Český premiér mezi Hitlerem a Vatikánem aneb TGM by se obracel v hrobě. Komentář Marka Dobeše
26.11.2024
Foto: Alfedus
Popisek: Fotomontáž k PR Dobešova filmu Ďáblova sbírka, která se rozdávala na Berlinale ´23
„…že Vatikán uzavírá smlouvu s novým Německem, se rovná uznání nacionálně socialistického státu katolickou církví.“ Tolik kniha Adolf Hitler, Vůdce a říšský kancléř, John Cornwell: Hitlerův papež, strana 125. Rok 2024 bude jednou historiky považován za pevnou součást dějin nejhlubšího úpadku českého národa. Zařadí se po bok let, kdy se v českém parlamentu skladovaly za rakousko-uherské nadvlády brambory. A to i přesto, že v těchto dnech v něm stále ještě zasedají poslanci.
Nic v dějinách však nepropukne jen tak zničehož nic. Také k současnému podvolení Čechů se schyluje dlouho. Z područí SSSR jsme se s dětinsky nadšeným rozeběhem vřítili v náruč USA, abychom po boku divokozápaďáckého strýko Sama podpořili nelegální útok na naše slovanské bratrance v Srbsku. K prvním demokratickým krůčkům jsme ještě mohli přičíst náš radostný vstup do EU. Ostatně též jsem pro něj hlasoval. Události těchto dní však geopolitickou naivitou obhájit nelze. Hrdé plémě potomků husitů bylo staletí varováno. Přesto mlčí, když nyní moravský katolík, předseda vlády s nomen omen Petr Fiala, usedne proti šarlatem ozdobené Eminenci, kardinálu Pietro Parolinovi, a podepíší pakt vynucený Římem. Nesvatý konkordát byl podepsán minulý měsíc. Takřka na den po dvanácti letech od jedné z největších zcizovacích akcí, jež postihly české země.
Co že se to vlastně tak problematického podepsalo, že se o tom musí točit filmy? A proč se tomu neříká pravým jménem? Byl podepsán konkordát. Wikipedie o této smlouvě praví: „Uzavření konkordátu je projevem nejvyšší úrovně mezinárodní spolupráce mezi státem a Svatým stolcem. Římskokatolická církev, reprezentovaná Svatým stolcem, jeho uzavřením typicky získává privilegované právní postavení mezi ostatnímí církvemi.“ A pravým názvem se o něm nehovoří proto, že příliš evokuje ten podepsaný Adolfem Hitlerem před vypuknutím druhé světové války. Stvrdil jej budoucí papež Pius XII., kterého papež Benedikt XVI. navrhl k blahořečení. Šlo o muže rodným jménem Eugenio Maria Giuseppe Giovanni Pacelli vulgo Ctihodný Pius XII., kterému se později začalo říkat Hitlerův papež. V průběhu druhé světové války se nejen nezastal židovských obětí z celé Evropy, nýbrž skoro nic neudělal ani pro římské Židy. Trpěl bytostným strachem ze šíření komunismu, protože když se stal papežským vyslancem v Bavorsku, prožil tam roku 1919 vznik takzvané „republiky rad“, tedy komunistický pokus o puč. Od ďáblů židobolševismu se tedy obrátil k nacistickému satanáši. Wikipedie na téma konkordát dokládá: „Je stále platný pro Spolkovou republiku Německo. Uzavření konkordátu je hodnoceno jako kontroverzní, neboť usnadnilo Adolfu Hitlerovi cestu k moci.“
Ve své podstatě však šlo o tradici zavedenou již v průběhu první světové neboli Velké války. Jak napsal člen organizace Volná myšlenka, jeden z průkopníků ateismu v Čechách na straně 33 v knize Římští klerikálové za světové války a po válce, Jaroslav Motyčka: „Ve stejném duchu byly psány i papežovy listy, poselství a bully. Tam ovšem jeho pravé smýšlení se opatrně skrývalo za zdánlivou neutralitu a nestrannost, která však sama o sobě, když jednalo se o strašlivé zločiny a zvěrstva, páchaná Němci v Belgii a ve Francii, Rakušany a Maďary v Srbsku a Polsku – byla zločinem nemenším. Neboť k zločinům mlčeti – znamená zločiny schvalovati a jim napomáhati.“
Církevní restituce jsou ve svém rozsahu zločinem státu na jeho občanech. Podpis konkordátu současným vedením státu tento zločin jen prohlubuje. Klasický vtip říká: „České dějiny jsou v podstatě dějinami přerozdělování majetku.“ Opakovaný vtip však přestává být směšným.
