Samá sranda, ochota, úsměv… Jaký ale je, když „spadne opona“? aneb Dvě tváře nezničitelného Čmani. Tajnosti slavných
25.11.2024
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Herec, bavič a moderátor Pavel Zedníček v životopisném dokumentu Čmaňa, který natočila k jeho 75. narozeninám Adéla Jandec Sirotková
Bavič je slovo, které prý ani trochu nemá rád. Jen tak ho něco nezaskočí a nic nevzdává, třeba když měl řídit seriálovou Sanitku, troufl si s ní i do pražského provozu. A kde se vzala Čmaňa, jeho přezdívka, kterou zná snad úplně každý?
Právě se vrátil na obrazovky jako moderátor zábavné show televize Nova Možné je všechno!, milovníci dietlovské éry si ho ještě nedávno vychutnávali jako podporučíka Kamila Hamříka v krimiseriálu Malý pitaval z velkého města. Koneckonců moderování je pro něj jen jednou z rolí, a přestože už trošičku zpomalil, na smyslu pro humor mu přibývající roky neubraly. A na to, že před pár dny oslavil 75. narozeniny, rozhodně nevypadá.
Valach není kůň!
Mimořádný extrovert a komediant nejspíš bavil své okolí od první vteřiny, co se 1. listopadu 1949 narodil v kovárně Hošticích-Herolticích na Vyškovsku a jako malý se chtěl stát řidičem trolejbusu. Ve škole byl všude v čele, třídní bavič, z nějž bláznivé komentáře a vylomeniny padaly jako na běžícím pásu. Celý život o sobě hrdě prohlašuje, že je Valach z kraje drsných a malebných hor, kde se vždycky rodili drsní, svérázní chlapi a kde se dodnes udržuje květnaté melodické nářečí, lidová architektura, tradice a zvyky. Původně byli Valaši pastevci, pomocníci bači, leckomu se ale vybaví i další, rozhodně méně lichotivé označení kastrovaného koně. Valaši se ale tváří, jako by neexistovalo, a nevzpomínám si, že by se to někdo před jejich nejznámějšími představiteli v čele se Zedníčkovým kamarádem Bolkem Polívkou někdy odvážil vyslovit nahlas.
Husák na provázku
Vyrůstal v známé kolonii Baťových domků ve Zlíně, takže zamířil na tamní kožařskou průmyslovku. Vystudoval obor pryžová obuv, při jeho povaze ale sotva někoho překvapí, že představa života, stráveného mezi „gumáky“, ho spíš děsila, takže hned po maturitě obor opustil. Vystřídal různá zaměstnání, například byl promítačem v kině. Naštěstí mu v roce 1969 kamarád poradil, ať svého daru využije. Při přijímačkách na brněnskou JAMU uspěl, a ocitl se tak v opravdu „dobré společnosti“, v partě kolem Karla Heřmánka a Jiřího Bartošky. Už během studia začal vystupovat v legendárním Divadle Husa na provázku, které se muselo v roce 1969 povinně přejmenovat na Divadlo na provázku, poté co stanul v čele KSČ Gustáv Husák a jakýsi dobrák „upravil“ během jediné noci plakáty v ulicích na Husák na provázku. Pavel absolvoval v roce 1973 a po názorovém střetu v brněnském souboru zamířil do Činoherního klubu v Ústí nad Labem.
Konec velkých prázdnin:
Čmaňa nemá logiku?
Poprvé ho tak oslovil Bolek Polívka už na fakultě a na otázku Miroslava Donutila, proč Čmaňa, prý odpověděl, ať se na něj podívá, že je přece celá Janžurová. Logiku v tom ale nehledejte, tu prý dodnes nenašel vůbec nikdo. Polívkovi se nejspíš tenkrát vybavilo valašské slovo čmaňa, které znamená houští, při pohledu na jeho hustý knír, který zdobí Zedníčkovu tvář už od osmnácti let. Tohle vysvětlení napadlo před lety Jana Krause, nakolik ale odpovídá realitě, to je ve hvězdách. A mě zase napadá, jestli se tenkrát Polívkovi nevybavila Iva Janžurová coby šéfka bandy z Michaga Kare Draxlová, která chce s pánském obleku a s nalepeným knírem zmást v nesmrtelné komedii Oldřicha Lipského „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ konkurenční gang. V ústeckém „Činoheráku“ se sladila trojka Heřmánek-Bartoška-Zedníček, která se velmi rychle dostala do povědomí publika, takže k ní v roce 1977 dorazila nabídka angažmá z pražského Divadla Na zábradlí. Hráli spolu dlouhá léta a v roce 1992 ještě stihli společně založit Divadlo bez zábradlí.
Bavič rekordman
Před kamerou se poprvé mihl už v roce 1973 v televizní pohádce o dvou skřítcích záškodnících Kazisvěti, o dva roky později ho Juraj Herz obsadil jako pošťáka Bezdíčka ve své nestárnoucí krimi komedii s Dagmar Havlovou Holka na zabití, počátkem osmdesátých let začal dostávat pravidelně role v televizi a stal se jednou z úspěšných tváří zábavných pořadů. Nabídky se mu jen hrnuly, leckdy stihl v jediném roce i přes deset projektů. V divadle ale kvůli nim nikdy nechyběl, a ještě stihl namlouvat dětské animáky a večerníčky i dabing. S přibývajícími roky sice četnost filmových nabídek trochu poklesla, bohatě si to ale vynahradil na obrazovce. Jako vtipný a pohotový moderátor se poprvé objevil v roce 1992 v zábavném pořadu Kufr, který byl úspěšně vysílán neuvěřitelných dvanáct let. Řadí se k českým hereckým rekordmanům, hrdinů i vedlejších postav má dnes na kontě zhruba pět stovek.
Ztráty a objevy
Vlastních dětí se sice nedočkal, pokračovatelů ale ano. Oženil se s tanečnicí Černého divadla Jiřího Srnce Taťánou Staudacherovou, která přivedla do manželství dceru Lucii a ani ona umělecké geny nezapřela. Už v pěti letech vystupovala v televizi v dětských pořadech Štěpánky Haničincové a v deseti dostala první filmovou roli v romanci Karla Kachyni Lásky mezi kapkami deště. V roce 2013 přivedl Pavel na obrazovku jako svého sparing partnera synovce Jakuba Zedníčka, skvělého stepaře a nadějného herce, který ale tragicky zahynul na dálnici D1 při první autonehodě roku 2018. A Pavel jeho smrt velmi těžce nesl. Přesto zůstal dál vtipným Valachem, který si nikdy nestěžuje, nesbírá pomluvy, nemá strach z budoucnosti a baví ho vše nové. Díky jeho šťastné povaze se mimo jiné zrodilo například poblíž Národního divadla bistro nabízející bagely, které provozuje jeho životní partnerka, někdejší moderátorka, scenáristka a dramaturgyně Hana Kousalová. Žádné novinky dál neodmítá, i když bývá zpočátku „nervózní jak sviňa“. A jestli se chcete potěšit jeho humorem, zajděte si třeba do Divadla Kalich na skvělou konverzační komedii Bez předsudků, v níž hraje s Janou Paulovou už neuvěřitelných dvacet let.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Činoherní klub, Divadelní noviny, Divadlo Kalich, Petr Bošnakov: Hvězdy v Ringu)
Vložil: Adina Janovská