I s erbem chudý jako kostelní myš aneb Jak Lízino štěstí zamíchalo osudem českého Dona Quijota. Tajnosti slavných
29.01.2025
Foto: Národní filmový archiv - Československý státní film
Popisek: Josef Kemr jako truhlář a modelář Vyhlídka v nestárnoucí komedii režiséra Bořivoje Zemana z roku 1952 Dovolená s Andělem
Uličnictví, zdravá dávka drzosti a skvělá mimika ho z fotbalového plácku poslaly rovnou před kameru. Od útlého mládí se ale musel o sebe postarat sám, a když ho kamarád přišel lákat k divadlu, našel ho prý při vykládání vagónu s bramborami.
Nezapomenutelný herec a komik Josef Kemr, který nás navždy opustil před třiceti lety, byl uznávanou morální autoritou a kolegové na něj vzpomínají s úctou. Celý život totiž striktně dodržoval své zásady a tou nejdůležitější pro něj byla víra v Boha. „Pro Josefa byl na prvním místě Bůh a na druhém herectví,“ prozradila o něm později jeho druhá životní partnerka, o dvacet let mladší herečka a asistentka pražského Národního divadla Marika Skopalová, nevlastní sestra herce Svatopluka Skopala. Jsou herci, kteří dovedou lidi jenom rozesmát, a jsou takoví, kteří dovedou vyjádřit národní povahu. Josef Kemr uměl obojí současně, takže si právem vysloužil přezdívku český Don Quijote.
Titul od krále Ferdinanda
Narodil se do skromných poměrů 20. června 1922 v Praze, jeho otec byl švec a matka švadlena, historie jeho rodiny je ale doložena už v 15. století. Nejstarší zpráva v kronice vrchnostenského města Březno u Chomutova je ze dne z 30. září 1470 a jeho první doložený předek se jmenoval Michal. V roce 1549 získal jeho předek Jan od krále Ferdinanda I. Habsburského erbovní listinu s textem „...z štědroty naší královské puojčujeme a dáváme erb neboližto znamení totiž na štít na dvé na zdél pošikem rozdělený...“ a kromě erbu mohl používat i přídomek z Velkých Krbětic. Když později získal statek Březno, psal se z Velkých Krbětic a na Březně. Příslušníků rodu lze nalézt v archivech více než tisícovku, nejvýznamnější z rodu byla jeho pražská větev, Jiří byl sochař a keramik, Miroslav pracoval pro NASA… a Josef se stal členem souboru Národního divadla. „Zakladatelem pražské větve byl Václav, nejmladší syn Jiřího, hradečského rychtáře. Narodil se však již v Rynholci, kam se jeho otec v roce 1821 přestěhoval,“ můžeme se dočíst v knize Josef Kemr o sobě.
Setkání v parku
K herectví ho přivedla neuvěřitelná náhoda. „Jednou hrál házenou v Riegrových sadech. U hřiště se postavili dva páni, kteří se na hráče podezřele dívali. Kemr byl z těch kluků, které nic nevyvede z míry. Utrousil nějakou poznámku a hrál klidně dál. Jeden z pánů se ho zeptal, chce-li se dostavit do filmových ateliérů. Postavili ho před kameru. Řekli, že před ním stojí učitelka, ke které má být drzý, nebo holka, ke které se má chovat uličnicky. Pán byl spokojen jeho uličnictvím a bohatstvím mimického výrazu,“ zaznamenal začátky nezapomenutelného herce novinář a scenárista Oldřich Kautský, který začínal už před druhou světovou válkou psát pro filmové časopisy. Díky tomu začal Josef Kemr hrát už v dětství. Mimo jiné syna radního Plichty Jůlu v romancích se Zdenkou Sulanovou Lízin let do nebe a Lízino štěstí, terciána Vávru v komedii Martina Friče Škola základ života či Vaška Pelíška v studentské komedii režiséra Miroslava Cikána Studujeme za školou.
A co láska:
Hrušínský záchranářem
Na divadelním jevišti ale stanul poprvé ještě o čtyři roky dříve než před kamerou, v jedenácti letech hrál v komparsu v představení Divadla na Vinohradech Polská krev. Díky tomu si ho všiml rozhlasový režisér Přemysl Pražský, který ho začal obsazovat do rozhlasových rolí. Otec, po němž Josef zdědil talent ke hře na strunné nástroje, ho sice k umění vedl, přesto ale rázně trval na tom, aby měl řádné povolání takzvaně od penzí, takže podle jeho přání vystudoval obchodní školu na Žižkově. Teprve pak začal snít svůj herecký sen a živil se, čím se dalo. Jako pikolík mezi kavárenskými stolky, obchodní příručí a zaměstnanec filmové společnosti. Díky filmu Lízino štěstí ale našel celoživotního přítele Rudolfa Hrušínského, který ho v roce 1942 zachránil před totálním nasazením, když mu zařídil angažmá u kočovné společnosti své babičky Anny Budínské-Červíčkové. Když Hrušínský slavil dvaadvacáté narozeniny, Kemr mu mimo jiné napsal: „Jestliže později dojdu k uznání, že jsem aspoň dobrý herec, budu děkovat tobě jako svému prvnímu učiteli.“ A o tři roky později si spolu zahráli v parodii Pancho se žení, kterou Hrušínský i režíroval.
V tandemu s Marvanem
Po osvobození nejprve rychle prošel angažmá v Kladně, v Pražské Akropolis a Divadle S. K. Neumanna, od roku 1950 se stal členem souboru Městských divadel pražských a o pět let později získal stálé angažmá v činoherním souboru Národního divadla, v němž pak během svého působení ztvárnil více než sedmdesát postav. Znárodněná kinematografie mu zpočátku nabídla utrápené úředníčky či pronásledované ženichy, pozvolna se ale začal prosazovat i do výraznějších rolí. Všechny ztvárňoval neuvěřitelně jednoduchou zkratkou, podpořenou svým vzhledem, úspornými gesty a melancholickou mimikou. Mnoho nezapomenutelných postav tvárnil i ve filmu, v televizních seriálech či rozhlase. Nejprve především komických, později v svérázném tandemu s Jaroslavem Marvanem ve filmech Dovolená s Andělem a Anděl na horách.
Pokračování v pátek 31. ledna
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní divadlo, Česká televize, Český rozhlas, lifee.cz, Milan Cais: Josef Kemr o sobě, Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských)
Vložil: Adina Janovská