Prvomájový Alibaba a práskač od mariáše aneb Průšvihy Haškova nenažraného pucfleka Balouna. Tajnosti slavných
24.02.2025
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Milan Neděla jako nenažraný pucflek Baloun v komedii Poslušně hlásím
Dobrácký hromotluk dokázal zahrát cokoli, i ve vážných rolích mu ale oči rošťácky jiskřily, jako by se měl každou vteřinou naplno rozřehtat. Humor byl pro populárního recesistu a potížistu součástí života, přestože mu často do smíchu nebylo.
Ve své generaci byl se svými 193 centimetry a téměř 130 kily rozhodně nepřehlédnutelný. Milovník života a vyhlášený gurmán, mistr karbaník, muzikant i milovník klasické literatury, univerzální sportovec, jenž na to vůbec nevypadal, a vášnivý fanoušek Slavie… Milan Neděla, který by právě dnes slavil narozeniny, nezkazil žádný vtip, rád provokoval a obklopoval se haldou přátel. Ve výčtu jeho rolí najdeme ty vážné také, i v nich ale vždy z pozadí vykukovalo cosi rošťáckého. Takové ty jiskřičky v očích, o nichž by můj tatínek Žižkovák řekl, že mu z každého oka čouhá větev. „Život není žádná sranda, ale život bez srandy by nebyl žádnej život,“ tak si trošku poupravil slavný citát Geoffreyho F. Aberta, který se stal jeho životním mottem.
Záchranář z JAWY
Narodil se 23. února 1934 v Praze do rodiny hlavního účetního proslulé továrny na motocykly JAWA (Janeček – Wanderer; spojení jmen vzniklo počátkem 20. století, když Zbrojovka Františka Janečka hledala náhradní výrobní program za kulomety a volba padla na licenční výrobu motocyklů německé značky Wanderer; v roce 1929 představila motocykl JAWA 500 OHV, který byl levný a současně kvalitní – pozn. autorky). Na počátku okupace jeho otec významně pomáhal židovským rodinám, jejichž firmy cíleně účetně likvidoval, aby skončily v minusu. A „ulité“ peníze si pak jejich majitelé odvezli s sebou do exilu. Na válečné období ale vážně doplatil zdravotně, když mu při jakémsi střetu ujel nacistický voják obrněným vozem ruku.
Študák průšvihář
Milan nejprve vyrůstal na venkově, v Radlíku u Jílového, po návratu do Prahy začal studovat na holešovickém gymnáziu, v roce 1950 byl ale z politických a kázeňských důvodů vyloučen. Při prvomájovém průvodu si totiž napsal na bílou čepičku Alibaba – God Bless U (Bůh žehnej, Alibabo) a jeho kamarád zase Piráti všech zemí, spojte se! Maturoval pak na malostranském gymnáziu v Hellichově ulici. Mezitím začal hrát v dramatickém kroužku, což ho přivedlo ke studiu na DAMU, kterou absolvoval v roce 1956. Hrát začínal na mimopražských scénách v Kolíně a Pardubicích, už v roce 1960 se ale do Prahy vrátil. Nejprve do Divadla Na zábradlí, pak prošel přes Fidlovačku a Paravan do Rokoka, v němž působil v jeho slavné éře až do roku 1972 po boku známých zpěváků. Zakotvil konečně teprve v roce 1973 v Hudebním divadle Karlín, z nějž odešel oficiálně do penze v roce 1982.
Balounův prejt
Monumentální zjev ho předurčil pro role dobráckých hromotluků ve veselohrách, dokázal ale bez problémů zahrát i dramatické role. Film si ho poprvé šiml už jako studenta DAMU, takže se v roce 1955 objevil poprvé před kamerou jako ošetřovatel ve studentské satiře Blázni mezi námi. Od té doby točil i několik filmů ročně, nejspíš se vám ale vybaví jako věčně hladový pucflek Baloun v druhém filmu režiséra Karla Steklého o Haškovu dobrém vojáku Švejkovi Poslušně hlásím. „Bylo mi třiadvacet a měl jsem zahrát padesátiletého chlapa… Jednou jsem se měl hladově vrhnout na prejt. Jenže se to točilo v létě, bylo horko a ten prejt příšerně smrděl, lezly po něm mouchy, byl v rozkladu. Naštěstí mi po chvíli dali nějakou jinou hmotu, která se pochoutce aspoň vzdáleně podobala. Zato když jsem měl jíst ze staniolu paštiku, užíval jsem si každé soustíčko. Voněla náramně. Pak se ale záběr opakoval jednou, podruhé, potřetí… Roky jsem nemohl paštiku ani vidět,“ vzpomínal na svoji slavnou postavu v knize Rozpomínky.
