Špatně načasovaná láska a osudový škrt aneb Tragická proměna v hraběnku ze čtvrté „cenovky“. Tajnosti slavných
15.01.2025
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Klára Jerneková v dokumentu Lenky Cingrošové Příběhy slavných – Smutný osud princezny Pampelišky
Navenek šťastná a zářivá bytost, v duši marný zápas o štěstí a lásku, kterou si odmítla narušit i mateřskými povinnostmi. Pak ji krutý omyl připravil o to nejdražší, princezna klesla až na dno a k návratu už nenašla sílu. (Pokračování z pondělí 13. ledna)
Její životní pouť byla zoufalá, plná beznaděje a marného hledání. Slibně rozjetou kariéru Kláry Jernekové rázně zabrzdil jediný škrt a teprve po letech se dozvěděla, že k němu došlo vlastně omylem. Mezitím se ale někdejší hvězda Národního divadla proměnila v hospodskou hraběnku, na jejíž účet si užíval houf prapodivných štamgastů. Kdo nebo co ji nakonec připravilo o život, není dodnes jasné.
Příliš dlouhé čekání
V roce 1963 jí režisér Karel Novák nabídl ještě jako studentce roli Rosy ve hře Tennsessee Williamse Vytetovaná růže v Divadle E. F. Buriana a její výkon se stal událostí sezóny. Navenek sice působila jako zářivá a šťastná bytost, v nitru ale byla mnohem komplikovanější. Křehká i odvážná, vyzývavá i zdrženlivá… S každou postavou se ztotožňovala, prožívala její osud naplno, čímž ale současně sama sebe nesmírně vyčerpávala. „Náš vztah se vyvíjel velmi prudce. S Klárou jsem prožíval dobu jejího obrovského vzepětí. Problém byl v tom, že jsem v té době byl ženatý, což vedlo k všelijakým bouřím, a i když jsem se nakonec rozvedl, už se ty věci nedaly odestát. Klára byla velmi citlivá a jednoho dne mezi námi došlo k nějakému nedorozumění a náš vztah skončil. Já ji pak z pudu sebezáchovy přestal sledovat, nešlo to,“ prozradil později otevřeně Blance Kovaříkové Jan Bartoš, který tehdy působil „u Burianů“ jako režisér.
Osudová Zimní pohádka
V pouhých jednadvaceti letech se mimořádně talentovaná kráska stala členkou činohry Národního divadla, mistrně se přehrála od naivek k velkým charakterním postavám a stejně dokázala zaujmout i v komediích. V Národním divadle působila až do 31. července 2000 a důvodem jejího odchodu byla prý malá vytíženost. A možná také do určité míry i nespolehlivost, způsobená rozháraným osobním životem a alkoholem. Ale o tom později. Na jevišti Národního divadla se také poprvé setkala s mužem svého života Josefem Čápem. Už v roce 1965 spolu vytvořili zamilovaný pár v Shakespearově Zimní pohádce. V únoru 1971 mu porodila syna Filipa, překvapivě ho ale vzápětí odložila ke své matce a naplno se oddala partnerskému životu, nenarušovanému mateřskými povinnostmi. Jenže povahově prý k sobě moc nešli, takže se po třech letech bouřlivého vztahu rozešli. A stejně neslavně skončilo i Klářino další manželství.
Bakaláři – Linecké pečivo:
Když se prostě smekne pravítko...
Mezitím malého Filipa vychovávali až do šesti let dědeček s babičkou. Když se pak do bytu na nábřeží konečně vrátila i jeho matka, rozčarovaná z nevydařených partnerských vztahů, přestávalo se jí pomalu dařit i na jevišti. „Máma začala obviňovat samu sebe, bohužel si nikdy moc nevěřila. Chyběl jí ventil jeviště, a nám doma pak po večerech předváděla dramatické scény. Dvanáct let nevěděla, co vězí za tím, že není obsazovaná v divadle, televizi, dabingu. Až když jí dědeček Jernek v osmdesátých letech poradil, aby vstoupila do strany, dozvěděla se, že z ní už byla jednou vyhozená, ačkoli v ní ve skutečnosti nikdy nebyla. Prý někomu v roce 1971 ujelo pravítko, které mělo škrtnout někoho jiného,“ prozradil později její syn redaktorce Blance Kovaříkové.
Etudy pro kolegy
Bez divadla nedokázala žít, a tak když nebyla obsazována na jevišti, chodila alespoň do divadelního klubu, kde prý rozehrávala herecké etudy u skleničky alespoň pro kolegy. „Vymýšlela si situace, kterým začala sama věřit a svým hereckým talentem dokázala o jejich reálnosti přesvědčit i lidi okolo sebe. A tak se dozvídali, jaké jsou se mnou problémy, jak jsem neudělal maturitu, jaký je táta zloduch, když odešel k paní Beňačkové apod. Nikdo se už nezajímal o to, jaká je pravda,“ posteskl si později Filip. Po roce 1989 se zdálo, že by konečně mohla znovu naplno rozehrát svůj talent. Na to, aby na sobě pracovala, už ale bylo pozdě. Místo velkolepého návratu na jeviště se obklopila lidmi, s nimiž hýřila a kteří ji připravovali o majetek. Po smrti jejích rodičů pak nastal definitivní propad. Pomoci jí nebylo možné, protože o to nestála.
Hraběnka z lokálu
„Štamgasti jí říkali hraběnko a utráceli její peníze. Naposledy jsem ji viděl krátce před její smrtí. Měla za sebou autohavárii a operaci endoprotézy. Zavolala mi, že v bytě vidí babičku. Pochopil jsem, že jsou to halucinace. Užívala léky na štítnou žlázu a na spaní a kombinovala je s alkoholem. Chtěl jsem ji odvézt do nemocnice, ale odmítla,“ svěřil se Filip. Jak vlastně kdysi mimořádně talentovaná herečka nakonec zemřela, není dodnes jasné. Když ji sousedé tři dny neviděli vyjít z bytu, zavolali policisty, kteří ji našli v pokoji na podlaze, bez známek života a s rozbitou hlavou. Zemřela 31. července 2003, bylo jí pouhých 58 let. Syn Filip byl právě na dovolené v Lisabonu a zpráva o její smrti ho zastihla během zpáteční cesty, na letišti ve Frankfurtu.
(Zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní divadlo, Blanka Kovaříková: Herecké balady, Český rozhlas, Česká televize)

Vložil: Adina Janovská