Co s hrdinou na bílém koni? Generálské frčky dolů a šup s ním do Valdic. Tajnosti slavných
20.11.2024
Foto: Vojenský historický archiv Praha - fotografická sbírka Ústředního vojenského archivu
Popisek: Generál Karel Klapálek v roce 1947
Zatímco hrdinu jedni slaví, pro druhé se může rychle stát hodně ostrým trnem v oku. A leckoho to potkalo v životě hned několikrát. Nacisté se našemu významnému legionáři mstili alespoň na rodině, po únoru 1948 se stal nepohodlným i pro komunisty. (Pokračování z pondělí 18. listopadu)
Kvůli útěku Karla Klapálka do zahraničí byla jeho žena Olga uvězněna s mladší dcerou v září 1942 v nacistickém internačním táboře ve Svatobořicích u Kyjova. Koncem války pak byly převezeny do Plané nad Lužnicí a celá rodina se znovu setkala až po osvobození. Mezitím Karel velel v roce 1943 přesunu do Velké Británie, kde se stal zástupcem velitele obrněné brigády, která po vylodění v Normandii obléhala německé jednotky u Dunkerque. V září 1943 byl jmenován zástupcem velitele, počátkem roku 1944 byl povýšen na brigádního generála a v březnu se stal přednostou I. odboru MNO v Londýně.
Vojevůdce na bílém koni
V srpnu 1944 si ho vyžádal na východní frontu Ludvík Svoboda a v září se stal velitelem 3. československé samostatné brigády v SSSR. V jejím čele se zúčastnil i Karpatsko-dukelské operace, která byla největším bojovým nasazením československých vojáků za druhé světové války, a následného osvobozování Slovenska a Moravy, během nichž byl dvakrát raněn. V březnu 1945 mu Svoboda předal velení 1. československému armádnímu sboru v SSSR, poté co se stal ministrem národní obrany v Košické vládě. Do osvobozené Prahy se vrátil 17. května 1945 a na slavnostní přehlídce československých vojáků na Václavském náměstí jel v čele na bílém koni.
Jak vyřadit armádu
Dne 1. června byl Klapálek povýšen na divizního generála a prezident Edvard Beneš chtěl, aby se stal náčelníkem generálního štábu, jeho návrh ale neuspěl. Od října 1945 velel Klapálek i odsunu Němců z pohraničí a 1. dubna 1946 se stal armádním generálem. Nechtěl, aby byla armáda zatahována do politiky, kritizoval zavedení osvětových složek, nakonec ale je začal podporovat, nejspíš vlivem setkání se sovětským velením během dovolené v Sovětském svazu. V únoru 1948 společně s náčelníkem generálního štábu Bohumilem Bočkem a ministrem obrany Ludvíkem Svobodou vyzval prezidenta Beneše, aby změnil rozhodnutí o abdikaci, a ustavil se Svobodou Ústřední akční výbor Národní fronty, čímž neutralizovali armádu a podpořili komunisty.
Emigraci odmítl
Z armádních skladů byly mimo jiné vyzbrojeny i jednotky Lidových milic v Praze, Hradci Králové a na dalších místech republiky, která byla pod Klapálkovou velitelskou pravomocí. Už v březnu ale začala „očista“ armády a po ní masové vstupování do KSČ, jejímž členem se stal v červnu i Karel Klapálek. Brzy odstartovaly procesy s vojáky, kteří působili za války na západní frontě, a Klapálek se zpočátku snažil své někdejší podřízené chránit. Politiku neměl rád, poválečná armáda už ale nebyla ta, v níž v třicátých letech vyrůstal. Najednou veleli hlavně komunisté, kteří ovládli i vojenské zpravodajství, a bývalí legionáři byli propouštěni. V roce 1949 mu byl propůjčen Řád Bílého lva Za vítězství, už v březnu ale dostal anonym, jehož pisatel ho varoval, že je sledován, a doporučil mu emigraci. Klapálek ho považoval za provokaci, vzápětí ale nabraly události rychlý spád.
Záchrana z Moskvy
V únoru 1951 byl poslán jako politicky nespolehlivý do penze, to byl ale teprve začátek. Po procesu s Rudolfem Slánským, v němž padlo koncem listopadu 1952 jedenáct trestů smrti a tři doživotí, byl už 20. listopadu zatčen a převezen do věznice ve Valdicích a o dva dny později byl zatčen i Ludvík Svoboda. Armádní generál Klapálek byl degradován, vyloučen z KSČ a v listopadu 1954 odsouzen za údajnou sabotáž Košického vládního programu v armádě k šesti rokům vězení, propadnutí majetku a ztrátě občanských práv na pět let. Záchrana konečně dorazila o čtyři roky později rovnou z Moskvy. Díky přímluvě sovětských maršálů Ivana S. Koněva a Georgije S. Žukova a Nikity S. Chruščova, který se zúčastnil těžkých bojů u Stalingradu, byl propuštěn z vězení a získal zpátky majetek, hodnost i výsluhy, plné rehabilitace se ale dočkal až roce 1968. Tehdy také vydal své paměti, nazvané Ozvěny bojů, a prezident Ludvík Svoboda mu k již získanému Řádu rudé hvězdy a Řádu 25. února přidal i titul Hrdina ČSSR.
Veterán v péči armády
Poslední vyznamenání, Řád rudé zástavy, převzal v roce 1984. Poslední léta prožil v paneláku na pražském Opatově a jednou týdně mu armáda posílala služební auto s řidičem, který ho vozil na setkání s někdejšími spolubojovníky, k dceři nebo ho doprovázel na procházce po okolí. Legendární legionář, armádní generál Karel Klapálek, zemřel v Praze 18. listopadu 1984, v úctyhodných 91 letech. V roce 1993 byla na jeho rodném domě čp. 127 v Nádražní ulici (železniční stanice) v Novém Městě nad Metují umístěna k stému výročí jeho narození pamětní deska, v roce 1999 byl navržen na udělení státního vyznamenání in memoriam, Václav Havel mu ho ale neudělil. Situace se opakovala v roce 2009, kdy ho na udělení Řádu Bílého lva navrhli radní jeho rodného Nového Města nad Metují. Ani Václav Klaus mu ho ale neudělil. Pamětní deska s bustou připomíná jeho životní pouť na domě v pražské Metodějově ulici 1465, v němž ke konci života bydlel, a další najdete v Aleji hrdinů přímo v Dukelském průsmyku.
(Zdroje: Wikipedia, Vojenský historický ústav Praha, Český rozhlas, Toman Brod: Tobrucké krysy, druhasvetovávalka.com, Olga Klapálková-Košutová: Voják vypravuje, Pavel Hrabica: Muž, který velel mužům)
Vložil: Adina Janovská