Komická debata o vzdělání a infrastruktuře. S kameňákem o vědě a vývoji na závěr. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením Petra Fialy

Popisek: Politici bez politické odvahy

V poslední době se ve stínu smělého pominutí smyslů premiéra Fialy často přemýšlí a diskutuje nad tím, jak dosáhnout německých platů. Za to patří premiéru Fialovi velké poděkování. Zvýraznil naši bezmoc a vynucenou ekonomickou submisivitu, ale aspoň se o ní můžeme pro srandu králíků seprat do krve. Častým argumentem pak je, že budeme více investovat do vzdělání, do infrastruktury a do vědy a vývoje. A já nevím, jsou tohle skutečně témata, která určují náš historický neúspěch posledních 35 let?

Musíme mít vize, musíme být odvážní. Žádná malomyslnost nás kupředu nepopožene. To je obhajoba Fialova smělého pominutí smyslů. Ale jsou smělé plány a realita. Jednou z drtivě nejskloňovanějších cest, jak získat německé platy, jsou pak investice do vzdělání, do vědy, vývoje a do infrastruktury.

Tak si je rozeberme, servítky si neberme.

Jsou to poslední tři oblasti, v kterých stát může ještě investovat? Dobrá, pominu infrastrukturu, kde jsme zaspali, a mohutné investice by skutečně o pár desítek miliard zvýšily zisky nadnárodních korporací. Postavit dálnice, spojit je s okolním světem. Ano, to by se korporacím hodilo do krámu.

Věda a vývoj. Ten je, státu navzdory, v drtivé většině v rukou průmyslu a, opět, nadnárodních korporací. Vláda poslední mediálně zajímavější investici ve výši půlky miliardy do vědy a vývoje provedla založením absurdního institutu SYRI, tedy Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik. Přičemž institut SYRI provádí velmi prospěšné (ty uvozovky jsou tam snad cítit, nemusím je psát) průzkumy typu „Důvěra v instituce a ochota přeočkovat se proti covid-19“. Výsledkem jejich „studie“ je, že stát má prohlubovat důvěru lidí v instituce. A to skrze média a vlastní komunikaci. Banální, prázdné, dalo by se až říct, že pitomé. Tak to je ta věda a výzkum v podání vlády Petra Fialy. Bezpracný pašalik pro ty, které odložila redakce Forum 24 jako snad až moc agilní systému a době. Jak nás něco takového má posunout k německým platům? Netuším.

Vzdělání. Ano, klíčová záležitost. Jen mi pomalu přijde, že čím větší téma to vzdělání je a čím víc se slibuje do něj napěchovat peněz, tím hlouběji se propadáme v mezinárodních srovnáních vědomostí a dovedností žáků.

Meritem věci tohoto textu je ovšem trochu jiný pohled na věc. Nechť se utápí násobky peněz v neproduktivním školství, které z velké části produkuje krmivo pro administrativu neziskovek. Nechť se utápí násobky peněz v podobně bezpředmětných institucích, jako je SYRI. Stát a jeho různí političtí mluvčí tím vlastně říkají, že stát je bezmocný. Nyní je potřeba hrábnout do průmyslu, do energetiky, do přidané hodnoty zboží i práce. Protože to fakticky určuje naši pozici submisivní ekonomiky. Ale tam stát nemá své páky. Je bezmocný. Protože ekonomickou zdatnost země určují nadnárodní koncerny a jejich ziskovost. A u nás jsou ziskoví pohádkově. Proč by něco takového chtěly měnit?

No dobře, stát není zcela tak bezmocný. Má k ruce bič, jak i nadnárodní koncerny donutit podílet se na ekonomickém rozmachu země. Od institutu minimální mzdy až po daňovou politiku, kterou může zabránit odlivu peněz do zahraničních kapes. Může svou daňovou politikou donutit, aby se Česká republika stala alespoň u některého zboží finálním producentem, a tedy získala onu přidanou hodnotu. Politici mají k ruce možnost legislativních úprav, které by korporace nutily nechávat zisk v daleko větší míře v České republice. Politici vlastně mají velké množství možností, ale nemají politickou odvahu začít se chovat v umírající globalizaci trochu protekcionalisticky. Bojí se, aby nebyli nadnárodními korporacemi přes poslušná média označeni za nacionalistické.

A tak jim v rukou zbylo vzdělávání, které je pro velký byznys nezajímavé. A ta infrastruktura? Z té budou mít korporace jistě velkou radost. Aspoň těch montoven a skladů bez přidané hodnoty budou moci postavit o to víc. Ale že by se tím k nám přesunulo něco z centra rozhodování? To ne.

A tak se radši soustřeďme na to, abychom skutečně vystřelili Aleše Svobodu za jednu a půl miliardy na pár dní do vesmíru. K ničemu nám to nebude, ale aspoň pro ten pocit, že jo.

Zdroje: CNN Prima News, iDnes, SYRI

Vložil: Štěpán Cháb