Gottwaldova pomsta: Kardinál Beran podruhé. Časosběr Radky Vosáhlo
26.02.2025
Foto: Wikimedia Commons / Petr S., vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, curid=70550396
Popisek: Vůz s rakví Josefa kardinála Berana na Pohořelci
Před šedesáti lety opustil Československo pražský arcibiskup Josef Beran. Po šestnácti letech domácího vězení jej komunisté pustili do Říma přijmout kardinálské svěcení a neměli v plánu umožnit mu návrat.
„Vezli mě na letiště. Já jsem žádal, aby bylo možné – bylo to v pátek před polednem – kdybych mohl zajít do katedrály. Víte, my jsme jeli přes Hradčany. Řekli, že to není možné, že by způsobilo pobouření, kdyby mě tam lidé zahlédli,“ vzpomínal kardinál zpětně na 19. únor 1965.
Ve stejné katedrále to šestnáct let předtím také všechno začalo. Arcibiskup zde v červnu 1949 přečetl dokument, nazvaný Hlas československých biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky. Zkouška to byla především pro něj, chrám totiž zaplnili estébáci a milicionáři, kteří jej vypískali. Pak vyšel před katedrálu, kde čekali poctiví věřící. Dostalo se mu aplausu, který prezidenta Gottwalda v pracovně na stejném nádvoří Pražského hradu nenechal na pochybách, že kněze, který přežil nacistické mučení a koncentrák, nezlomí. V následujících letech pro to ale celá mašinerie diktatury bude dělat všechno možné.
V Arcibiskupském paláci na Hradčanském náměstí strávil arcibiskup Beran další dva roky, de facto v domácím vězení. Následujících třináct let byl nejvyšší církevní hodnostář v zemi režimem internován. Místa byla rozličná - Roželov, Růžodol, Paběnice, Mukařov, Radvanov. Trvalý byl ale dohled Státní bezpečnosti. Internační domy vždy stály na samotě, byly prošpikované odposlouchávacím zařízením, vycházka na čerstvý vzduch byla povolena jen na hodinu denně a za plotem hlídkovala StB se psy.
Až neuvěřitelnou historkou se stalo podávání afrodiziak nejen arcibiskupovi, ale i řádové sestře, která se o něj starala. Podle plánu měla nadopovaná dvojice začít provádět nepřístojnosti, které by si StB natočila a pak promítala veřejnosti, a to i před 22. hodinou. Kompromitace ale nevyšla, Beran dokonce odhalil příslušníka, který očekávané vášně natáčel. Když si v brýlích jeptišky, která seděla naproti němu, všiml kameramana na přistavené plošině, měl po roztažení závěsů jako správný pastýř strach i o tuto ovečku: „Nespadněte dolů!“
O osud arcibiskupa se samozřejmě průběžně zajímal i Vatikán, a uvolnění roku 1956 se zdálo vhodnou příležitostí uvést vedení arcidiecéze do normálnějšího stavu. Žádost o zrušení Beranovy internace ale vláda odmítla, hlavní slovo při tom měl předseda Lidové strany Josef Plojhar. Jindy dost pasivní ministr zdravotnictví, o jehož alkoholismu už tehdy kolegové z vlády mluvili i veřejně, prý tenkrát předvedl velmi kategorické odhodlání. Srovnal si tak účty za rok 1948, kdy jej Beran po přijetí místa v Gottwaldově vládě nechal exkomunikovat.
Změna nastala až v roce 1963 za prezidenta Antonína Novotného. Svobody pohybu se arcibiskup nedomohl, ale režim internace se výrazně zmírnil. Prakticky okamžitě se stal vyhledávanou autoritou, chodil pravidelně do kostela, přijímal návštěvy, neměl omezený počet hodin na vzduchu. Ale i tak, když dosáhli návštěvníci čísel, která komunisty dráždila, následovalo stěhování jinam.
O vytrvalosti a morální integritě pražského primase se nevyprávěly legendy jen mezi československými věřícími, ale vědělo se o tom i ve Vatikánu. 10. ledna 1965 jej papež Pavel VI. jmenoval kardinálem, sám Beran se to dozvěděl 25. ledna. Převzetí kardinálského klobouku se odehrává v Římě, což pro komunisty představovalo vítanou příležitost dostat Berana ze země. Sám arcibiskup se chtěl do vlasti vrátit, ale byl si vědom, že to asi nebude možné. Svatý stolec nechal rozhodnutí na něm. Nakonec bylo diplomatickou cestou ujednáno, že pokud nepohodlný církevní představitel upustí od návratu do vlasti, nastoupí na arcibiskupství místo kolaborantského vikáře Antonína Stehlíka přijatelnější kandidát. Vybrán byl moravský kněz František Tomášek. Beran veřejně sdělil, že na tuto podmínku přistupuje pro dobro věřících.