Jak jsem napsal ve svém názorovém článku do MFDnes – osmého listopadu 2012 prosadila česká vláda vedená dvěma bigotními katolíky z ODS a TOP 09 v noční politické přetahované církevní restituce v nebývale velkorysém rozsahu. I na naše poměry masivní majetkový přesun vyvolaný politickým rozhodnutím. A to především směrem k Římskokatolické církvi. O dva roky později jsem začal pracovat na filmu Ďáblova sbírka, který s naddimenzovaným objemem předání majetku a uměleckých děl organizaci řízené z Vatikánu důrazně polemizuje. Jak posměšně působí kardinálova slova v citátu uvozujícím tento odstavec ve světle soudních sporů, jež církev od podpisu církevních restitucí rozpoutala. A pan kardinál jde jako vždy ve své vírou ve vlastní svatost odbržděné travestii na pravdu ještě dále. Umístil svůj podpis pod mezinárodní smlouvu, která Česko nutí platit další a další náklady, které rekatolizace kdysi na Vatikánu okázale nezávislé země implikuje.
Pojďme se podívat na strohý výčet možných procesů, které dobře ošetřené vatikánské konkordáty v postižených zemích umí spustit. Zabetonování všech restitučních zisků a nemožnost je danit, povinné finanční subvencování námi občany podílu církve na výuce, zdravotnictví, silových i mediálních složkách a kdovíkde ještě. Jak praví Wikipedie: „Bylo poukazováno, že Česká reublika nemá žádný důvod jej uzavírat a že smlouva je plně jednostranná, poskytující výhody pouze církvi, a že tedy jde o zcela jednostranné omezení suverenity. Pochybnosti o uzavření smlouvy vznesli i představitelé ekumenické rady církví, neboť řÍmskokatolická církev by získala privilegované postavení. K vyjednávání smouvy se znova vrátila vláda Petra Fialy, který se ve své akademické tvorbě intenzivně věnoval vztahu státu a římskokatolické církve.“
Ano, v tomto bodě musíme být spravedliví, zde se Ježíš skutečně lehce do naší české současnosti prokopíroval. Premiér Fiala umí skutečně jako jako jeho předchůdce mesiáš měnit Nutellu na manu nebeskou.
Co však s Ježíšem a doufejme snad ani Jéžiškem, neb se neodvratně blíží Vánoce, mnoho společného nemá, to je pedofilie. Ať už hledáte v Bibli nebo apokryfech, nikde se nedočtete, že by pomazaný, dokonce i když byl namazaný měl tendenci prznit dítka. Maximálně tak Máří Magdalénu, ale ta byla podle všeho plnoletá. Část římskokatolického kléru však s pedofilními sklony boj prohrála. Ukazuje se to výrazněji s církevní glasností a ve vyspělejších demokraciích díky tomu odstupují i ti z nejvyšších pozic, jako o tom letos 12. listopadu referovala iDNES v článku „Arcibiskup z Canterbury rezignoval kvůli tutlání zneužívání v církvi.“ V našich končinách na toto téma zcela aktuálně vystoupila skupina postižených Čechů. Hrstka odvážných pochopila, že už kvůli bývalým i budoucím spolutrpícím musí nahlas promluvit dříve, než náš parlament stvrdí premiérův kurz.
Ku*vadrát
„V otevřeném dopise apelujeme na představitele a představitelky naší země, aby zastavili projednávání této smlouvy, dokud nebudou naplněna práva obětí a nezajistí se transparentní spolupráce církve při objasňování případů zneužívání.“ Otevřený dopis obětí sexuálního zneužívání v katolické církvi
Do českých médií i všem nejvyšším politickým zástupcům lidu této země odeslali představitelům státu otevřený dopis s velice výmluvnou hlavičkou „Vatikánská smlouva ohrožuje spravedlnost pro oběti zneužívání v církvi.“
Praví se v něm mimo jiné toto:
Tato smlouva, kterou uzavřela vláda České republiky, obsahuje mj. ustanovení, dle kterého pastorační pracovníci mají mít „právo obdobné zpovědnímu tajemství“. Pastoračním pracovníkem přitom může být kdokoliv, koho tak představitelé církve označí.
Vzhledem k bolestné zkušenosti, kterou jsme si prošli, a vzhledem ke zkušenostem s tutláním a popíráním případů zneužívání v katolické církvi Vás naléhavě žádáme: zastavte projednávání takovéto smlouvy!
Již v samotné prenambuli Ústavy České republiky se píše, že jsme jako občané „odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů.“ Bohužel v katolické církvi je lidská důstojnost a svoboda obětí zneužívání dodnes pošlapávána.
Věřte, že někteří z nás sbírali mnoho let odvahu, než dokázali o své traumatické zkušenosti promluvit. Známe řadu dalších obětí zneužívání v církvi, které se nám svěřily, ale které o svých bolestných zážitcích nechtějí vypovídat před policií nebo dokonce veřejně.
Prohlašujeme na základě své zkušenosti, že katolická církev v ČR dosud nepřistupuje k problematice sexuálního zneužívání transparentně. Sami jsme v prostředí církve byli svědky bagatelizace, lhostejnosti, někdy i vyhrožování, když jsme chtěli svoji situaci řešit. Světlých výjimek je mezi zodpovědnými představiteli jen menšina.
