Jako dítě jsem maloval iguanodony, zatímco spolužákům stačily obrázky autíček, říká popularizátor dinosaurů Vladimír Socha

Foto: Se svolením Vladimíra Sochy (obrázky v článku -ilustrace Lubomíra Kupčíka z knihy Neznámí dinosauři)

Popisek: Vladimír Socha, publicista, autor populárně naučné literatury, překladatel a popularizátor paleontologie a přírodních věd

ROZHOVORY NA OKRAJI: Už tomu bude cirka dvacet let, kdy jsem se vrátil z brněnského knižního veletrhu a do Plzně jsem si dovezl román jistého Vlastimila Vondrušky. Měl jsem dojem, že mám před sebou mimořádný literární talent se schopností velmi čtivého psaní. Když se mu podaří více zviditelnit, má velkou šanci stát se předním českým autorem. Můj kolega se jeho literárnímu stylu všelijak šklíbil. Ale s léty mi musel dát za pravdu a z V. Vondrušky je dnes jeden z nejčtenějších českých prozaiků. Pracoval jsem pro několik českých nakladatelství. V jednom z nich mi do emailu přistála nevydaná kniha jistého Vladimíra Sochy, o dinosaurech. Zdálo se mi, že mám před sebou podobně talentovaného spisovatele, který má solidní šanci zapsat se do české literatury, a více než pouze jedním knižním kusem.

Obchodník, který si strojopis také pročítal, došel k opačnému úsudku a důrazně mi vysvětlil, že Socha není vhodný autor pro nás. Byl to fatální omyl! Z Vladimíra Sochy je dnes možná nejznámější český popularizátor dinosauří tematiky. Muž ze staré školy by se na obchodníkově místě kál, přiznal by fatální chybu a proklál by si hlavu kulí. Jiný by pouze rezignoval a předal by svůj post lepšímu kandidátovi. Dotyčný obchodník samozřejmě chybu nikdy nepřiznal – chybovali vždy pouze jiní, nikdy ne on. Ale to by byl jiný příběh, obchodníkův. My se nyní zaměříme na ten spojený s Vladimírem Sochou (*1. 1. 1982, Hradci Králové), absolventem přírodovědných studií olomoucké a královéhradecké univerzity, a povíme si o něm více.

Kdypak se ve vás vlastně probudil zájem o tematiku dinosaurů?

Pravěké světy, například na malbách Zdeňka Buriana, mě fascinovaly už v době, kdy jsem ještě chodil do mateřské školky, tak mezi třetím a pátým rokem života. Jak často vzpomínám, já jsem tehdy kreslil iguanodony, zatímco ostatní kluci vojáky a autíčka.

Dnes už patříte k dobře zavedeným autorům na českém knižním trhu. Kolik máte za sebou publikací a kterou byste označil za svoji nejúspěšnější?

Pokud počítám i publikace s mým spoluautorstvím, pak je to k dnešku asi 25 knih a osm brožurek, k tomu také velké množství článků, které jsem v průběhu doby psal asi do deseti periodik. Mezi moje nejúspěšnější knihy patří nejspíš titul Neznámí dinosauři (Mladá fronta, 2015), kterého se k letošnímu roku prodaly již téměř 3000 výtisků!

Chystáte pro vánoční trh aktuálně nějakou knižní novinku?

Ano, dokonce hned tři. Dvě knihy by měly vyjít klasicky tištěné a jedna jako audiokniha.

Můžete nám je blíže představit?

Audiokniha se jmenuje Průvodce světem dinosaurů a vydá ji Supraphon v listopadu. Knihu namluvil pan Miroslav Táborský. Zmíněné tištěné knihy se budou jmenovat Dvě století dinosaurů (nakl. Grada) a Fascinující dinosauři (nakl. Dobrovský), ale názvy ještě nejsou zcela jisté.

Kde vlastně ve světě najdeme nejzajímavější naleziště dinosauřích pozůstatků?

