Zapomenutý vlastenec, kancléř a odbojář Přemysl Šámal: Masaryk mu byl světcem, evangeliem, nedotknutelným vzorem… Časosběr Radky Vosáhlo

Foto: Wikimedia Commons / volné dílo, autor Ivan Mrkvička – Zlatá Praha, vol. 42, php?curid=17018956

Popisek: Výřez z Mrkvičkova portrétu: Přemysl Šámal v roce 1927

V pražské Karmelitské ulici lze před domem číslo 14 najít jeden z „kamenů zmizelých“. Připomínek posledních adres obětí nacistického teroru. 27. ledna 1940 si sem gestapo přišlo pro Přemysla Šámala, bývalého kancléře prezidenta Masaryka. Nedalo se předpokládat, že by nemocný muž po sedmdesátce kladl výraznější odpor. O pár let dříve by to s celoživotním Sokolem asi měli mnohem složitější.

Narodil se 4. října v roce 1867, kdy rakouské císařství muselo uznat svůj ústup ze slávy státoprávním vyrovnáním s Maďary a současně opomenutím podobných ambicí Čechů. Syn z pražské rodiny elitních vlastenců tak bude od dětství nasávat všechny aféry, které odpor proti nespravedlivému vypořádání přinese. Od tatínka, rady na pražském magistrátě, a ještě více od dědečka Tomáše Černého, pražského politika, funkcionáře Sokola, a především advokáta popotahovaných novinářů a dalších rebelů.

Přemysl šel v rodinných stopách. Jako předci vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, byl aktivní ve vlasteneckém hnutí (působil v Muzeu Království českého a v Matici české) a rovněž v politice.

Jako svou stranu si vybral „realisty“, oficiálně Českou stranu pokrokovou. Ta vznikla na přelomu století z nespokojenosti skupiny intelektuálů kolem profesora Tomáše Masaryka s aktuální politickou nabídkou. Masaryk, který se na počátku devadesátých let rozhádal s dominantní stranou „Mladočechů“, za kterou byl poslancem (po takzvané „Šromotově aféře“, kdy patrně neúmyslně vyžvanil politické konkurenci kompromitující drby na předsedu Grégra) nakonec založil stranu vlastní. U „realistů“ byl hlavním tahounem, i když předsedu formálně dělal jeho pražský advokát Václav Bouček. 

Strana, kde se vše točilo kolem „pana profesora“, nepatřila k nejúspěšnějším. Šámal za ni seděl v opozičních lavicích pražského zastupitelstva, ale především se dostal do nejbližšího okruhu Masaryka, který se pomalu stával jednou z nejdůležitějších tváří české politiky. V letech 1907 a 1911 byl totiž dvakrát zvolen poslancem Říšské rady.

Šámalův spolupracovník z prvního i druhého odboje Jan Hajšman k tomu v roce 1946 napsal: „Šámalovi byl Masaryk světcem, evangeliem, nedotknutelným a svrchovaným vzorem mimo diskusi.“

Tragédie jej ale potkala v soukromém životě, když roku 1911 zemřela jeho manželka Anna a dvě děti, jedenáctiletý Jaromír a pětiletá Jarmila, zůstaly bez maminky. Otec se o ně i přes pracovní vytížení staral sám, nepřivedl dětem „macechu“ a podruhé se oženil až na stará kolena. V téměř sedmdesáti letech si vzal Pavlu Fořtovou, výtvarnici, historičku umění a milovnici mnichovské Pinakotéky. Manželství bylo vyústěním celoživotní známosti, kterou kromě zájmu o umění utužily i společné aktivity v protirakouském odboji.

Šámal roku 1914 převzal od Boučka předsednictví Pokrokové strany a když profesor Masaryk odešel do exilu, stal se coby jeho neoficiální zástupce jednou z nejdůležitějších postav domácího odboje. 

Skupinu, pojmenovanou Maffie, utvářela česká politická elita, ostřílená boji posledních let. Edvard Beneš, Karel Kramář, Alois Rašín, Josef Scheiner a Přemysl Šámal si dali za cíl podporovat Masarykovu věc, tedy dosažení samostatnosti, všemi možnými prostředky.

V roce 1915 odešel do exilu i Edvard Beneš a Šámal po něm převzal vedení organizace. Situace odboje v té době nebyla příliš radostná, Kramář i starosta Sokola Scheiner byli už předtím zatčeni.

Podceňovaný Šámal ale dokázal činnost opozice udržet a ještě rozšířit. Vynikl přitom především jeho talent pro konspiraci, centrem dění se stal jeho byt ve Vodičkově ulici, komunikaci se zahraničím obstarávala i slavná Ema Destinová, což rakouská policie vůbec nečekala.

O jeho tehdejších praktikách opět s nadsázkou spolupracovník Hajšman: „Na hlavní promenádě, pod blikavým světlem plynových luceren, procházeli se Herben, Bouček a Šámal, trojice neobyčejně nápadná. Šámal byl úsečný a všichni tři si vedli jako králíci na pastvě.“ Konspirace ale podle všeho fungovala.

Díky tomu nepřetržitě fungovalo také spojení s Československou národní radou, jak se pojmenoval zahraniční odboj Masaryka a Beneše, doplněných o slovenského Milana Rastislava Štefánika. A v roce 1918, když začínalo být zřejmé, že Rakousko válku prohrává, pokročily i přípravy na nekrvavé převzetí moci.

Když velká chvíle nastala, Šámal u toho nebyl. Společně s Kramářem se jim podařilo dostat do Ženevy na první osobní jednání se zahraničním odbojem, sláva tvůrce převratu tak připadla Rašínovi.

Po 28. říjnu Přemysl Šámal navázal na rodinnou tradici i jako pražský starosta. Právě on vítal prvního československého prezidenta při jeho prosincovém návratu do vlasti. Byl tím, kdo z Prahy udělal metropoli, což vnímal jako potvrzení dlouhé tradice města jako srdce Českého království. Organizoval zde rozmístění ministerstev, ambasád a dalších úřadů a začal připravovat rozšíření města, které proběhlo zákonem o Velké Praze k 1. lednu 1922.

U toho už ale nebyl, hned v roce 1919 totiž dostal nabídku z ranku těch, které se neodmítají. Přišla, vlastně nepříliš překvapivě, od prezidenta Masaryka.

Pokračování zítra 

Zdroje: Wikipedie

https://www.reflex.cz/clanek/causy/92379/premysl-samal-kancler-prezidenta-masaryka-a-velky-cesky-vlastenec-jehoz-vuli-naciste-nezlomili.html

https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-prazane/728367/statecny-prazsky-starosta-premysl-samal-se-postavil-nacistum-zavrazdili-mu-syna.html

https://www.kraj-lbc.cz/aktuality/lovecky-zamecek-na-nove-louce-proslavil-prezidentuv-kancler-samal-n538828.htm

https://radiozurnal.rozhlas.cz/samal-byl-hrdina-medek-mimoradna-osobnost-ohlizi-se-historik-za-hradnimi-8607577 

https://www.euro.cz/clanky/kdo-utece-prohraje-1444749/

Vložil: Radka Vosáhlo