Dopis z fronty. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Dělo? No, něco na ten způsob

Dopis z fronty na Ukrajině pro světové politiky.

Tak nám ta paráda pěkně končí. Kolik tady zařvalo chlapů? Já jich viděl stovky, stovky válkou zohavených těl, mrtvých těl, zničených životů. Když mi bylo opravdu ouzko a smrt si o mě brousila tu svoji kosu, klekl jsem na kolena a tiše šeptal k bohu. Nevěřící, ale klečel na kolenou a upíral oči do nebe, jestli se objeví milost boží, nebo ji zastoupí práchnivá smrt rukou nepřítele. Byly chvíle, kdy jsem nebyl schopný ani pokleknout a jen v prenatální poloze tiše skučel to jediné slovo, které v takové chvíli nám všem, lidem, té zvěři krvelačné, leze na rty. Skučel jsem do ticha slovo mámo, mámo, já chci domů. A jo, brečel jsem. A okolo mě umírali lidé. Jeden za druhým. Jedny zabila nepřátelská střela, další padl při útěku z fronty, protože ho vlastní odstřelili, další se šel vydělat za keř a šlápl na minu. Smrdí to tu smrtí. Strašně to tu páchne smrtí. A páchne to o to víc, o kolik je to smrt zbytečná, hloupá, odporná.

„Zabíjejte nás všemi prostředky, ale nenuťte nás předstírat, že jsme byli eliminováni vyšším řádem reality,“ četl jsem v dobách míru od Anthonyho Burgesse. Teď jsem se dozvěděl, že za válku můžou Ukrajinci. Řekl to nový prezident USA Trump. Zapomněl, chudák, na ty miliardy dolarů, které směrovaly na Majdan, zapomněl na ty své americké válečné supy, kteří se na Majdan slétali, aby postrčili věci správným směrem. Zapomněl… nebo chce jen vyvinit tu svou nabubřelou říši za oceánem. Za jeho prvního období na Ukrajinu směrovaly nové a nové zbraně a munice, připravené zabíjet, vraždit, nechávat za sebou jen to tiché skučení a slova mámo, já chci domů, domů, do postele, k teplé polévce a otázce, jak jsem se dneska měl. Místo mámy mě ale hladí šrapnely. Nenávidím takový svět. Hra velmocí a fronta na Ukrajině a její sirotci, opuštění, zabíjení. Nenávidím takový svět, kde spravedlnost je vždy slepá jen na jedno oko. Ve svém prvním období Trump nejednal. Naopak, jeho politikou byly sankce a uzavření komunikačních kanálů. Byl součástí toho, čehož teď sledujeme důsledky. Je nynější politikou Trumpa vyviňování?

„Ach, spát a nikdy nebýt probuzen, odívati se v ducha baronství, zářiti, zatím co se národové vrhají na zprahlé vemeno apokalyptických zvířat věštících rozvrat a zkázu!“ četl jsem od českého klasika Jaroslava Vrchlického. I jeho zabili. Postavili ho ke zdi a stříleli do něho, jako kdyby to nebyl člověk, tvor duchovní, tvor s city a sny a láskami. Stříleli do něj jako smyslů zbavení.

Mám radost, že jsme svět svými životy vyvedli z krize, že se zbrojní průmysl nakrmil. Už mu mocní utírají bryndákem nateklé pysky, z kterých ještě visí mrtvá těla na Ukrajině rozstřílených lidí. Pupek praská. Otylý žrout lidských životů bude chvíli dřímat. Ale jen chvilku, chvilinku, než mu zakručí v žaludku a on zase otevře ten svůj chřtán, aby do něj mohly napadat statisíce lidí. Jsme nepoučitelní, nechápaví, tak hloupí. A zbrojní průmysl musí jet jako promazaný a nosit do státních kas miliardy.

„Jediným pozitivním prvkem křížových výprav bylo dovezení meruňky,“ napsal kdysi Jacques Le Goff. Jaký je pozitivní prvek té naší ukrajinské křížové výpravy? Uzrála na frontě nějaká pěkná meruňka? Alespoň zakrslá? Taková ta, kde by jádrem bylo – válka zabíjí lidi, mrzačí duše, likviduje národy, už to dělat nebudeme? Ne, to ne, za chvíli zase na zteč. Zase do boje. Zase za zabíjením. Teď si velmoci jen rozkouskují jednu zemi a začnou ji drancovat. Ekonomika musí jet.

Kdybych chtěl být patetický, napíšu, že můj kamarád tu leží rozsekaný šrapnelem a z jeho mrtvých očí vytéká slza. Nebudu patetický, mozek mu z očí vytéká, prostá biologická záležitost, když někomu roztříštíte lebku a tím ho zbavíte života. To moje oči jsou z takového pohledu mrtvé. To z nich to nějak podivně protéká. A mrtvé zůstanou. Vrátím se vám do míru porouchaný, rozbitý, zničený. A budu dělat problémy. Ale za to můžete vy, vy všichni. Mohl jsem někde přitloukat tašky na střechu, místo toho jste mě poslali do pekla. Nenávidím vás za to. A budu vás nenávidět. A pocítíte to. Protože si tu válku v sobě potáhneme až na krchov.

„Válka je způsob, jak rozbít na kousky anebo vystřelit do stratosféry či potopit do hlubin moře hmotné statky, které by se jinak daly použít k dosažení nadměrného pohodlí mas a v důsledku toho nakonec i k jejich nadměrné inteligenci,“ napsal kdysi George Orwell. Vidíte, pořád nám to nedošlo. Pořád jsme v tom.

Nepodepíšu se. Abyste nevěděli, kam se vrátím domů, na které straně fronty je mi dáno vraždit. Obě strany fronty jsou totiž totéž peklo plné mrtvol a beznaděje.

Na mír se moc netěšte, nastane éra permanentního odstrašování a příprav na další krveprolití. Před tím, než začnou zase krvácet lidé, budou krvácet vaše peněženky.

Vložil: Štěpán Cháb