Zbyněk Merunka, dnes milovaný, zítra nepoznaný aneb Dědictví po babičkách jako záchrana. Tajnosti slavných
20.12.2024
Foto: Se svolením TV Nova
Popisek: Takového si ho pamatují dříve narození. Zbyněk Merunka v době, kdy moderoval nejsledovanější zpravodajský pořad v republice, „novácké“ Televizní noviny.
Pět a půl roku byl oblíbeným moderátorem nejsledovanější zpravodajské relace v zemi, pak ze dne na den bez práce. Sláva mu chyběla, víra ve vlastní důležitost se zbortila. Zůstalo mu ale to nedůležitější, co pomáhá vstát a začít znovu.
Odcházení nejbližších je vždy těžké, v duši po něm zůstává rána, která se nikdy úplně nezahojí. A odcházení v čase předvánočním či během samotných svátků je ještě mnohem těžší, leckomu dokáže jedinečné dny lásky, klidu a míru ovlivnit navždy. Ani letošní svátky toho nezůstaly ušetřeny, v sobotu 14. prosince, pouhých pět dnů před 74. narozeninami, navždy odešel muž, kterého znali opravdu úplně všichni. Zbyněk Merunka, historicky první moderátor hlavního zpravodajství televize Nova. Na televizní obrazovku vstoupil v únoru 1994 jako seriózní elegán, vyrovnaný a napohled důvěryhodný muž v nejlepších letech, kterému lidé věřili každé slovo. Pak ale jedno špatné rozhodnutí obrátilo jeho život navždy vzhůru nohama.
Z fabriky do rádia
Narodil se 19. prosince 1950 v Praze a původně jeho kroky mířily do úplně jiné oblasti. Po základní škole se vyučil strojním zámečníkem, a protože byl jeho obor zařazen mezi maturitní, nic mu nebránilo v pokračování na vysoké škole. Po dvouleté vojně, kterou absolvoval u dělostřelců v Benešově, ale místo dalšího studia nastoupil jako reportér do Československého rozhlasu a připravoval pro hlasatele zprávy ze zahraničí. A tam se také seznámil s budoucí manželkou Alexandrou, o dva roky mladší rodačkou z Liberce, která byla tehdy hlasatelkou. Souběžně vystudoval dálkově žurnalistiku na Karlově univerzitě a koncem osmdesátých let nastoupil do redakce zahraničního vysílání.
Africký zpravodaj
Na starosti dostal Afriku a Blízký východ, takže listopadové události roku 1989 sledoval z hodně velké dálky, protože byl pracovně v Namibii, kde se právě chystaly volby. Internet tehdy ještě nebyl a Namibie patřila do sovětské sféry vlivu, takže měl strach, co se vlastně doma děje, tím spíš, že už tenkrát měl s Alexandrou dvě malé děti, dceru Alžbětu a syna Matěje. „Když jsem jel z ruzyňského letiště domů, tak sloupy a nástěnky byly už ověšené plakáty Občanského fóra a s Václavem Havlem a já uvěřil, že to dopadlo dobře,“ vzpomínal letos v červnu v rozhovoru pro web zpravyzmnisku.cz.
Seriózní tvář i projev
V roce 1993 odešel z Československého rozhlasu do soukromého rádia Alfa, které zahájilo vysílání 13. září jako první celoplošná soukromá stanice. Zpočátku stál v jejím čele Jan Vávra, který brzy přešel do právě se rodící televize Nova jako šéfredaktor zpravodajství a moderátor nedělní politické diskuse 7 dní. A Merunka se přihlásil do konkurzu, kterého se zúčastnily tisíce lidí. Chtěl do zahraniční redakce, nakonec ale dostal nabídku moderovat hlavní večerní zpravodajství. „Představa majitelů televize byla taková, aby moderátoři důvěryhodného zpravodajství měli seriózní tvář, mně bylo tenkrát 44 let a přišel jsem jim jako ideální kandidát do živého vysílání,“ připomněl s tím, že jako zahraniční zpravodaj měl navíc praxi v komunikaci s vládními činiteli, protože po roce 1989 jezdil při zahraničních cestách s Václavem Havlem, Jiřím Dienstbierem nebo Mariánem Čalfou. Nová práce mu současně přinášela i pořádnou dávku adrenalinu, protože nikdy předtím nemluvil na kameru, natož v přímém přenosu.
