Zřiďme jednotky protioperní obrany! Sobota Jaromíra Janáka
komentář
15.02.2025
Foto: Se svolením Národního divadla
Popisek: Per Boye Hansen
Minule jsem se na úvod textu, v němž jsem chtěl zhodnotit současný stav opery, nostalgicky rozpovídal o minulosti, ale teď už musím kousnout do toho kyselého jablíčka. Abych na to ale měl vůbec sílu, nejdřív si dám stopečku toho jablíčka vypáleného. Na zdravý rozum!
Vymyslel jsem zlepšovák. Ne takový, o kterém zpívá Jan Werich ve známé písni Cecilie, kde radí dojit krávu vzhůru nohama, „aby ta smetana z toho vemene vyšla ven první“. Za prvé, že nechci narazit, kdyby si někdo myslel, že urážím Bedřicha Smetanu (kterého naopak obdivuji), a i narážku na vemeno by si na sebe mohli vztáhnout někteří režiséři – a za druhé: Právě proti takovým zlepšovákům jsem vymyslel zlepšovák svůj.
K tomu zlepšováku, který se netýká jen českých operních divadel v čele s Národním, ale až na pár čestných výjimek všech po celém světě:
Před každou reprízou takové opery bych na divadlo vyvěsil černý prapor (to by mohl zařídit třeba spolek Ztohoven, ten se v těchhle věcech už osvědčil). Ne pro smutek, i když šrámy na duši divákům určitě zůstanou, ale jako varování: Člověče, nelez sem, jde tady o život! Nebo aspoň o zdravý rozum! A ti, co už na dané opeře byli a odešli znechuceni, by se před dalšími reprízami taky oblékli do černého a před divadlem pietně vysvětlovali příchozím, co riskují.
Jistě, nejen v Národním vznikají takové operní inscenace, ale tam je bohužel můžeme vidět na vlastní oči. Operu ND dnes vede pan Per Boye Hansen, který, podle svých vlastních slov, přijel „vést operu správným směrem“. Problém je, že nikdo neví, co ten pro něj správný směr je. Je to skoro jako v komedii ze 70. let V podstatě jsme normální, kde taky vystupuje jistý pan Hansen, ale to je podvodník, který se za skutečného Hansena, který to s námi myslí dobře, jen vydává…
Ne že by pan Hansen i v našem státě byl nějakou výjimkou, ale odnáší to dřív, protože dobrá a špatná opera se očividně pozná dřív, než dobrá a špatná politika. Alespoň podle toho, kolik mé oči už viděly diváků prchat třeba z pološílené inscenace Prodané nevěsty (kterou jsem v této rubrice recenzoval), anebo z Dalibora, ve kterém mohou vidět Adama Plachetku coby krále Vladislava Jagellonského, jehož se v inscenaci polonahého pokoušejí uvařit ve velkém kotli, či z nové inscenace Fibichovy Šárky, kde pro samé samopaly a výsadkářské helmy není vidět na herce.
A teď je třeba černý prapor, doplněný houkající sirénou, vyvěsit i nad Stavovské divadlo, kde se stejný německý úderný tým jako u Šárky pokusil „aktualizovat“ Cherubiniho Médeu: Tam, kde jste očekávali operu od Mozartova kongénia, kterou v minulosti svým géniem požehnala i slavná Maria Callasová, můžete u nás zhlédnout smetiště, naplněné černými igeliťáky se směsným odpadem, mezi nimiž se potácí představitelka Médey v podání pěvkyně, která na úlohu zjevně nestačí, což dohromady asi unavilo i jindy výborného dirigenta Roberta Jindru, protože ani orchestr v této inscenaci nehraje nijak slavně.
„Aktualizace“ neboli dekonstrukce umění, a tedy i opery, je dnes už skoro všude stejná a jako na běžícím pásu. Začíná to tím, že se historická látka hraje v současných ošoupaných šatech, čímž se ušetří na to, aby mohl být zaplacen přespolní (zahraniční) inscenační tým, který představení dodá patinu světovosti. Ale znáte ze sportu, jak je to s tím importovaným zbožím: Venku hrají třetí ligu, a u nás se potom potácejí v první a hrají si na „weltmany“.
Ale jak říkám, nejsme v tom sami, a ani ti zahraniční „welmani“ a „weltwomanky“ z první ligy z většiny nejsou o nic lepší. Podobným hrůzám se nevyhnula ani milánská Scala, kde se podařilo zničit Dvořáka tak, že Rusalčina informace „je zneuctěn můj klín“ se stala dezinformací, protože kde tak může mít klín Rusalka, která má místo dvou nohou osm chapadel jako chobotnice? Jistě, možná že i těch klínů má osm, ale pak se nedivím, že naprosto vyčerpaný princ v závěru opery raději volí sebevraždu utopením.
Ještě k tomu mému zlepšováku. Pokud by výstražný černý prapor nad divadlem pomohl tomu, aby se i zbylí diváci místo rozpačitého potlesku při děkovačce konečně zmohli na výkřik: „A dost!“, a nadále aby chudáci zpěváci neměli nastydlé ledviny od neustálé nahoty, protože pak by v divadle tvořili už jen dobří režiséři, takoví, kteří ctí autora i diváka, neb vědí, že slovo divadlo vzniklo z „dívat se“, a ne z „divit se“ – jsem ochoten na ten černý prapor přispět i ze své nepřemrštěné penze bývalého operního pěvce. Včetně jejího posledního zvýšení o 0,6 procenta.
Vložil: Jaromír Janák