19. února pražský arcibiskup odletěl ze země, s posledním naschválem jeho dozorců. Druhý den se sešel s papežem Pavlem VI., se kterým se znal ještě z dřívějška. Svatý otec ho uvítal slovy: „Vždycky jsem se za vás a váš lid modlil. A za vás zejména.“
V Římě v té době ještě probíhal II. Vatikánský koncil, důležité fórum, kde církev debatovala o své budoucnosti. Beran zde vystoupil s příspěvkem týkajícím se náboženské svobody a svobody svědomí. Celému katolickému světu se připomenul jako vzdělaný myslitel. A jako bonus rozčeřil vody požadavkem na rehabilitaci Mistra Jana Husa, což se dostalo do novinových titulků po celém světě a přitáhlo to pozornost k naší zemi i k upálenému kazateli.
Pořád se ale vnímal především jako farář, takže místo intelektuální kariéry začal navštěvovat krajanské spolky, všude byl vítán a dostávalo se mu poct. Stále se oficiálně považoval za pražského arcibiskupa, vystupoval tak v mezinárodních vztazích a dokázal sehrát s komunisty na velvyslanectví vyrovnanou partii. Mimo jiné se velmi aktivně pustil do příprav ke svatořečení blahoslavené Anežky České.
V roce 1966 při své cestě po Spojených státech amerických a Kanadě vybíral peníze na zakoupení sídla pro poutní dům Velehrad v Římě. Později tam založil České náboženské středisko Velehrad. Rok 1968 ale znamenal konec mnoha Beranových nadějí. Nejdříve ho zradilo zdraví, nádor tlustého střeva mu byl operován v západoněmeckém Stuttgartu, kde se při hospitalizaci dozvěděl o „bratrské pomoci“ vojsk Varšavské smlouvy naší zemi.
25. ledna 1969 Josef Beran přečetl ve Vatikánském rozhlase provolání československému národu, reagující na upálení Jana Palacha. Nemocný kardinál ale nebyl autorem. Text byl přímo od papeže Pavla, který jej k překvapení celého Vatikánu nechal Beranovi doručit do bohoslovecké koleje Nepomocenum.
Osobně tam dorazil 17. května téhož roku, jen několik minut po Beranově úmrtí. Papež políbil svého přítele na čelo a pomodlil se za něj. Byl si vědom, že nedokáže splnit Beranovo poslední přání – být pohřben doma. Komunisté se báli i mrtvého kardinála. Nakonec se rozhodl pro řešení, které nemělo obdoby. A tak byl Josef Beran pohřben po boku 91 papežů v kryptě svatopetrské baziliky nedaleko hrobu svatého Petra. Byl zde jediným pohřbeným knězem, který se nestal papežem. Gestem uznání a respektu byl i samotný pohřeb, Pavel VI. vyprovázel svého přítele i na poslední cestě a pohřební obřad vedl osobně. I to byl nezvyk.
V roce 1989 navštívily Beranův hrob v Římě tisíce československých věřících. O posledním víkendu před 17. listopadem režim pustil věřící do Říma na slavnost svatořečení Anežky České. Dvacet let od Beranovy iniciativy se může jevit jako dlouhý časový úsek, ale na poměry katolické církve je to kvapík.
A 25. listopadu, když se druhá část ceremonie konala v Praze, byla plná katedrála. Milicionáři a estébáci tentokrát zůstali doma.
V Římě se příležitostně diskutovalo o tom, že Beranův život možná naplňuje podmínky svátosti. Proces blahořečení byl formálně zahájen v roce 1998, diecézní část uzavřena po téměř dvaceti letech v květnu 2017. Jak jsme si řekli u svaté Anežky, v tisícileté katolické organizaci si na některé věci počkáte. V Praze se dočkal mimořádného uznání rovněž, v roce 1991 mu byl udělen Řád T. G. Masaryka.
V lednu 2018 papež František povolil převoz kardinálových ostatků zpět do vlasti, ze které se mezitím stala Česká republika. V dubnu se rakev s ostatky Josefa Berana vrátila domů, mezi 20. dubnem a 23. dubnem bylo možné se s bývalým primasem českým rozloučit. V pondělí navečer 23. dubna 2018 byly ostatky uloženy do sarkofágu v kapli svaté Anežky České v hlavní lodi svatovítské katedrály na Pražském hradě.
Završil se tak příběh kardinála, který byl příběhem dvacátého století. Plným bolesti a morálních zkoušek, ve kterých kardinál Beran nesporně obstál. Někteří plzeňského rodáka dokonce přirovnávají ke svatému Vojtěchovi.
Nakonec ale za velkou satisfakci dějin musíme vnímat i to, že byl Josef Beran nakonec v souladu s posledním přáním pohřben ve své vlasti. Té, kterou právě před šedesáti lety tak nedůstojně musel opustit.
Zdroje: Wikipedia
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/kardinal-beran-muz-svedomi-ktery-v-boji-za-sve-idealy-prisel-o-svobodu-i-vlast-83508
https://www.praha9.cz/thdr-josef-kardinal-beran
https://kardinalberan.com/cz/zivotopis/
https://www.mukarov.cz/turisticke-informace/nasi-slavni/josef-beran
https://plzen.eu/o-meste/aktuality/aktuality-z-mesta/pred-55-lety-zemrel-kardinal-beran-mesto-si-pripomnelo-jeho-pamatku/
Vložil: Radka Vosáhlo