Brutální zážitky v brutalistním klenotu. Před padesáti lety musela u otevírání Kotvy asistovat armáda. Časosběr Radky Vosáhlo

Foto: Se svolením Prague City Tourism

Popisek: Obchodní dům Kotva na staroměstské straně pražského náměstí Republiky

Klenot československého brutalismu, kde jste mohli zažít díky socialistickému zásobování i docela brutální zážitky. Otevření obchodního domu Kotva bylo před padesáti lety samo o sobě brutální také. Koupěchtivé nedočkavce musela usměrňovat dokonce armáda.

S parcelou u Náměstí republiky si nikdo moc nevěděl rady už od vzniku Československa. Neměla úplně ideální rozměry, a navíc se v urbanisticky složitém prostředí historického centra nenašla shoda ani na tom, jak roztříštěný prostor využít. Mluvilo se o koncertní síni nebo hotelu. Myšlenka na obchodní dům poprvé padla na sklonku dvacátých let, znovu vyplula na povrch až s koncem šedesátých. Zájem nakupujících mezitím uspokojovala o kus dál Bílá labuť.

V roce 1969 byla vypsána architektonická soutěž. Návrhy byly posuzovány především podle toho, jak využijí nepravidelný prostor a zapadnou do zástavby náměstí v historickém centru. V mnohém byla tato soutěž za celých čtyřicet let komunismu výjimečná a výjimečnost dodávaly i některé projekty.

Konec šedesátých let byl u nás vrcholným obdobím stylu,  který má své zaryté odpůrce, ale i milovníky. Brutalismus, do architektury přinesený slavným Le Corbusierem, byl definován nejen použitím betonu, ale hlavně přiznanými materiály a tvary, připomínajícími krabici. Na obchoďák ideální. Proto nepřekvapí, že vítězem se stal návrh manželů Machoninových, Vladimíra a Věry.

Tyto hvězdy brutalismu jsou autory i hotelu Thermal v Karlových Varech, Domu bytové kultury u metra Budějovická či v Berlíně československé ambasády v tehdejší NDR. Z vítězného návrhu bylo znát, že znají aktuální světové trendy. Včetně takové převratné novinky, jako byly podzemní garáže. Využití prostoru bylo maximální. Zvenku máte pocit, že je Kotva malá, pak přijdete dovnitř, a teprve tehdy vám dojde velikost budovy.

Realizace odvážných představ architektů nebyla úplně jednoduchá, zejména v podmínkách socialistické výstavby. Na těžký úkol byla nakonec najata švédská firma SIAB, která po prostudování návrhu přikročila ke změnám. Navržený ocelový skelet byl nahrazen železobetonem, s kterým měl dodavatel mnohem větší zkušenosti. Na změnách spolupracoval s Machoninovými, paní Věra se navzdory politickým problémům dokonce zúčastnila několika jednání ve Stockholmu.

Husákovo vedení postavilo svou normalizační politiku na zajištění základních potřeb a iluzi fungování ekonomiky. K tomu patřila i nezbytnost „výkladní skříně“ konzumu v podobě obchodního domu, jdoucího alespoň přibližně s dobou. Takže na této stavbě byly možné věci, které by nikde jinde neprošly. Problémem nebyl ani obvyklý nedostatek deviz.

Švédové realizovali stavbu na klíč, přivezli si pracovníky i materiál. Denně jezdily ze Švédska do Československa čtyři kamiony, materiál byl skladován v Ruzyni. Výsledkem byla rekordně krátká doba stavby, obchoďák za třicet měsíců tu nikdy nikdo neviděl. Firma SIAB poté stavěla i obchodní dům Máj na druhém konci bulváru.

Při stavbě museli autoři z některých nápadů slevit, nebyla realizována navržená světla. Na druhou stranu dokázali odpovědné přesvědčit třeba o tom, že regály až ke stropu nejsou dobrým nápadem, protože nebude možné přehlédnout celý prostor, a ztratí tak své jedinečné kouzlo.

Pondělí 10. února roku 1975 to na Náměstí Republiky vypadalo, jak kdyby přijeli Beatles, toho času už neexistující. Obrovský dav zvědavců museli krotit vojáci z nedalekých kasáren. Název Kotva evokoval určitou pevnost a jistotu, kterou se měl pro nakupující stát. V režimu, který si své občany kotvil právě materiálními výdobytky, to mělo i přesah.

Klenot brutalismu nabízel prodejní plochu 22 160 metrů čtverečních, za den tu mohly dvě tisícovky zaměstnanců obsloužit až 75 000 zákazníků. Což se zdá jako vysoké číslo, ale každý, kdo jel v té době do Prahy, se chtěl podívat do Kotvy. Výkladní skříň československého konzumu chtěli na vlastní oči vidět všichni. Aby zjistili, že ani největšímu obchodnímu domu v zemi se nevyhnul notorický problém plánovaného hospodářství v podobě nedostatečného zásobování. Jak tehdy v silvestrovské estrádě zpíval sbor hereček ze seriálu Žena za pultem: „Cukr, mouku, vajíčka a úsměv exkluzivní, dostanete v prodejně, leč pouze televizní.“

Pět nadzemních pater prodejní plochy původně nabízelo všechny druhy zboží, od devadesátých let se v atraktivním prostředí zaměřila více na oblečení a módní zboží. Změnily se politický režim, ekonomický systém i preference zákazníků. Po padesáti letech probíhá rozsáhlá rekonstrukce, která se má stát symbolem technologické inovace a energetické úspornosti. Zároveň musí probíhat citlivě a podle pravidel památkové ochrany.

Dílo manželů Machoninových je  památkově chráněno od 30. dubna 2019. Některými je obdivováno, jinými méně. Brutalistní architektura má své vášnivé milovníky i neméně brutální odpůrce, což se nejvíc ukázalo na smutném příběhu budovy Transgasu. Ve stejném roce, kdy Kotva získala památkovou ochranu, šla ikonická budova nad Václavským náměstím přes mnoho protestů k zemi.

Brutalistní stavby vynikají svým komplexním řešením jak interiéru, tak exteriéru. Fungují jako jeden celek, promyšlený a provázaný, a dohromady tvoří jedinečnou výpověď o době, kdy vznikaly. Obchodní dům Kotva takovou výpovědí určitě je.

Zdroje: openhousepraha.cz, Wikipedia, e15.cz, idnes.cz, Památkový katalog, časopis Stavebnictví, Vladimír 518: Architektura 1958 - 89

Vložil: Radka Vosáhlo