Televizní noviny 4. února 1994:
Jediné chybné rozhodnutí
„Novácké“ zprávy měly tehdy závratnou sledovanost 3,5 milionu diváků, což mu obrátilo život naruby. Lidé ho zastavovali na ulici, v hospodách si s ním chlapi chtěli dávat panáky. „Jednou jsem se ve vysílání zmínil, že mám rád husy a kachny, a za několik dní mi jedna paní přinesla do televize na vrátnici vykrmenou domácí husičku. Naštěstí už oškubanou,“ zavzpomínal. Přesto dokázal zůstat nohama na zemi. Pak se ale rozpoutala velká zákulisní partie o moc a peníze, v níž hlavní figury postrkoval po šachovnici někdo jiný. Ředitel Vladimír Železný původně nabízel televizi ve stylu ČT2, když ale Nova začala s pomocí amerického investora CME vysílat, bylo vysílací schéma velmi odlišné. Přesto se Železnému nikdo nepostavil. V roce 1999 se ale s CME rozešel ve zlém a přestěhoval televizi z Měšťanské besedy na Barrandov. A Merunka učinil rozhodnutí, jímž svou kariéru populárního zprávaře navždy pohřbil. „Odmítli jsme odejít s tehdejším ředitelem Vladimírem Železným na Barrandov. Měl jsem pracovní smlouvu s Američany a přišlo mi nefér ji porušit. Českou republiku nakonec tahle kauza stála na odškodném pro Američany přes deset miliard korun.“
Jako by se celý svět zhroutil
Přesně tak se cítil moderátor, kterému tehdy už neodbytně ťukala na dveře padesátka. Nejenže se ze dne na den ocitl bez práce, ale zbortila se mu i víra ve vlastní důležitost a v moc, kterou prezentoval. Svou práci miloval, chyběla mu sláva, navíc občas narážel i na škodolibost závistivců, kteří mu profesní kotrmelec přáli. Trápil ho pocit beznaděje, cítil, že se přidal na stranu práva, která nevyhrála, a jemu zůstal v ruce Černý Petr. Téměř každý mívá deprese, když přijde o místo. Merunka sice na psychiatrii neskončil, ale depresi měl. Už nedostával svou každodenní dávku adrenalinu, lásky a přízně diváků, naopak se musel denně potýkat s nepřízní i zlomyslností bývalých kolegů. Proměnil se v běžného utrápeného smrtelníka, zápasícího s každodenními existenčními starostmi.
Dvě pevné jistoty
První byl domov. Už v roce 1997 se rozhodl přestěhovat mimo Prahu, do Mníšku pod Brdy, aniž tušil, jak si bude za toto rozhodnutí v budoucnu blahořečit. Z dosahu záře velkoměsta byl mnohem více spjat s realitou. Pustil se do budování domku, vytvořil si kolem sebe okruh obyčejných lidí, kteří ho začali brát jako chlapa ze sousedství, který rád jezdí na kole a zahraje si fotbal či tenis. Druhým byla manželka Alexandra. Když se na jedné pracovní akci sblížili, měli oba snubní prstýnek, takže se nejdřív museli rozvést, aby mohli odstartovat spokojený vztah. Brát se sice chtěli až později, jenže osud rozhodl za ně. Kdyby se rychle nevzali, byl by podle zákonů otcem jejich dcery Alžběty Alexandřin exmanžel. A tak se podruhé vdávala v sedmém měsíci těhotenství. „Měla jsem velké problémy s otěhotněním, ale se Zbyňkem to najednou šlo,“ přiznala. Po čtyřech letech přibyl do rodiny ještě syn Matěj.
Rosák zachránce
Po odchodu z Novy sice nějaký ten moderátorský kšeft sehnal, k zajištění čtyřčlenné rodiny to ale nebyla žádná sláva. Původně je sice stěhování z Prahy nenapadlo ani ve snu, protože právě rekonstruovali krásný byt 4+1 s terasami v Dittrichově ulici u Karlova náměstí, Mníšek pod Brdy, který znali do té doby jen z dálnice jako průmyslové městečko, je okouzlil. Pohled na zámek, okolní lesy a krajinu… A shodou okolností se brzy uvolnil dům, který koupil jeho kolega a kamarád z rozhlasu, populární moderátor Jan Rosák. „Moje babička měla cukrárnu, a tak nás na rodinné radě napadlo, že bychom tuto tradici obnovili. A samozřejmě jsme se také rozhlédli po Mníšku, kde byla jen jedna pekárna, která sice také dělala dorty, ale nebyla to typická cukrárna,“ prozradil před lety iDnes.cz své tehdejší úvahy.
