Buď vůbec neodpoví, nechtějí pomoci, nebo rovnou odmítnou. Z nás nejsou peníze, vysvětluje neochotu pořadatelů trhů Michaela Horská

Foto: Se svolením Michaely Horské

Popisek: Stánek Rukodělek

ROZHOVORY NA OKRAJI: Na trhu na pražském Tylově náměstí jsem se zastavil u jednoho stánku, jelikož mě srdečně potěšila barevnost a krása rukodělných výrobků. Háčkovaných i pletených hraček, ponožek, tašek, šitých domácích doplňků a mnoha dalších originálních výrobků.

Nedalo mi to, abych se nezeptal Michaely Horské, která je prezentovala, zda to vše dělá sama.

Je to tvorba našeho rukodělného terapeutického spolku, v naší dílničce jsou tvořilky různého zaměření - od pletení, háčkování, šití i dekorování. Jsme spolek invalidů a seniorů, těší nás kreativní tvorba, ruční práce a česká výroba.

Takže neziskový spolek se jmenuje Rukodělky z.ú. Jak dlouho již fungujete a kde všude propagujete ty svoje půvabné věci?

Začínali jsme v roce 2020 ve spolupráci s OS Svět nemocných dětí, dále pak již od začátku roku 2024 působíme samostatně. Snažíme se jít mezi lidi naživo a dát našim výrobkům to správné kouzlo osobního kontaktu, kde můžeme o své tvorbě konkrétně pohovořit a poznávat se s lidmi i jejich příběhy. Můžete nás vidět na Farmářském trhu Tylovo náměstí a OC Eden, kde nám vyšli vstříc a umožnili nám naši prezentaci. Bohužel míst, kde by nám organizace nebo provozovatel vyšel vstříc a napomohl s účastí, není mnoho. Oslovili jsme desítky organizací, pořadatelů, obchodních center, charitativních organizací, městských úřadů a dalších, ale často se stává, že buď vůbec neodpoví, nechtějí napomoci nebo rovnou odmítnou.

Jak je to možné, že vás nechtějí pustit s prezentací Rukodělek jinde po Praze?

Je to také otázka peněz... Z naší účasti nevyplývá pro druhou stranu vydatný finanční příjem, a tak nás raději vyřadí jako nežádoucí.

Udivilo mne, že prodáváte za tak neuvěřitelně nízké ceny. Za podobné ponožky by jinde chtěli klidně přemrštěné tři stovky.

Máme výrobní ceny, nejsme podnikatelé a také je nám morálně nepříjemné z lidí těžit. Chceme, aby si naše hřejivé výrobky mohli dovolit i ostatní lidé, co také nemají mnoho a přesto by si něco přáli, považujeme to za lidskost, která by měla být vlastní naší společnosti do budoucnosti. Sami nemáme mnoho, podporujeme ty, co každou korunu ocení ke svým nelehkým životním příběhům.

Máte nějaké dotace? Tak mi vysvětlete, jak můžete vůbec fungovat a přežít? Co všechno máte na starosti?

Náš spolek je nedotovaný, bez grantů a darů, fungujeme sami jen z toho, co si vytvoříme a co si lidi zakoupí. Je to velmi náročné a nešlo by to nebýt dvojího dobrovolnictví bez nároku na mzdu a velmi malé režii. Často musíme dotovat ze svého, abychom vůbec vše utáhli. To nás ale v naší cestě nezlomí. A dokud to půjde, budeme pokračovat dál už proto, že je na nás závislých více než 20 lidí a musíte se postarat.

Prakticky děláme pro naše svěřenkyně vše zdarma, veškeré služby děláme my. Kupujeme a sháníme materiál, provozujeme dílnu se zázemím a skladem v malé bývalé kočárkárně, zařizujeme dopravu, organizujeme prezentace, vedeme terapie tvoření, finančně podporujeme, dojíždíme za klienty, vedeme poradenství, propagujeme rukodělnou českou tvorbu, aby naše řemesla pokračovala. Náš národ je velmi kreativní.

Co by vám usnadnilo život a co by vám opravdu pomohlo?

Určitě nějaké pozitivní reakce těch, co nás odmítají, a že je jich většina. Pomoc s propagací na internetu, pomoc s odbytem naší tvorby. Jsme malý, ale výkonný spolek a myslím, že naše tvorba stojí za to. Nemáme kamenný ani internetový obchod, nemáme žádný marketing.

Vy jste, paní Horská, vážně nesmírně šikovná a tvořivá. Kde berete ty skvělé nápady?

Vždy jsem byla nápaditá a tvořivá, spíše musím brzdit a být praktická. Chtěla bych pozvednout dál naši tvorbu, motivovat a vést lidi k dalším možnostem, vidím, že jim to v dílničce prospívá. A naše dílnička prospívá veřejnosti, rádi k nám chodí lidé pro ten klid, barevnost, rozmanitost, vzpomínky a energii, která z nás vyzařuje.

Jsem samozřejmě součástí naší dílny, také vyrábím; moje zaměření je háčkování, šití, dekorace, tkaní, malba, patchwork a jiné techniky.

Vím, že také malujete obrazy. Kdy jste začala malovat a jaké motivy máte v oblibě?

To mám od mala, byla jsem dost uzavřená bytost, tak jsem malovala, nejsem školená, je to osobní styl. Mám ráda prokreslené a probarvené tvary s fantasy tématikou a lidi, také zkouším různé techniky a náměty co mě oslovují, stále se mám co učit a zkoušet. (Ukázka malířské tvorby paní Horské je ve fotogalerii, pozn. red.)

Viděl jsem několik ukázek z vaší tvorby a musím říci, že některá děl mne opravdu zaujala. Nezkoušela jste s nimi nějak prorazit?

Měla jsem tři malé výstavy. V umělecké roli nemám obchodní kuráž, tedy jsem se dále neprosazovala.

Třeba některé z čtenářů něco napadne - jak ohledně neziskového spolku a nebo vaší další tvorby. Mohu vás požádat o e-mail a také stránky vaší neziskovky?

Webové stránky máme ZDE a e-mail tady .

Vídávám vás tady na „Tyláku“ často. Jak to zvládáte? Vždyť to pro vás musí být vyčerpávající.

Život mě naučil být odolná a vytrvalá. I já musím překonávat slabost svého těla řady let, jsem invalidní, ale stále se snažím, dokud mohu, jdu kupředu.

Vložil: Jiří Kačur