Starosvětský elegán a slušňák, který se nezdá aneb Jak se zrodil nový Nový a co o něm nevíte. Tajnosti slavných
02.12.2024
Foto: Se svolením České televize - Přiba Mrázová
Popisek: Herec a zpěvák Ondřej Havelka v zábavném písničkovém pořadu Jana Bonaventury z roku 1981 To měl už můj táta rád
Šéfa populárního orchestru jako by vystřihli z filmů pro pamětníky. Elegance, noblesa, specificky zastřený zvuk nesmrtelných šlágrů první republiky… úplná reinkarnace nesmrtelného Kristiana, se všemi jeho ctnostmi i hříchy. Kdyby ho mohl slyšet legendární Oldřich Nový, určitě by mu dal metál.
Autentické aranžmá, hudební nástroje… a ten hlas a přednes! Legendární předválečný filmový milovník Oldřich Nový bohužel navždy odešel o dvanáct let dříve, než si Ondřej Havelka konečně splnil sen a založil orchestr Melody Makers, kdyby ho ale mohl spatřit a slyšet, určitě by chválil. O ojedinělém stylovém hudebním uskupení ani jeho šéfovi a hlavním interpretu totiž rozhodně nelze říct, že by snad byli imitátory. Jsou sví, a přesto dokážou dokonale vystihnout styl i atmosféru zlaté éry české kinematografie. Období mezi dvěma světovými válkami, kdy stříbrnému plátnu vévodili Lída Baarová, Adina Mandlová, Hana Vítová, Věra Ferbasová… a především nezapomenutelný gentleman a elegán. Melody Makers sklízí velkolepé úspěchy už od prvopočátku, a když někdy přece jen nastaly trable, jejich kapelník o nich mlčel jako hrob.
Od bigbítu k swingu
Je až neuvěřitelné, že zřejmě nejuniverzálnější muž českého showbyznysu už oslavil sedmdesátiny. Herec, občasný režisér dokumentů a divadelních her, scenárista, zpěvák, stepař, tanečník… to je syn hudebního skladatele Svatopluka Havelky a herečky Libuše Havelkové. Narodil se 10. října 1954 v Praze a na základní škole byl zlobivé dítě. Často při vyučování vyrušoval a vymýšlel různé legrácky, pro které pedagogové zpravidla nemívali příliš pochopení. Hudbu miloval od studentských let, tehdy především bigbít, blues, ale i skladby Jaroslava Ježka a legendární dvojice V+W, protagonistů a tvůrců Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Na gymnáziu pak objevil Studio Ypsilon, ve kterém často hráli swingové melodie a americké šlágry dvacátých a třicátých let minulého století. Swing ho vtáhl do svého světa, poslouchal ho stále častěji a postupně začínal i s jeho interpretací.
Stipendium v Ypsilonce
Do Ypsilonky se ale zamiloval i jako divák, a tak se nakonec přece jen přihlásil po maturitě na pražskou DAMU. Ve čtvrtém ročníku pak dokonce dostal od své milované Ypsilonky stipendium, takže už nemusel zkoušet v inscenacích studentského divadla Disk a místo toho hrál v profesionálním souboru. Jeho členem byl až do roku 1983, jenže ve Studiu Ypsilon postupně nastal vývoj, s nímž nesouhlasil. Přesto zachoval slušnost, a dokud byly na repertoáru inscenace, v nichž byl obsazen, poctivě své role dohrával. Současně už ale začal od roku 1975 zpívat v Originálním pražském synkopickém orchestru šlágry dvacátých až čtyřicátých let.
