem, digitální verzí úřadu práce, kde si lidé mohou zažádat o přídavky. Součástí novot je pak jedna velká superdávka, o které zní, že nejvíc a nejtvrději dopadnou na chudší rodiny. Tedy, logicky, na rodiny s více dětmi. Zato vláda jede asociální depopulační politiku zbrojení a válčení, výhrůžek světovým mocnostem a mopslíkování před (ne)mocnými z Evropské komise. V Maďarsku se rodiny podporují, tady se jim škodí. A čím víc dětí, tím větší tresty za ně.

Ale abych jen nehaněl, také Fiala zařídil svou neumětelskou politikou i na poměry Evropy velmi prudké zdražování potravin, energií, služeb, nezvládl inflaci, nezvládl pád reálných mezd. Přitížil rodinám tak, jak jen to svedl.

Má krásná a moudrá paní je klidný člověk. Klidný a milý. Ale nastala u ní v poslední době taková změna. Začala nadávat. Vždycky když se vrátí z krámu s čím dál menším, ale čím dál dražším nákupem, linou se z ní slova, která by do ní člověk neřekl. Ta slova mají svého adresáta. Vždy stejného. Kdyby jel kolem našeho bydlení Petr Fiala na kole, nejsem si jistý, jestli by ho dobře mířeným kamenem nenasměrovala do pangejtu. Poslední měsíc jí jeho existence a činnost dovádí k jisté nelibosti. A večer co večer mi tu rozvíjí hovory na téma – kriste pane, proč si to ti Češi nechávají líbit? Kam dali hlavu? Kam, kam ti Češi dali hlavu. Sám nevím. Neštípe se jim na zádech už ani dřevo nebo kameny, štípou se jim tam rovnou ocelové traverzy hodnotové unijní politiky a oni trpělivě stojí a neřeknou si ani o spropitné.

Je milé, poslouchat o tom, že se bude zbrojit a přitom se bere důchodcům, je pěkné poslouchat patetické kecy o tom, jak musíme likvidací průmyslu zachraňovat kuňky, je pěkné vidět, že lidé chudnou, aby to naši politici mohli na „vyšších místech“ vykázat jako dobrou práci. Jen bych si tu vládu České republiky představoval trochu více lidskou. Asi marně.

Ano, samozřejmě, že Orbán populisticky dá doživotní pardon na placení daně z příjmu pro ženy se dvěma a víc dětmi rok před volbami. Ale víte co? Mně je takový populismus mnohem sympatičtější, než to naše asociální lokajství. Populismus v tomto případě očividně znamená, že se politika stáčí ve prospěch společnosti, nikoliv na její úkor.

Vložil: Štěpán Cháb