Zázrak z rodin carského kapelníka a holky od Odkolků aneb Potkali se na Příkopech. Tajnosti slavných
12.02.2025
Foto: Se svolením Národního filmového archivu
Popisek: Mladý a krásný Jiří Voskovec vstoupil na filmové plátno už v éře němého filmu pod pseudonymem Petr Dolan
Tlustý a hubený, napohled nic moc a krásný, pragmatik a romantik, moudrý a zdánlivě naivní… Každý jiný, a přesto se skvěle doplňovali, jeden bez druhého jako by nebyl. Dobře to všichni známe z němých filmových grotesek, které se staly předobrazem fenoménu českého avantgardního divadla třicátých let. Kde se to ale mezi suchopárnými paragrafy vzalo?
Kabaret, cirkusová manéž, chaplinovské fórky němých grotesek, ale bez prvoplánového ponížení protivníka, eskamotérské hrátky se slovy, ne nepodobné těm, které umožňují právníkům zakroucené paragrafy, a pointa, která vždy ťala přesně do živého. Zatímco „prosté“ publikum je milovalo, prvorepubliková buržoazie jim nemohla přijít na jméno. A důvod měli všichni stejný. Poukazovali totiž na společenské nešvary, a to nevoní mocipánům v žádném režimu. Neodmyslitelnou „polovinou“ legendy V & W se stal dramatik a básník, divadelní a filmový herec a režisér Jiří Voskovec. S tvůrčím partnerem a celoživotním přítelem Janem Werichem byli stejný školní ročník, studovali na stejném gymnáziu, a pak zamířili i na stejnou fakultu. Nakonec ale všechno dopadlo úplně jinak.
Carský kapelník
Narodil se 19. června 1905 v Sázavě jako Jiří Wachsmann a měl o deset let starší sestru Olgu a o dvanáct let staršího bratra Prokopa, který se stal překladatelem z ruštiny a francouzštiny. Umělecké geny opravdu měl po kom zdědit. Jeho otec Vilém Eduard emigroval koncem 19. století do Ruska, kde byl kapelníkem carských vojenských hudeb v armádě Polského království, které bylo vytvořeno Vídeňským kongresem v roce 1815 během tzv. čtvrtého dělení Polska. Jeho králem byl dědičně ustanoven ruský car a formálně existovalo až do roku 1916. Po návratu do vlasti v roce 1905 pracoval na ruském konzulátu v Praze, za první světové války byl kvůli ruskému občanství zatčen a po výměně za rakousko-uherského úředníka poslán do Petrohradu. Vstoupil do Československých legií, po návratu požádal o počeštění svého jména a od února 1921 oficiálně užíval jméno Václav Voskovec.
Tetička od Odkolků
Až do roku 1925 vedl tehdy už Václav Voskovec hudební referát Ministerstva národní obrany, pak se usadil v Sázavě, kde působil jako ředitel kůru a varhaník a založil a cvičil dobrovolné hasiče. V jeho příbuzenstvu najdeme několik úspěšných malířů. Jeho strýc Bedřich byl malíř, architekt a restaurátor, bratr Bedřich akademický malíř, profesor a spoluzakladatel Spolku výtvarných umělců Mánes a synovec Alois malíř, scénograf a architekt. Příbuzenstvo jeho manželky Jiřiny pocházelo ze starobylého českého šlechtického rodu Dačických z Heslova, dědeček byl známý český malíř Soběslav Pinkas a strýc Ladislav Pinkas předseda správní rady první velkopekárny Odkolek, která vznikla z firmy, patřící jeho ženě Zdeňce. Milovníci starých šlágrů ale jistě znají písničku Karla Hašlera Já mám holku od Odkolků a výrobky tradiční české pekárny se znovu vrátily na trh v roce 1994.
Vest Pocket Revue:
Malý tlustý Rus
Kvůli otcovu dřívějšímu působení v Rusku spolužáci Jiřímu přezdívali Tlustý Rus. „Bylo nám oběma asi osm nebo devět let a dodnes si detailně pamatuji na naše první setkání. Bylo to cestou ze školy, na rohu Panské ulice a Příkopů. Ten tlustý chlapec měl černé vlasy a černé oči a byl to Voskovec,“ vzpomínal v roce 1968 v jednom z televizních rozhovorů s Vladimírem Škutinou Jan Werich na seznámení, které vůbec nenaznačovalo, že se z nich stanou celoživotní přátelé. Jiří nejprve studoval gymnázium v Praze, maturoval ale už na Lycée Carnot ve francouzském Dijonu, což významně přispělo k jeho budoucímu uměleckému rozletu. V Paříži se totiž sblížil s českým malířem Josefem Šímou, který ho zasvětil do tajů moderního francouzského umění. Po návratu z Francie se rozhodl studovat práva na Karlově univerzitě, ale od počátku dvacátých let se zabýval především kulturou. Přispíval do avantgardních a studentských časopisů a almanachů, překládal, psal verše a filmové referáty, teorie a recenze. A v roce 1926 stanul poprvé před kamerou v romantickém dramatu Karla Antona Pohádka máje, v němž si pod pseudonymem Petr Dolan zahrál hlavního hrdinu Ríšu.
Studentský unikát
Jeho první spoluprací s Werichem se stal výroční večírek Spolku bývalých žáků francouzských lyceí. Během pouhých tří týdnů připravili pásmo scének, písní a dialogů s názvem Vest Pocket Revue, které mělo premiéru 19. dubna 1927 ve dvoraně Umělecké besedy na Malé Straně. Sklidilo obrovský úspěch, dočkalo se 208 repríz a Jiří a Janem pochopili, že jsou nejspíš osudem předurčeni k roli „komediantů“. Oba přerušili studium práv a na podzim roku 1927 se stali členy Osvobozeného divadla, které bylo založeno koncem roku 1925 jako divadelní sekce levicového Uměleckého svazu Devětsil. „Tento mladý a pěkný muž zahrál si Ríšu, jistě jen pro honorář, v sladkém filmu Pohádka máje a musil pak Devětsil opustit. Tak to bylo v Devětsilu přísné. Neměl jsem však tenkrát dojem, že by z toho Voskovec byl příliš nešťasten,“ vzpomínal později básník Jaroslav Seifert ve své knize Všecky krásy světa.
Inteligentní a vtipná poetika
Koncem února 1927 vystoupil poprvé v Osvobozeném divadle se svými klavírními improvizacemi hudební skladatel Jaroslav Ježek. Diváci mu náhodně vybrali náhodně několik slov a on během hodinového představení složil s jejich použitím text i melodii nové písničky. A rázem bylo jasné, že jeho písničky jsou pro V & W to pravé a v sezóně 1928-1929 zkusili uvést několik vlastních her. V jejich vystoupeních nebyla tradice veseloherních bulvárních divadel, ale mnohem víc klaunské buffonerie, staroitalské improvizované frašky a poezie cirkusové manéže. Werich usiloval o poetickou komiku, inspirovanou herectvím Chaplina, Friga a Lloyda, a již ve Vest Pocket Revui vytvořil základní podobu dvojice. Stal se svému podsaditému zevnějšku odpovídajícím zemitějším, ale někdy moudřejším klaunem, jehož logickým protějškem byl chytrý, vtipný a krásný klaun Voskovec.
Pokračování v pátek 14. února
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Národní filmový archiv, Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, František Cinger, Jaromír Farník: V & W – Jiří Voskovec & Jan Werich)
Vložil: Adina Janovská