Politický ping-pong, kde balónkem je veřejnost. Komentář Štěpána Chába

Foto: Hans Štembera

Popisek: Ping a pong při předání vlády

Hledět za oceán se dá teď jen s úžasem. Najednou jde vidět, že když je vůle a chuť se pustit do práce, jde velké množství věcí, o kterých se doposud tvrdilo, že je vyloučené s nimi hnout. Jenže teď máme exemplární příklad toho, že to jde. A to až s děsivou efektivitou. V ozvěně na dění v USA je ale otázkou, co si zvolíme tady u nás? K čemu směřujeme?

V USA probíhá poklidná, ale skutečně zevrubná revoluce. Zatím bez krve. A doufejme, že to tak také zůstane. Ovšem revoluce je to taková, až s úžasem (a závistí) hledím za oceán a říkám si – do frasa, proč tam to jde a tedy se dál budeme topit v té byrokratické a neziskovkářské omáčce, která se nám tu uvařila, aniž bychom na to měli nějaký zásadní vliv? Už čtrnáct dní prší z informačních kanálů zprávy o částkách, které padaly na ale dokonale absurdní projekty, politické ne-ziskovky, výchovu správně smýšlejících novinářů, převýchovnou „kulturu“, protlačování zvrácených ideologií,… to vše vyvážené do celého světa pod značkou USA. Peníze USA tak prorostly do organismu liberální demokracie stojící na progresivismu, až to bylo děsivé. Svět, tedy ten západní, se začal pomalu měnit ve vězení pendrekem vynucované lásky.

Donald Trump se v Oválné pracovně očividně neopájí tím, že se stal (už zase) nejmocnějším mužem světa, ale začal to sbírat od podlahy. A zatím, z mé strany, budí v drtivé většině svých kroků jen nadšení. On z USA dělá zase normální zemi, ke které se tu zpoza železné opony vzhlíželo. (Kam to dovede, bůh suď).

Jenže, kam my se ve stínu revoluce v USA vydáme?

Nakoukl jsem do plánů hnutí ANO, které má podle průzkumů největší naději, že bude skládat příští vládu. Alena Schillerová velmi zapáleně mluví o tom, že vrátí elektronickou evidenci tržeb. Neustále o tom mluví, jako kdyby to byl zlatý hřeb jejich předvolebních slibů. Ano, z toho máme všichni radost. Do státní kasy se začne zase vybírat víc. Jenže bude to stačit? Donald Trump v USA zcela očividně zvolil nejdřív jinou cestu. A to cestu, jak účinně a doufejme definitivně odstřihnout od rozpočtu parazitické organismy, které jsou schopné vycucat hostitele až k celkovému úpadku. Schillerová mluví o tom, že je potřeba vysát víc lidi, aby… aby bylo dost na parazity?

Ale co s těmi parazity?

I Fiala se svou ODS mluvil o tom, že zeštíhlí stát, jak to tak politici rádi slibují a po volbách na to s nadšením zapomínají. Ale za Fialy přibyla tři ministerstva a počet byrokratů vzrostl o tisíce. Za celou dobu jeho vlády jsem ani náznakem nezaregistroval, že by politici z vládní partaje volali po důkladném auditu státních výdajů. Zatím jsme se dočkali jen toho, že se zvyšovaly daně a rostly poplatky, od energií až po povinné odvody.

I europoslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová se zapojila do slibů pro příští vládu hnutí ANO. Prý hnutí sníží věk odchodu do důchodu na 65 let. Pro svůj slib použila Trumpův trochu pozměněný slogan: „Česko na prvním místě!“ I s tím vykřičníkem. Jenže Trump nedělá kosmetické úpravy. Nehraje si s opozičními Demokraty na přetahovanou. Na přetahovanou si hrají ti naši šašci. Babiš zavedl EET, Fiala ho zrušil. Fiala udělal „reformu“ důchodů, Babiš mu ji slibuje zrušit… a zavést znovu EET. To je ping-pong, kde balónek představuje veřejnost. A to mlácení pálkou do její hlavy jí neprospívá ani u jedné ze stran. Ať praští pálkou Babiš nebo Fiala, ránu dostane balónek, tedy veřejnost. Volby v roce 2013 i 2017 ovládl Babiš, protože se vymezoval vůči polistopadové chobotnici spojované s ODS. Jenže upřímně, co s ní za těch osm let u vlády udělal? Naprosto nic. Vůbec nic. 

Jenže při pohledu za oceán si říkám, že chci také s úžasem hledět na to, jak česká vláda (ať v ní sedí kdokoliv) odřezává s děsivou efektivitou jednoho parazita za druhým. Jak usazuje systém tak, aby jeho obyvatelé žili v co nejlepších podmínkách a aby se nastartovala nevídaná prosperita země.

Jak lituju toho, že v čele teď máme ty, jejichž politika je ve stylu – mouchy, snězte si mě. Teď má česká vláda usilovat o to, aby se ve středu jejího zájmu ocitlo ozdravení veřejného prostoru, veřejného rozpočtu. Teď, zrovna teď, protože zrovna teď je k tomu ve stínu Trumpovy poklidné revoluce příhodný čas. Teď se svět začíná měnit. USA už se do té byrokraticky neziskovkářské reality vracet nebudou. My v ní nesmíme zůstat. Teď, zrovna teď, Fialova vláda svou existencí brání naší zemi v rozkvětu, protože je neschopná udělat cokoliv ráznějšího, než je nesmělé odkašlání, které stejně nikdo neuslyší.

Dám vedle sebe dva titulky z českých médií: „Češi po covidu zchudli nejvíc v Evropě. Reálné mzdy se propadly o deset procent,“ napsal deník E15. „Brutální nárůst zisků. Banky loni vydělaly 118 miliard, lépe než loni ještě nebylo,“ další titulek z téhož deníku. Něco je tu blbě, řekl bych. Něco je tu hodně blbě. Přitom před námi neleží žádná naděje, že se to změní. My budeme hrát ping-pong s EET a důchody. To podstatné, tedy vize a odvaha měnit věci skutečně k lepšímu, tu nikde nevidím. Míříme tedy k postupnému a nevyhnutelnému úpadku?

Vložil: Štěpán Cháb