Jak si Rakousko-Uhersko vyrábělo nepřátele aneb Syn prostého železničáře hrdinou od Zborova i Tobruku. Tajnosti slavných
18.11.2024
Foto: Vojenský historický ústav Praha
Popisek: Karel Klapálek, jeden z nejznámějších československých generálů 20. století
V zajetí oslav výročí, které se na nás hrnuly v minulých dnech ze všech stran, bylo jedno neméně významné pozapomenuto. Před čtyřiceti lety totiž navždy odešel muž, jenž se zapsal do historie ve více etapách boje našeho národa o svobodu, suverenitu i samotnou existenci.
Armádní generál Karel Klapálek prošel největšími bitvami dvacátého století a prožil hrůzy, které si dnešní mladí muži, „chrabře“ válčící u monitorů, stěží vůbec dovedou představit. A nakonec ho nezlomil ani komunistický kriminál.
Z bídy do uniformy
Jeden z pěti potomků prostého železničáře se narodil 26. května 1893 v Kladském pomezí, v Novém Městě nad Metují. Krátce nato byl otec přeložen do Kralup nad Vltavou, kde Karel absolvoval obecnou školu. Dětství prožil v bídě, protože otec zemřel, když mu bylo teprve osm let, a veškerá starost o početnou rodinu dolehla na osamělou matku. Přesto vystudoval reálné gymnázium na pražském Strossmayerově náměstí a po maturitě nastoupil v roce 1911 jako účetní u firmy Jaroš, která vyráběla samočinná čerpadla. V roce 1915 narukoval k zeměbraneckému pluku a byl poslán do Haliče na ruskou frontu. Už v září se úmyslně nechal zajmout a za necelý půlrok už byl členem České družiny, která prováděla výzvědnou činnost na frontě ve prospěch ruské armády proti německým a rakousko-uherským jednotkám.
Hrdina, nebo zrádce?
V březnu 1916 se přihlásil v Taškentu do Československé legie na Rusi a sloužil jako střelec záložní roty v Kyjevě. V roce 1917 absolvoval důstojnickou školu 3. československého střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova a 2. července se zúčastnil bitvy u Zborova, v níž se vyznamenal a byl povýšen na praporčíka. A v jednotce se také seznámil s Ludvíkem Svobodou, jenž později několikrát zásadně zasáhl do jeho života. S legionáři prošel většinou bojů, pak ale onemocněl tuberkulózou. Krátce nato byl povýšen na důstojníka a v letech 1918-1920 velel plukovní poddůstojnické škole. Pak teprve vyrazil domů a cesta to byla zdlouhavá a strastiplná, protože zatímco Češi a Slováci oslavovali legionáře jako hrdiny, Rakousko-Uhersko považovalo legionáře za zrádce. A tak to museli vzít oklikou.
Návrat přes půl světa
„V té době totiž končí vláda admirála Alexandra Vasiljeviče Kolčaka a s bolševiky uzavírají příměří v ruské občanské válce. Klid zbraní ale nebyl,“ vysvětlil tajemník projektu Legie 100 Jiří Charfreitag v rozhovoru pro Radiožurnál. Klapálek tehdy vele praporu a byl povýšen na kapitána, jednotky legionářů byly rozmístěny po celé délce Transsibiřské magistrály a postupně se přemísťovaly do Vladivostoku na pobřeží Tichého oceánu. Pak měli před sebou ještě zhruba měsíční cestu, přes Ameriku do německých či italských přístavů. Domů se Karel Klapálek se vrátil teprve v roce 1920 a rozhodl se v armádě zůstat. V roce 1923 byl povýšen na štábního kapitána a o pět let později na majora.
Zpátky k úředničině
V letech 1932-1937 působil na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Pak sloužil až do roku 1938 už jako podplukovník v různých funkcích v Plzni a Užhorodě, kde se seznámil s budoucí manželkou, o osm let mladší učitelkou a spisovatelkou Olgou Košutovou, s níž měl dcery Olgu a Evu. V době mobilizace velel 51. pěšímu pluku v Českých Budějovicích, po obsazení Československa Němci byl ale z armády propuštěn. Nezbylo mu než oprášit maturitní vysvědčení a stal se ředitelem Živnostenského úřadu v Českých Budějovicích. Současně ale také stanul v čele českobudějovické pobočky odbojové organizace Obrana národa. Po jejím rozbití a mu hrozilo uvěznění a poprava, takže uprchl v květnu 1940 přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Turecko do Francouzské Sýrie, kde čekal s dalšími zhruba dvěma stovkami Čechoslováků na transport do Francie. Nakonec ale všechno dopadlo jinak.
Obránce Tobruku
V červnu 1940, po podpisu příměří mezi Francií a nacistickým Německem, zamířil do Palestiny, kde vstoupil do československého zahraničního vojska a stal se zástupcem velitele 4. východního československého pěšího pluku v Palestině. Zúčastnil se bojů v Libanonu a Sýrii proti jednotkám francouzského Vichistického režimu a v severní Africe proti Italům, kde se zúčastnil obléhání, a pak i obrany pevnosti Tobruk na severovýchodním pobřeží Libye a pod jeho velením se podařilo strategicky důležitý severoafrický přístav ubránit. Koncem března 1942 se přesunul se svým praporem do Egypta a odtud vzápětí zpátky do Palestiny, kde vznikl 200. východní československý lehký protiletadlový pluk a Klapálek byl povýšen na plukovníka.
Pokračování ve středu 20. listopadu
(Zdroje: Wikipedia, Vojenský historický ústav Praha, Český rozhlas, Toman Brod: Tobrucké krysy, druhasvetovávalka.com, Olga Klapálková-Košutová: Voják vypravuje, Pavel Hrabica: Muž, který velel mužům)
Vložil: Adina Janovská