Množte se a ploďte a ke správnému lidství veďte, káže arcibiskup. Komentář Štěpána Chába
komentář
06.01.2025
Foto: Se svolením Jana Graubnera
Popisek: Arcibiskup Jan Graubner
Už i do církve svaté dorazila zvěst, že porodnost klesá pod čáru, kde je potřeba spustit melodramatickou hudbu. Nerodíme, vymíráme. Ale pohled to byl tak nějak naivní.
Arcibiskup Jan Graubner vyzval Čechy, aby změnili své sobecké chování, odevzdali se lásce druhým a plodili děti. „Jsou témata, o kterých nedokážeme nahlas mluvit. Naše země vymírá, a my mlčíme, abychom nemuseli říct, že je třeba změnit životní styl, přestat žít pro sebe a více žít pro děti, i když to znamená vlastní omezení.
Respektovat přirozená práva dětí na věrnou lásku otce a matky. Mít na děti čas, aby nepřibývalo depresí a sebevražd dětí a mládeže. Pomoci jim rozvinout vrozené vlohy mužství či ženství a upevnit vlastní identitu zdravým rozvojem osobnosti. Je třeba se znovu naučit hledat štěstí v tom, že děláme šťastnými druhé,“ řekl Graubner při homilii.
Arcibiskup Jan Graubner na to sice hledí moc hezky, ale za nízkou porodností vidí jen zhýralý život bez hodnot a beze smyslu.
Nakoukl jsem do dat Českého statistického úřadu. Průměrná mzda v roce 2005 dosahovala na 17 678 korun. V roce 2023 na 43 057 korun. Krásně jsme poskočili. O 2,4 násobek víc. Se mzdami by nejspíš mělo poskočit i všechno ostatní. Hezky ruku v ruce. Jenže neposkočilo. Koukl jsem i na ceny bydlení. A nekoukl jsem do Prahy nebo Brna, aby mi cenu nekroutila z reality vytržená realitní bublina velkoměsta. Takže na Ústecku, abych zůstal doma, stál v roce 2005 metr čtvereční bytu 5698 korun. V roce 2023 už stál tentýž metr čtvereční v tomtéž Ústeckém kraji 33 679 korun. Pokusil jsem se použít kalkulačku a došel k tomu, že cena za bydlení v nejzanedbanějším a nejopovrhovanějším kraji se 5,9x znásobila.
A teď si ta čísla položme vedle sebe. Mzdy stouply 2,4x, bydlení 5,9x. Já vím, je to takové příliš pozemské a světské, ale člověka od plození a rození odradí, když by měl nakupovat výbavičku pro miminko někam pod most.
Ano, přízemnost takových strázní je podobna bzukotu komára. Jenže my můžeme směle pokračovat dál. K astronomicky drahému bydlení připočítat vzhůru letící ceny prakticky všeho spotřebního a upadající životní úroveň nakadeřit k tomu. To pak, posílám k uším pana Graubnera, vede k jinému než konzumně sobeckému životu. Nad zemí se kvůli tomu usadil takový odduchovnělý opar permanentního nakrknutí, odporu, neštěstí, nejistoty, skepse, a hlavně negativního pohledu do budoucnosti. Do toho rodit děti? Tam by se měl Jan Graubner obávat o duše lidu českého. Na celou společnost neustále padá takový jemný popílek negativity, který se jako mour spojuje do tvrdé a neproniknutelné krusty.
Až mě napadlo, že by nebylo od věci začít přemýšlet nad žalobou o odškodnění vůči České republice za ublížení na zdraví, na cti, na budoucnosti i na nenarozených dětech. Česká republika se z milé, trochu rošťácké a zajímavé země změnila na nepříjemný prostor plný pastí a zlé vůle, kde je o strach žít. A jelikož mám sám čtyři děti, mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, že stát a prostředí v něm rodiny fakticky týrá.
Možná by nebylo chybou, kdyby se začalo ve veřejném prostoru mluvit o slovu naděje. Že se to zlepší víc, než jen z bláta do louže, že ve výhledu je i něco jiného, než mor a cholera, že se v zemi děje i nějaká ta boží spravedlnost (opět do uší pana Graubnera). Teď má země začít žít „nadějí“, že se před podzimními volbami všechny její i nejzapadlejší kouty zalijí splašky ze Strakovky a že se situace zlepší tím, že se vymění masky v jejím vedení. No, nevím, to moc naděje neskýtá, abych tak řekl.

Vložil: Štěpán Cháb