Podepsal a ukázal tím svůj amatérismus. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením Petra Pavla

Popisek: Petr Pavel u kniplu

Jsou okamžiky v životě lidském, kdy se člověk dme pýchou tak, ale tak málo, až to vypadá, že se nedme vůbec. Nějak to na mě v posledních dnech přišlo.

Petr Pavel (zajímavé, nejdřív jsem napsal generál. Pak jsem si řekl – echt, to je takové už trapně obehrané. A slovo generál vymazal. A pokusil se napsat slovo prezident. A mně vám to nešlo přes klávesnici, prsty se mi svíjely, odmítaly se podvolit. U Havla, u Klause a ani u Zemana takovou nechuť necítím. U Petra Pavla až překvapivě). Takže Petr Pavel před čtrnácti dny vyjel na hradní herce přemalované na chvíli na hrdinného Šemíka a s žerdím skloněným velel do útoků proti ministrovi financí Zbyňku Stanjurovi a jeho verzi státního rozpočtu.

Oznámil veřejnosti, že má o návrhu rozpočtu vážné pochybnosti a že jej vládě možná vetem otluče o hlavu. Jenže během těch čtrnácti dní, pouhých čtrnácti dní, se z hradní herky smyl onen Šemíkův nátěr a Pavel vycouval. Vzal zpátečku. Podepsal. Poslechl. Ani po dvou letech morálně neobhajitelné okupace Hradu nebyl schopen ukázat politickou tvář. Ale jen obraz beztvarého reklamního předmětu rodiny Kolářových. Podepsal, stejně jako vládě Petra Fialy podepsal protiústavní valorizaci důchodů. Zazlobil jen jednou, jednou jedinkrát, kdy vládě vetoval ve svém dopadu naprosto bezvýznamný zákon o soudních přísedících. Takhle on to vzal Pavel od podlahy.

Češi mají k prezidentskému úřadu zvláštní vztah. Takový definující samotnou českou státnost. Na postu chceme a očekáváme svéráznou osobnost, za kterou by se člověk rozeběhl. Ať už proto, aby si stoupl po jejím boku, nebo aby jí nakopal. Ale osobnost, která ví, co dělá, ví, jak to dělat a nekváká nazdařbůh. Havel takový byl, Klaus takový byl, i Zeman takový byl. Jenže u Pavla to chybí. U něj převládá taková podivná únava z jeho osobnosti bez hloubky, bez jakýchkoliv dimenzí. Bože, jezdí na motorce, ale to je tak všechno, co jej definuje. Jinak je až děsivě nezajímavý, nevýrazný, nudný, nenápaditý. To nejsou urážky, to je prostě pohled na Hrad. Zemana, Klause i Havla šlo obdivovat, nebo nenávidět. Pavla nejde. On je člověku prostě dokonale ukradený.

Je jako paňáca pověšený místo voňavého stromečku pod zpětným zrcátkem v autě. Houpe se přesně na tu stranu, kam auto zatočí. Naklání se, nevzdoruje, nemá vlastní osobnost. Prostě visí a v zájmu (politické) gravitace poslušně slouží. Ano, je uhlazený, sluší mu to na motorce, jako zavazadlo snáší statečně přetížení ve stíhačce. Takový firemní maskot. Taková milá degradace úřadu prezidenta, která vypadá dobře na fotce. Ale to je všechno.

Svůj politický amatérismus ukázal už mnohokrát. Ovšem jeho laškování s nepodepsáním návrhu rozpočtu, to byla vrcholná ukázka intelektuální nesmělosti. Experti napříč společností si nad Stanjurovým návrhem rozpočtu škubou vlasy, i ti Pavlovi poradci radili vzdorovat. Čeho jsme se dočkali? Pavel nezklamal. Podepsal. Byly to perné dva týdny, týdny plné té nejryzejší úzkosti a obav, jak to Pavel ve své roli ustojí, jak zahýbe dějinami, jak uvrhne zemi na pár týdnů do rozpočtového provizoria a donutí tak šlendriánskou Fialovu kamarilu buďto ke kardinální ostudě, nebo ke kýžené revizi fantaskního návrhu rozpočtu. Pavel mohl vyvolat vládní krizi, mohl dotlačit vládu k obhajobě, mohl vyvolat prudkou, ale tolik potřebnou diskusi nad kroky vlády. I to je jeho role, tam má fungovat. Ale nefunguje. Je rozbitý. Ovšem nerozbil se nám v posledních dnech či týdnech. Politicky poruchový už do úřadu nastoupil. A stejně, ne-li ještě víc, porouchaný z Hradu odejde.

„Mám mít radost, že prezidentem USA je člověk, který nemá žádnou úctu k ženám a umí se jen vysmívat? Jsem rád, že máme hlavu státu, která se proti lidem bez morálky chovajícím se tak odpudivě jako Trump vymezí,“ to řekl pro CNN Prima News europoslanec Ondřej Kolář na konto Donalda Trumpa. Esence stejnosti, esence neosobnosti, esence Kolářovy chovné stáje. Voláme po bezbarvém kladeči věnců a automatu na podpisy. A tak se na Hradě už dva roky táhne pětileté temné období. Žijeme v době, která nemá osobnosti ve vysokých postech. Jen úředníky. Byrokraty. Bez fantazie.

Zdroje: iDnes, CNN Prima News

Vložil: Štěpán Cháb