Obecně je nejvíc dinosaurů objevováno v Číně, Spojených státech, Argentině, Mongolsku, Velké Británii a v Kanadě (přesně v tomto pořadí – podle počtu dosud vědecky popsaných druhů). Mezi nejslibnější lokality patří například ty na americkém Středozápadě, v argentinské Patagonii, mongolské poušti Gobi nebo třeba v čínské provincii Liao-ning.

Máme nějaké zajímavé lokality s ostatky dinosaurů také v Česku?

U nás jsou vhodné sedimenty (druhohorní a terestrické), ve kterých by se mohly dinosauří zkameněliny nacházet, velmi vzácné. Několik dinosauřích stop z období triasu bylo objeveno v lomu U Devíti křížů za Červeným Kostelcem, zub dravého dinosaura z pozdní jury je známý z lokality Švédské šance nedaleko Brna, a nejvýznamnější je pak křídový býložravec Burianosaurus augustai, jehož stehenní kost a několik úlomků byly v roce 2003 objeveny u Kutné Hory. Další dva možné nálezy ještě z 19. století známe také z Holubic u Kralup nad Vltavou a od Srnojed u Pardubic, ale ty nelze s naprostou jistotou k dinosaurům přiřadit.

Léta se traduje, že dinosauři vyhynuli pro srážce obřího meteoritu se Zemí. Stále platí tato teorie a má nějakého vážného konkurenta?

Ano, je to teorie, která ustála test času a v podstatě je stále pevnější a pravděpodobnější. Dnes je naprosto jisté, že před 66 miliony let se srazila se Zemí v oblasti současného Mexického zálivu planetka (asteroid) o průměru asi 10 až 15 kilometrů a tato událost vedla vlivem následného prudkého ochlazení a částečného zastínění oblohy k hromadnému vymírání druhů, kterému padly za oběť zhruba tři čtvrtiny tehdejších druhů (včetně dinosaurů, ptakoještěrů a velkých mořských plazů). Řádily také indické sopky, dopadů mohlo být i víc (i když už ne tak silných), ale hlavní příčinou byla podle současných poznatků právě ta srážka v budoucím Mexiku.

Řada lidí má dinosaury zafixované z již zmíněných knih Zdeňka Buriana. Jak se liší Burianův obraz od dnešního? Je pravdou, že mnozí dinosauři byli ve skutečnosti opeření?

V případě dinosaurů měl Burian bohužel smůlu, tvořil v době, kdy ještě nebyli plně pochopeni a o jejich ekologii, fyziologii a anatomii jsme neměli ani zdaleka správnou představu. Mnozí dinosauři, zejména ti teropodní (dravci jako Velociraptor, Tyrannosaurus nebo Microraptor), byli skutečně zaživa opeření. Navíc byli rychlí, pohybliví a teplokrevní. Burian bohužel znal dinosaury zejména z období před „Dinosauří renesancí“ na počátku 70. let 20. století, kdy se na ně ještě pohlíželo starým a dnes již překonaným pohledem, tedy jako na evoluční omyly přírody, předem odsouzené k nezdaru.

Který známý dinosaurus na světě je dnes pokládán za největšího a který za nejmenšího?

Největším by byl asi titanosaurní sauropod Argentinosaurus huinculensis, žijící zhruba před 95 miliony let na území současné argentinské Patagonie. Podle různých odhadů vážil asi 72 až 96 tun (zhruba jako stádo patnácti dospělých slonů) a byl dlouhý 35 až 40 metrů. Nejmenší prokazatelně dospělý dinosaurus mohl být opeřený Microraptor zhaoianus, žijící v době před 125 miliony let na území dnešní Číny, jeho hmotnost je odhadována na necelou polovinu kilogramu (asi jako v případě větší vrány černé). Ale existovali pravděpodobně i mnohem menší dinosauři, jejich fosilie se nám však nejspíš nedochovaly.

