Jak se budí zvíře. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Kozel

Už několik týdnů na mě vyskakuje ze všech možných stran jedna urputná reklama. V různých variantách, ale pořád. Vypnout nejde, přehlédnout nejde. A tak si vysloužila tento text.

U pročítání článku o žalobě spolku Dětí Země proti úmyslu uchránit kus Moravy před dalšími pustošivými povodněmi výstavbou přehrady na serveru iDnes na mě v postranním boxu neustále vyskakovala reklama. Stejná, v různých variacích, která na mě vyskakuje už týdny. Reklama na spodní prádlo. Polonahé ženy ve velmi vyzývavých pózách. A mě ta reklama neuvěřitelně rozčiluje. Je laciná, erotizovaná, vulgární. Kliknul jsem, už pokolikáté, na křížek, který měl reklamu vypnout. Za chvíli naskočila zase. Další erotikou prodchnutá reklama na podprsenky a kalhotky dle moderního střihu, tedy co nejméně skrýt, co nejvíce nechat na očích.

A mě to rozčiluje. Ve věci veřejné nahoty zastávám zásadu elegantních náznaků, nikoliv vulgárního rozcapení. Líbí se mi v románech starých mistrů, kde erotično bylo vypsané tak, že ženě při sehnutí vykoukne kotníček, a mladý pán z toho nemůže tři dny spát. Byla to erotika daleko erotičtější, než dnešní doba, kdy lze prostudovat do detailu anatomii na jedno kliknutí i s praktickými ukázkami použití (či spíše zneužití) a kdy na člověka vyskakuje nežádána prakticky všude. Erotika má být objevování tajemného, ne všednost, banální a nudná, protože pak svádí k neúctě a bezcitnosti. Je v tom ten zásadní pocit ne zrovna křesťanské, ale takové přirozené mravnosti, hodnoty uvnitř člověka, vítězství ducha nad hmotou, kdy jsou slova lásky šeptaná do jednoho ucha vyvolené, ne kdy se láska zaměňuje za znásilňování těla i ducha na každém rohu, na každé stránce. A já takovou reklamu prostě beru jako znásilnění veřejného prostoru na serveru.

Po kliknutí na křížek se mi objevila možnost upravit své preference u reklamního panelu. I klikl jsem. Tam stálo, že reklama se mi ukazuje na základě mých preferencí. Tedy na základě stránek, na které chodím. A já nevím, v e-shopu s dámským prádlem jsem snad ještě nikdy nebyl. Ale jo, před Ježíškem jsem kupoval mé paní sukni. Ale v krámě, kde spodní prádlo neprodávali. Že by to bylo ze stránek pro dospělé? Ale ani tam já nechodím. Kvůli části potomků, kteří jsou po krk v erotickém věku probouzení pohlavních žláz, jsem veškeré stránky s označením 18+ prostě zablokoval na routeru, protože jsem přesvědčen, že přemíra erotiky na obrazovce vede u mladých lidí ke křivení charakteru.

Jsem puritán? Ale vůbec. Jsem nadšencem japonské filmové kultury a jako takový jsem viděl snad už všechno myslitelné. Mám moc rád nezávislé filmy. A tam je také všechno. A jeden z mých nejoblíbenějších filmů je film Idioti od Larse von Triera. A tam je venkoncem také všechno. Jenže tam je to zaobalené do nějakého myšlenkového nebo uměleckého konstruktu. Ale reklama? Chci něco ukázat a vysvětlit malým dětem na internetu a po stranách serveru vyskakují prakticky nahaté ženy ve vyzývavých pózách. A mně je to nepříjemné. Normalizuje se tím žena jako jakési maso? Já z toho takový pocit prostě mám. Je to kultura prcičkářství. Nátlakového, urputného, uřvaného a laciného.

A vypnout nejde. Pořád vyskakuje a pořád mě rozčiluje. Skoro tak, jako snaha Dětí Země neustále brzdit rozvoj země.

Vložil: Štěpán Cháb