Všichni proti větru, Tři strážníci trnem v oku a jak se může komik stát redaktorem. Tajnosti slavných
17.02.2025
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Jiří Voskovec (vpravo), Jaroslav Ježek a Jan Werich na záběru z třídílného životopisného dokumentu z roku 2005 Tři strážníci
Ve svých hrách V&W otevřeně poukazovali nejen na sociální problémy, ale stále častěji také na nebezpečí nacismu, takže pravidelně čelili problémům s cenzurou, či dokonce otevřeným konfliktům s příznivci Adolfa Hitlera. (Pokračování z pátku 14. února)
Poté co pronacistický tisk otevřeně označil Jiřího Voskovce za Žida, rozhodl se emigrovat, přestože se později při povinném prokazování rasového původu za protektorátu mezi jeho předky žádný Žid nenašel. „Divadlo Osvobozené s programem, který jsme měli, jaké to divadlo dělalo, bylo neudržitelné. Bylo vidět, že to divadlo musí padnout za oběť. My jsme nemohli odejít z toho divadla, protože tím bychom se vzdali a to nešlo,“ zavzpomínal v roce 1969 Jan Werich své dceři Janě v rozhlasovém cyklu Táto povídej.
Otevřené varování
V roce 1935 byla v Německu zavedena všeobecná branná povinnost a v našem pohraničí začali sudetští Němci v čele s Konrádem Henleinem stupňovat své požadavky. Voskovec s Werichem reagovali na vzrůstající hrozbu nacismu jednou z nejodvážnějších protifašistických her doby, Baladou z hadrů. Ještě v roce 1937 nechyběla na jevišti Osvobozeného divadla legrace a satira, o rok později už ale začali otevřeně bít na poplach. V dubnu 1938 měla premiéru hra Pěst na oko, v níž otevřeně odsuzovali smiřování agrárníků s henleinovci, zesměšňovali přízrak diktátora a vyzývali národ, aby bránil svoji pravdu v jednotné frontě. Na obálce programu byla socha Davida, polozakrytá plynovou maskou, jako varování blížícího se válečného konfliktu. A už při jejím psaní prý věděli, že bude poslední.
Proti větru
Proti třetí říši i samotnému Hitlerovi vystupovali nejen v divadle. V létě například uspořádali na táboře pro české a německé děti v Sudetech vystoupení, v němž varovali před rostoucí nenávistí. „Nehodláme vydat svou zemi generálům, kteří tvrdí, že kanony jsou důležitější než máslo. Na druhé straně hranic učí své děti, že válka je vznešená, a učí je nenávidět děti jiných ras. My v Československu si tohle namluvit nedáme,“ řekli dětem přímo, a pak si s nimi zazpívali populární písničku Proti větru z revue Panoptikum z roku 1935. Po mnichovské konferenci v září 1938 už ale bylo jasné, že je Osvobozené divadlo se svým programem neudržitelné. Na československé ministerstvo vnitra stále častěji přicházely opakované protesty německého velvyslance, Osvobozené divadlo bylo jedním z nejostřejších trnů v očích nacistů a jeho protagonisté měli přijít při „účtování“ na řadu mezi prvními.
Proti větru:
Konec podle Metternicha
Důvody k protestům nabízelo divadlo německému velvyslanectví téměř každou větou, která na jevišti padla, mimo jiné zesměšňováním nacistického říšského pozdravu. A tak aby se konečně zbavilo narůstajícího konfliktu, ministerstvo vnitra nakonec dne 9. listopadu 1938 zrušilo Osvobozenému divadlu koncesi. Právě na generálce hry Hlava proti Mihuli a podle zákona kancléře Klemense Metternicha z roku 1830. A protože hra Proti větru byla poslední, stala se jeho politickým i uměleckým odkazem: Nepřestávat milovat člověka a život, bojovat za jeho štěstí a pravdu, sdružovat lidi dobré vůle a uchovat si převahu ducha v optimistickém smíchu.
Tři strážníci
Tři strážníci, jak si Voskovec s Werichem a Ježkem říkali podle písničky, kterou znal úplně každý, ale ještě stihli na poslední chvíli utéct. Úspěšný foxtrot je úplně první společnou skladbou legendární dvojice, zrodil se už v roce 1928 pro divadelní hru Premiéra Skafandr a v roce 1930 byl zařazen i do hry Ostrov Dynamit. „Ježek sobě a nám dvěma tento titul oficiálně udělil: My tři strážníci si přece rozumíme, veď, říkával s nadšeným úsměvem, kdykoliv jsme v blázinci zákulisí nebo nad jeho pianem rozřešili vespolek nějaký zmatený a beznadějný problém, který ohrožoval premiéru,“ vzpomínal Werich v rozhovorech s dcerou. „Tři strážníci, to byla autorská solidarita, svízele řemesla, to byly premiérové ovace, fašistické demonstrace i společný odjezd za oceán. Tři strážníci, to byl pro nás obraz věrnosti, symbol všeho, oč jsme se společně pokoušeli.“
Komik reportérem
Na Silvestra 1938 odjel do Paříže Jiří Voskovec, který byl přímo ohrožen kvůli údajnému židovskému původu. Počátkem ledna pak za ním vyrazili i ježek s Werichem, jejich odchod už ale byl dramatický. „Asi devět dní jsem se vracel, protože letadlo nemohlo odletět kvůli počasí,“ vzpomínal Werich. „Pak mi volal jeden člověk z policejního ředitelství a náhodou člověk, který byl velice komisní, chtěl, abychom hráli všechno podle cenzury, a povídal: Mám vám sebrat pas, pane. Mám to tady ve stole a mohu to zdržet do 9. ledna. Když do 9. ledna neodletíte, musím vám ten pas vzít. Náhodou 9. ledna bylo sluníčko a nepadal sníh a já odletěl.“ Ve Spojených státech se pokoušeli prosadit se v krajanských spolcích se svými hrami, přeloženými do angličtiny. Krajané jim ale nerozuměli, protože jim chyběla zkušenost s každodenní stupňující se hrozbou nacismu v Evropě. V březnu 1940 začali připravovat v New Yorku v Úřadu pro válečné informace (OWI) relace pro československé posluchače. Natáčeli zprávy o situaci na frontách a svým svérázným způsobem povzbuzovali národ v okupovaném protektorátu. Jejich písničky, glosy a scénky se dostávaly k českým posluchačům díky rozhlasovým stanicím Hlas Ameriky a britské BBC.
Pokračování ve středu 19. února
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Národní filmový archiv, Reflex, Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, František Cinger, Jaromír Farník: V & W – Jiří Voskovec & Jan Werich, Michal Schonberg: Rozhovory s Voskovcem)
Vložil: Adina Janovská