Omlouvám se a laicky  se táži. Co je to sauropod? Pro vás jde jistě o samozřejmost, pro jiné o neznámý pojem. Raději jej čtenářům objasněme! A co je to teropodní?

Sauropodní dinosauři byli ti známí dlouhokrcí býložraví obři, jako je Apatosaurus, Diplodocus nebo Brachiosaurus. Patří mezi ně i ti největší známí dinosauři a zároveň suchozemští živočichové vůbec. Teropodi byli zase většinou masožraví dinosauři s velkými tlamami, plnými ostrých zubů, například Tyrannosaurus, Spinosaurus apod.

Co by se dalo označit za nejzajímavější objev stran dinosaurů v poslední době?

Je jich velmi mnoho, ale mě osobně fascinuje zejména výzkum lokality zvané Tanis. Jedná se o místo v souvrství Hell Creek na území americké Severní Dakoty, odkud jsou v posledních letech publikovány úžasné studie o prvních minutách a hodinách po dopadu oné osudové planetky z konce křídy. Ukázalo se totiž, že tyto horniny se uložily spolu s velkou záplavovou vlnou, která vznikla následkem rozhoupání vodní hladiny nedaleké řeky, poté co sem dorazila enormně silná zemětřesná vlna z místa dopadu ve 3000 kilometrů vzdáleném Mexickém zálivu. Pokud se to do budoucna potvrdí, pak budeme mít opravdu velké štěstí, protože bychom mohli zjistit, jak skutečně vypadaly následky této přibližně 66 040 tisíciletí staré katastrofy.

Ve sci-fi povídkách a záhadologických spekulacích se občas naši lidští předci potkávají s dinosaury. Jak je tomu v realitě?

Lidé se dnes běžně setkávají pouze s poslední a jedinou specializovanou skupinou teropodních dinosaurů, která přežila katastrofu na konci křídy. Tito tvorové sice tehdy také utrpěli velké druhové ztráty, ale někteří přežili a mohli se vyvíjet úspěšně dál – říkáme jim ptáci. Dnes dokonce známe přes 11 tisíc druhů ptáků, což je podstatně víc, než je druhů savců. Ale pokud máte na mysli „klasické“ druhohorní (či přesněji neptačí) dinosaury, tak ti zmizeli asi 63,2 milionu let předtím, než se objevil první zástupce biologického rodu Homo (k čemuž došlo asi před 2,8 milionu let). A afričtí nebo jihoameričtí kryptidi, kteří jsou někdy považováni za přežívající dinosaury? Je to hezká myšlenka, ale bohužel vysoce nepravděpodobná.

Nicméně je to idea skvěle nosná pro různé filmy, knihy či komiksy… Mimochodem, zbývá vám čas i na jiné koníčky? A co vašemu psaní říká vaše rodina? Má pro ně pochopení? A jaké jsou vaše osobní či spisovatelské plány do budoucna?

V současnosti toho času moc není, mám tříletého synka a jedenáctiletou dceru, snažím se věnovat hlavně rodině. Manželka je pedagožkou českého jazyka a literatury na gymnáziu, takže zájmově se také příliš nescházíme, ale v rámci možností samozřejmě moji celoživotní vášeň toleruje. A moje plány do budoucna? Z hlediska „dinosauřích“ aktivit je to určitě další popularizace tematiky formou článků, veřejných přednášek i případných nových knih. Rád bych se rovněž ještě znovu podíval do zahraničí na nějakou bohatou paleontologickou lokalitu (v roce 2009 jsem byl jako dobrovolník na vykopávkách v Montaně), ale to spíš v realitě nastane, až syn trochu povyroste. Ostatně, dinosauří fosilie čekají v zemi celé desítky nebo stovky milionů let, tak už snad nějaký ten rok navíc takříkajíc nepadá na váhu.

Děkuji vám za rozhovor, pane doktore, a přeji úspěch v další literární tvorbě!

Vložil: Radovan Lovčí