Televizní noviny Silvestr 1997:
Rodinná tradice
Cukrařinu měli s Alexandrou po předcích v krvi oba. Zbyňkova babička měla kdysi vyhlášenou cukrárnu v Lysé nad Labem, kterou jí po roce 1948 znárodnili komunisté. „Na tu znárodněnou cukrárnu mám i pěknou vzpomínku, protože jsem tam jako malý kluk dostával od bývalých zaměstnanců mé babičky zmrzlinu zadarmo.“ Sašina babička zase byla hospodyní na zámku Kačina u starého českého šlechtického rodu Chotků, kde měla k cukrářskému řemeslu blízko. Vnučka po ní sice zdědila spoustu zajímavých receptů, aby se ale naučila i řemeslo, jezdila zhruba půl roku do výrobny jedné pražské cukrárny. Cukrárnu Meruňka s výrobnou měli v prvním patře budovy bývalého pivovaru ve Skalecké ulici, kterou Rosákovi zrekonstruovali. Vybavení výrobny nebylo právě levnou záležitostí, počáteční výdaje se vyšplhaly k půl milionu, takže se neobešli bez úvěru. Hotovo bylo už za dva měsíce, časem ale od vlastní výroby upustili, protože prý republika trpí nedostatkem vyučených cukrářek. K původní cukrárně přibyla časem ještě druhá v Berouně, v době největšího rozkvětu mívali až osm zaměstnanců. Alexandra prodávala, Zbyněk rozvážel, mimo jiné i na Barrandov do Novy.
Berounská Paříž
Po pěti letech se kvůli zhoršeným vztahům s majitelkou domu přestěhovali s cukrárnou i výrobnou na náměstí F. X. Svobody, už se jim ale tolik nedařilo. Zákazníci ubývali, po dvou letech odešla cukrářka na mateřskou. „Lidé byli prostě zvyklí chodit na starou adresu a sem si cestu už nějak nenašli.“ A tehdy se Zbyňkovi ozvali z Novy s nabídkou moderování motoristického magazínu Autosalon. „Jeho sponzor nám navíc nabídl, abychom cukrárnu přestěhovali do jeho domu v Berouně, kde manželce zařídil svatební salon, to prý jde s cukrárnou dohromady.“ Cukrárně na náměstí se dařilo, atmosféra v sousedství kostela prý tak trochu připomínala pařížské předměstí. Po šesti letech ale majitel zemřel a vdova jim dala výpověď. „A potom, světe div se, si tam otevřela svou cukrárnu. Tak to v podnikání chodí,“ dodal Zbyněk.
Opora Amfory
Celý život provázel Zbyňka Merunku i sport, hlavně fotbal. Kdysi byl pravé křídlo Aritmy Praha v celostátní dorostenecké lize, poráželi Spartu, Duklu i Baník Ostrava. Na vojně ale na fotbal nebyl čas, takže přestal trénovat. „Když jsem pak dostal od moderátora Petra Salavy pozvánku do Amfory, tak jsem vůbec neváhal. Byla to pro mě i jedinečná příležitost zahrát si vedle takových legend, jako jsou Antonín Panenka, Přemysl Bičovský nebo Jan Berger.“ Jezdili po celé republice, hráli za cestovné a večeři, výtěžek ze vstupného šel vždy na charitativní účely. Oblíbil si i tenis, k němuž ho přivedl tchán, když už mu bylo třiatřicet, a zážitkovou cyklistiku. Poslední léta si hlavně užíval se třemi vnoučaty, kterým věnoval každou volnou chvilku.
Krutý rozsudek
S přibývajícími lety se začaly hlásit zdravotní problémy, ty nejhorší na něj ale dolehly počátkem letošního léta. Onemocněl vzácnou Creutzfeldtovou-Jakobovou chorobou, způsobenou množením infekční bílkoviny v mozku. Začíná poruchami zraku a paměti, pak se přidají poruchy rovnováhy a koordinace pohybu, dochází ke změnám osobnosti. Následuje naprostá nehybnost a strnulost. Léčba neexistuje, krutý rozsudek je nezvratitelný. Legendární moderátor, noblesní a vždy usměvavý Zbyněk Merunka, zemřel v sobotu 14. prosince, obklopen svými nejbližšími. Rodina a přátelé mu dají navždy sbohem zítra v Mníšku pod Brdy zádušní mší, při rozloučení zahraje jeho kamarád, skladatel Zdeněk Merta. A pak si společně dají v místní sokolovně na jeho památku „poslední pivo“.
(Zdroje: Wikipedia, TV Nova, iDnes.cz, Česká televize, Zprávy z Mníšku, Alexandra Merunková: Život s moderátorem)
Vložil: Adina Janovská