Zároveň upozorňujeme na paradoxní přístup politiků a političek, kteří dlouhodobě odmítají ratifikaci Istanbulské úmluvy – dohody zaměřené na ochranu obětí násilí a sexuálního zneužívání – ale zároveň zrychleně prosazují přijetí Vatikánské smlouvy, která žádnou ochranu obětem neposkytuje, a naopak zvýhodňuje pachatele zneužívání v církvi.
Přestože sedm statečných jmenovitě obeslalo svým otevřeným dopisem novináře, v širokém záběru od veřejnoprávních po zaměstnané v soukromé sféře, již ve středu 20. listopadu, mnoho z nich se tématu nechopilo. Položte si sami otázku, na kolika platformách jste se o této výzvě dočetli?
Feldkurát konkordát
„Tak teď už, lumpové, můžete jít domů, už je konec.“ Jaroslav Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Konkordát lze jen teoreticky jednostranně vypovědět, musí se shodnout obě strany na jeho zrušení, jako mezinárodní smlouva má přednost před našimi zákony. Nevypovězena zůstala dokonce i s ta s nacistickým Německem. Touto mrazivou pointou končím svůj film Ďáblova sbírka. Konkordát je přece uzavírán na věky jako cokoli, co církev činí. Smlouva s Vatikánem je po této stránce ještě horší než smlouva s KS Číny. Strana jednou padne, Vatikán nikoli. Cokoli papeženci dojednají, je jednostranně nevýhodné, staletý boj kališníků s nátlakem a nefér jednáním z jejich strany se táhne našimi dějinami už od 14. století. Vždyť přeci slovo dané kacíři neváže.
Ještě chvilku nechme feldkuráta Katze kázat, třeba nám něco o svých skutečných záměrech prozradí. „´Vy se tomu, holomci, nikdy nenaučíte, ´ pokračoval polní kurát, ´já jsem pro to, všechny vás postřílet; rozumíte mně dobře?! Já to tvrdím s tohoto božího místa, ničemové, neboť bůh je něco, co se vás nebojí a co s vámi zatočí, až budete z toho pitomí, neboť vy váháte obrátit se ke Kristu a raději jdete po trnité cestě hříchu.´ ´Už je to tady, je správně nalitej´, šeptal radostně soused Švejkovi.“
Vraťme ještě jednou zpět k faktu, že smlouva podepsaná právě nyní premiérem České republiky nahrazuje neformální Masarykovo modus vivendi, spolehlivě fungující po celých pětatřicet let naší svobodné republiky, a především, že byla uzavřena jako tajná. Proč před námi tajit smlouvu naší demokratické republiky s někým, kdo si o sobě myslí, že je nejvyšší kněz, soudce a zákonodárce, ale také vládce nad zemí, nebem i peklem? Možná právě proto.
Jak napsal již v prosinci 2021 redaktor Jiří Pšenička na serveru Seznam Zprávy: „Jako kontrast k vysokému podílu bezvěrců v populaci vyznívá složení nové české vlády. Z dostupných životopisných údajů o ministrech vyplývá, že k některé z křesťanských církví se hlásí polovina členů kabinetu.“ Nelze proto očekávat, že by premiéra čekala složitá cesta při prosazování jeho snahy odevzdat další pravomoci naší země do zahraničí.
A článek na Seznam s titulkem „Český náboženský paradox: Stát bezvěrců má „křesťanskou vládu“ odkazuje na hodnocení odborníka: „´Je to podle mě dost unikátní situace, myslím, že v tom porevolučním období tady taková ještě nebyla,´ všímá si i historik Jaroslav Šebek zaměřující se na dějiny českých zemí 20. století, zejména dějiny politických stran a také na církevní dějiny.“
TGM řešil vyjednávání s Vatikánem vyvěšením husitského praporu na Hradě namísto státní vlajky.´ „Prezident je v bujaré, bojovné náladě, zjevně rozhodnut probojovat věc do konce,“ poznamenal si tehdy jeho tajemník František Kučera. „Po večeři hrál na klavír a zpíval slovanské písničky, i cakewalk zatančil. Na konci zazpíval Kdo jste boží bojovníci,“ dodal sekretář.´ Smlouva s Vatikánem, latinsky concordatum, tedy souhlas, úmluva, speciálně pro husity překládám jako nesvatý konkordát, jde již brzy do Poslanecké sněmovny a následně k podpisu prezidentovi. Obávám se však, že na dnešním Pražském hradě umí ve věci národních zájmů vyvěsit leda tak bílý prapor.
Zdroje: John Cornwell: Hitlerův papež, strana 125. (Hitler's Pope, první vydání 1999, české vydání 2005), Wikipedia a v článku prolinkované odkazy
Vložil: Marek Dobeš