Poslušně hlásím:
Absurdity s Felixem
Hrál i v některých dramatech, mnohem častěji se ale uplatňoval v komediích, v nichž ztvárňoval muže nejrůznějších profesí. Od počátku šedesátých let spolupracoval také s televizí, účinkoval v řadě inscenací a seriálů a počet jeho filmových a televizních rolí překročil stovku. Naposledy si zahrál ředitele školy v prvním dílu seriálu Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek. Nesměl chybět ani v zábavných pořadech, především jako sparing partner v absurdních scénkách s Felixem Holzmannem. Diváci si ho ale pamatují hlavně z populárního televizního cyklu Komik a jeho svět, jehož uvádění převzal po Miloši Kopeckém.
Kdo práskal v Rokoku?
Po okupaci v srpnu 1968 přibyl v jeho tváři knír, který si nechal narůst na protest a už ho nikdy neoholil. Poté co počátkem sedmdesátých let Rokoko definitivně rozprášila normalizace a Neděla navíc podepsal prohlášení Dva tisíce slov, směl účinkovat jen v rozhlase, s divadlem i filmem měl utrum. „V Rokoku na herce donášel Vlastimil Bedrna. Mazali mariáš, pomlouvali režim a on to práskl. Chtěl táhnout repertoár normalizačním proudem a oni ho poslali do háje. Tak se jim mstil,“ prozradil později Blesku Nedělův syn Aleš později to potvrdil v knize Rozpomínky i zpěvák Karel Štědrý. Odnesl to samozřejmě i ředitel divadla a Nedělův nejlepší kamarád Darek Vostřel, o Martě Kubišové a známém podvrhu se zfalšovanými snímky v pornografickém časopisu asi nemluvě. A k Nedělovu odstavení přispěl i syn, který popsal zdi v Podskalí nápisem Husák je vůl. Otec se sice snažil vysvětlit, že se nepohodl se spolužákem Jardou Husákem, jenže mu to nikdo nevěřil. „A když jsem pak dostal dvojku z chování, táta mi pak ještě koupil favorita,“ dodal Aleš.
Vášnivý slávista
Vášnivý fanoušek vršovických „sešívaných“ se stal spoluzakladatelem Odboru přátel Slavie. V šedesátých letech, kdy byl klub přejmenován na Dynamo, se zasadil o návrat k původnímu názvu, a do smrti pak nevynechal jediný zápas. „Táta byl šikovný na všechny sporty, hrál dobře basket, uměl to s míčem. A měl i swingové kapely, na co sáhl, to mu šlo. Že byl zavalitý? To jen klamal tělem,“ prohlásil Aleš. Poté co v roce 1982 musel odejít do invalidního důchodu, spolupracoval především s rozhlasem a mimo jiné skvěle imitoval i některé slavné kolegy. Dokonce ho jednou využili při natáčení, když legendární Stanislav Neumann nedorazil do studia. „Nedělo, kur**, ty mě umíš líp, jak já!“ vyčinil mu pak Neumann. V divadle zase bravurně zaskočil za Vítězslava Vejražku, a protože měl na sobě jeho kostým, nikdo nic nepoznal.
S protézou za tři dny
Málokdo věděl, že chlap jako hora bojoval se zdravotními problémy už od patnácti. Začaly tím, že cestou ze zájezdu usnul v autobusu a spálil si nohu o topení. „Doktoři nezjistili, že má cukrovku, a rozjely se mu všechny cévní problémy, nehojilo se to a nemoc propukla,“ prozradil syn. Prodělal devatenáct operací, dvakrát žloutenku, rakovinu tlustého střeva a dva roky žil s amputovanou nohou. „Za tři dny se ale naučil chodit o berlích na protéze,“ prozradil Aleš. Velkou oporu měl v manželce Marii, která si kvůli němu udělala až před padesátinami řidičák a vozila ho nejen po doktorech. Dokonce jen pár týdnů po zkouškách vyrazili na dovolenou škodovkou do východního Německa k moři. A vůbec neměl rád, když se o jeho nemocech mluvilo. „No a co, rakovinu má kdekdo, jen o ní neví,“ prohlásil kdysi v královéhradeckém studiu, když mu složli poklonu, že i s nemocí moderuje swingové pořady. Nezapomenutelný herec a komik Milan Neděla prohrál boj o život v pouhých 63 letech, 14. dubna 1997.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Supraphon, Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, Milan Neděla, Petr Hořec: Rozpomínky)
Vložil: Adina Janovská