Sám s děvčetem v dešti:
Pohádkový Matěj
Přestože se herectví nestalo jeho srdeční záležitostí, zajímavé nabídky rozhodně neodmítal a má na kontě zhruba stovku postav. Před filmovou kamerou stanul poprvé v roce 1977 jako Karel v komedii Řeknem si to příští léto. K jeho nejznámějším postavám určitě patří učitel v rodinné komedii z roku 1980 Krakonoš a lyžníci, Tumlíř ve filmové pohádce Václava Vorlíčka Rumburak či Arnošt v Komedii Já nejsem já s doslova nezapomenutelným se stal jako Jiří Oulický v minisérii i filmovém zpracování humoristického románu Zdeňka Jirotky Saturnin. Víc příležitostí mu nabídla televize, pro niž se stal oblíbeným představitelem pohádkových hrdinů. V roce 1999 napsal scénář k dokumentu Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský, který poté i sám režíroval. Na přelomu tisíciletí ale spolupráci s produkcemi pověsil na hřebík a věnoval se naplno svému orchestru. Před kameru se vrátil až v roce 2016, kdy si zahrál Heinrichova otce ve válečném dramatu Tenkrát v ráji, o životě legendárního českého horolezce Josefa Smítky.
Práce všeho druhu…
Přestože vystudoval DAMU, o pár let později se přihlásil ke studiu nového oboru operní režie na brněnské JAMU. Studium, ve kterém se nespecializoval jen na operu, ale i na hudební divadlo a muzikály, dokončil v roce 1983. Režii si pak vyzkoušel například v Hudebním divadle Karlín, kde režíroval muzikál Má férová Josefína. Od počátku devadesátých let se začal věnovat režii i v televizi a mimo jiné je autorem řady hudebních dokumentů. V roce 2014 dosáhl jako režisér mezinárodního úspěchu zfilmováním opery Orfeus a Euridyka, v němž ztvárnil hlavní roli proslulý americký kontratenorista Bejun Mehta. Režijního debutu na poli celovečerního hraného filmu se ale dočkal až v roce 2018. K hořké romanci Hastrman rovněž napsal scénář podle knihy Miloše Urbana a je rovněž autorem dramaturgie a úpravy lidových písní.
Jak z filmu pro pamětníky
Svůj velký sen si splnil až po dvaceti letech. V roce 1995 založil vlastní orchestr, jehož muzikanti používají autentická aranžmá a hudební nástroje. A Ondřej se proměnil v prvorepublikového elegána par excellence. Většinou se kapele dařilo, a když někdy nastala okurková sezóna, projevil se vždy jako opravdový šéf, který se cítí za své lidi plně zodpovědný. Když nedorazily honoráře, prostě platil muzikanty ze svého, takže sám pak leckdy neměl ani na nákup. „Bylo období, kdy jsem se docela zásadně musel uskromnit, abych mohl nějakým způsobem honorovat kluky,“ přiznal v rozhovoru na Frekvenci 1. „Je to logické, že se to stávalo! Patnáctičlenný band není snadné udržet. Pro mě je zásadní věc, aby se obsazení neměnilo. My tím pádem můžeme koncepčně pracovat na interpretaci, a pak to přináší výsledky.“
Slušňák, který se nezdá
Milovník starých časů a noblesního gentlemanství nicméně nebyl kavalírem vždy. Zakoukal se totiž do režisérky Alice Kovácsové, pozdější manažerky Melody Makers, čímž uštědřil krutou ránu své manželce Kateřině, dceři nezapomenutelného herce Jiřího Líra. Kvůli Alici opustil rodinu a syna Vojtěcha, což mu Kateřina nedokázala odpustit. „Synovi bylo tehdy asi deset let. Bylo to takové všelijaké, rozvodu totiž předcházelo správné dusno,“ prozradila kdysi deníku Aha!. „Byli jsme rozvedeni za pět minut a dnes se už vůbec nestýkáme.“ S druhou partnerkou má Ondřej dceru Rozálii a syna Attilu, děti z obou vztahů ale nakonec spolu přece jen vycházejí dobře. Rozálie i Vojtěch po otci zdědili hudební nadání, mimo jiné si dokonce spolu zahráli i v otcově muzikálu Zločin v posázavském pacifiku.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Národní divadlo Praha, Národní divadlo moravskoslezské, Frekvence 1, Aha!, Stanislav Zdílna: Všestranný Ondřej Havelka - Režie je z poloviny umění diplomacie)
Vložil: Adina Janovská