Proč díky Fantomasovi nikdy nemusel v baru platit a jak se Stropnický „vyznamenal“. Tajnosti slavných
08.01.2025
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Miroslav Moravec v televizním pořadu režiséra Ivo Paukerta o divadle, hercích a herectví z roku 1980 Než se zvedne opona
Proslul nezaměnitelným, charismatickým, melodickým a podmanivým hlasem a tradovalo se, že díky němu nikdy nemusel v baru platit. „Udělejte, prosím, Fantomase!“ prosili jej fanoušci, kteří ho po charakteristickém mrazivém „hahaha“ zvali na panáka.
Fantomas, inspektor Kojak, komisař Moulin… Miroslav Moravec, který by tento týden oslavil 85. narozeniny, se stal ve své generaci právem králem dabingu. Jeho hluboký, lehounce nakřáplý podmanivý basbaryton rozpoznal každý už během prvních slov, představitel legendárního komisaře Moulina, francouzský herec Yves Rénier, dokonce uznal, že hluboký hlas „sedí“ jeho hrdinovi mnohem líp. Na ženy prý působil jako magnet a fanoušci ho tak milovali, že prý v baru nikdy nemusel za pití platit. Jejich pozornost ale záměrně nikdy nevyhledával a žil si svým bohémským životem, v němž čas ani zdraví nebyly důležité.
Hanák z pražského Žižkova
Narodil se 6. ledna 1939 v Praze a říkával, že dostal pravou žižkovskou výchovu, současně ale podědil hanáckou krev po rodičích, což výrazně ovlivnilo jeho povahu. Oba rodiče pocházeli z Olomoucka a do Prahy se přestěhovali až po svatbě. Matka, která se vyučila švadlenou, pak pracovala v obchodním domě jako poklad, otec se coby velký odborník na látky stal po válce obchodním náměstkem v Domě módy. Mladším sestrám Miladě a Marii, které chvilku neposeděly, byl často dáván za vzor, protože byl hodný a klidný. A často také na sebe brával jejich průšvihy, protože věděl, že nedostane tolik vynadáno jako ony. Nikdy se prý nechtěl stát ničím jiným než hercem, říkával, že si rád hrál a dělal blbosti celý život. První herecké krůčky udělal mezi žižkovskými ochotníky a rodiče měli pro něj pochopení. Z jeho plánu stát se profesionálem už pak ale tak nadšení nebyli.
Špatný hlas a málo talentu
Doma si právem mysleli, že se svým studijním talentem a znalostí několika cizích jazyků by se jistě dokázal uplatnit v mnohem „jistější“ profesi, Miroslav si ale šedl tvrdohlavě za svým. O přijetí na DAMU se pokoušel několikrát, pokaždé ale marně. Nejprve ho nepřijali pro údajný nedostatek talentu, poté paradoxně pro špatnou hlasovou vybavenost. Přestože tím rodičovský nátlak ještě posílil, trval dál na svém. Začal pracovat jako účetní, začal studovat alespoň dálkově a v roce 1960 byl konečně přijat jako elév v Divadle pracujících v Mostě. O dva roky později absolvoval DAMU, přešel do Divadla Pohraniční stráže v Chebu, na jehož jevišti strávil dvě sezóny, a pak až do roku 1968 hrál v Divadle pracujících v Gottwaldově (dnešní Zlín). V roce 1968 se konečně vrátil do Prahy a získal angažmá v legendárním Divadla Za branou pod vedením režiséra Otomara Krejči.
Fantomas se zlobí:
Oběť ideologie
Scéna, která sídlila na nároží Jungmannova náměstí a Národní třídy v Paláci Adria a dělila se o prostory se světoznámou Laternou magikou, byla ve své době nejznámější českou scénou ve světě, nabízela publiku originální pojetí klasického repertoáru a hvězdný soubor, od Leopoldy Dostalové a Miloše Nedbala přes Jana Třísku, Marii Tomášovou a Vlastu Chramostovou po Hanu Maciuchovou, mladičkou Libuši Šafránkovou a Vladimíra Menšíka. Divadlo, které absolvovalo i několik zahraničních turné zejména po západní Evropě, se ale v roce 1972 stalo obětí tvrdé normalizace. Oficiálním důvodem likvidace se staly údajné nevyhovující bezpečnostně požární podmínky sálu, pho zrušení dokonce protestovala řada významných zahraničních umělců, například švýcarský dramatik Friedrich Dürrenmatt, americký dramatik a exmanžel Marilyn Monroe Arthur Miller či slavný švédský režisér Ingmar Bergman. Marně.
Splněný sen
Moravec bez angažmá nezůstal, sáhlo po něm Divadlo S. K. Neumanna v pražské Libni (dnešní Divadlo pod Palmovkou), na jehož scéně prožil šestnáct let. Z role do role šel i později v Divadle ABC a v roce 1996 se mu konečně splnilo velké přání stát se členem Divadla na Vinohradech. „Věděl jsem, že budu Divadlu na Vinohradech slušet a ono bude slušet mně,“ říkával s nadsázkou a kvůli vysněné scéně se dokonce definitivně vzdal svého do té doby pověstného culíku. Hrál na ní osm let a jeho doménou byly nejen charakterní postavy, ale i intelektuálové se schopností ironické sebereflexe či padouši. Blízká mu byla i karikatura a groteskní nadsázka.
Stropnického ostuda
Miláčkem publika se rychle stával všude, kam vkročil nejen díky otevřenosti a stále dobré náladě. Vždy elegantní a skvělý společník působil na své okolí jako magnet, okouzlené fanynky si prý šuškaly, že vypadá jako Američan. Přesto, nebo možná i právě proto byl v roce 2004 z Divadla na Vinohradech „odejit“ a nucený odchod nesl sice statečně, ale těžce a s pocitem křivdy. Nelibě nesl zejména chování tehdejšího šéfa Martina Stropnického. „Zavolal si mě do kanceláře a řekl mi, že musím z divadla odejít, že pro mě není místo. To bych i vzal a pochopil, ale noblesu u mě Stropnický ztratil ve chvíli, kdy mě na odchodu mezi dveřmi zastavil a řekl mi: Pane Moravec, nechejte na sebe u sekretářky kontakt. To kdyby si někdy někdo vzpomněl, že jste tady hrál... V tu chvíli jsem měl chuť skočit mu po krku. Jako by zapomněl, že já jsem byl jeden z těch, kteří ho po jeho skončené politické kariéře pomáhali dostat zpět do divadla.“
Pokračování v pátek 10. ledna
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Divadlo na Vinohradech, Česká televize, Miroslava Besserová: Miroslav Moravec - Život je parádní jízda, Miroslava Besserová: Miroslav Moravec - Život je skutečně parádní jízda)
Vložil: Adina Janovská