Postupně jsem přicházel na to, že se mnou komunikuje cosi, co mě vede. Vesmír. Záhady života
17.11.2024
Foto: Se svolením Tarotové asociace
Popisek: Martin Vlach, specialista na rozvoj přitažlivosti a práci s podvědomím
Nedaří se vám v podnikání? Nemůžete najít vhodnou práci? Stíhá vás jedna nemoc za druhou? Mentální kouč Martin Vlach tvrdí: „Vesmír vám dá všechno, co chcete, ale musíte vědět, jak na to!“
Pane Martine, řekl byste mi o tom, čemu se věnujete, něco bližšího?
Rád. Poslání, které mám, je přinášet na svět informace, jak změnit způsob vnímání a myšlení tak, abychom byli šťastní. V mnoha oblastech bytí. Hlavním smyslem života každého člověka je podle mě pochopit, že ve skutečné realitě je všechno úplně jinak, než se domníváme. Než jsme se celý život domnívali. Určitě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že každý z nás si vytváří na sebe a své okolí určité názory. Stejné je to i se situacemi, příjemnými i nepříjemnými, které prožíváme. Má práce spočívá v tom, že učím lidi uvažovat úplně jinak, než jak to dělá většinová společnost.
A jak jste přišel na to, že většinová společnost uvažuje špatně?
Zjistil jsem to na svém vlastním příkladu. Všechno, co vám budu dnes říkat, je odvozeno z mých vlastních, mnohdy velmi nepříjemných zkušeností. Asi bych měl uvést na rovinu, že nejsem ovlivněn žádnou filozofickou literaturou, která je na téma osobního rozvoje v dnešní době čtenářsky hojně vyhledávána. Neměl jsem žádného učitele a ani jsem se nenechal inspirovat zvenčí. Informace, z nichž čerpám, jsem dostal takříkajíc shora. Ani nemohu říci, že jsem byl nějak osvícen už při narození, to určitě ne.
Půlku svého dosavadního života jsem se považoval za tvrdého materialistu a logika. Všechno jsem potřeboval nejdřív vstřebat hlavou. Tak, aby mi to dávalo alespoň nějaký smysl. Jinak jsem ničemu, co mi kdo řekl, nevěřil. Jenže pak se můj život otočil a já se najednou ocitl beze všeho, co jsem měl rád a na čem jsem stavěl svou představu o sobě samém. Byl jsem náhle bez rodiny, známých, bez finančních prostředků i naděje, že se to někdy zlepší. Musel jsem dospět až do okamžiku, kdy jsem si naplno uvědomil, že jsem se právě dostal až na samé dno svých možností i sil. Pokud jste to nikdy nezažila, pak vám mohu prozradit, že něco takového se může stát poměrně rychle. A vy nestačíte zírat, jak se okolo vás všechno potemňuje.
A k jakému poznání jste dospěl?
Že logika a všechny moje dosavadní představy o životě mi jsou najednou úplně k ničemu. Že nic z toho nefunguje tak, jak by logicky mělo. Ptal jsem se: Proč zrovna já? Kde jsem udělal chybu? Házel jsem i vinu na druhé, místo abych se někam smysluplně posunul. Cítil jsem se natolik mizerně, až se vlivem toho všeho hluboko ve mně něco zlomilo a změnilo. A v tu samou dobu se ve mně poprvé začalo dít něco, čemu jsem nejdřív nerozuměl.
Nerad používám esoterické výrazy, protože mám rád jednoduchost, ale tenkrát jsem začal poprvé hlasitě vnímat svou intuici. Vyšší já, chcete-li. Do mé mysli se vkrádaly různé myšlenky, které jsem vůbec nechápal. Duchovnem jsem byl úplně nepolíbený a to, co se dělo, bylo pro mě, praktického realistu, jako z jiného světa. Jenže po čase jsem si začal uvědomovat, že ačkoliv obsahu svých momentálních myšlenek vůbec nerozumím, svým způsobem mě uklidňují.
Ve stavu, v jakém jsem byl, to dokázalo jen máloco. Hučelo mi v hlavě a psychicky jsem na tom byl hrozně. Trvalo mi to roky, ale postupně jsem přicházel na to, že se mnou komunikuje cosi, co mě vede. Tuhle moudrou entitu jsem pro snadnější pochopení nazval Vesmír. Všechny informace, které ke mně celou tu dobu po troškách přicházely, do sebe najednou začaly zapadat a utvářely celek. Cítil jsem se jako znovuzrozený.
Jak si to, k čemu jste dospěl, vysvětlujete?
Měl jsem pochopit život jako takový. Uvědomit si, že jsem ho dosud chápal úplně špatně. Ptáte se, k jakému poznání jsem dospěl? Život je hra, jejíž celá pointa spočívá v tom, že člověk nemá ani ponětí, jak funguje. Ve hře je sice hlavním hrdinou, ale nezná herní pravidla, a tak si je sám vytváří. Dívá se kolem sebe a buduje si názory, protože mu ani nic jiného nezbývá. Učí se technikou pokus-omyl a zkouší, kam až ho hra beztrestně pustí. Další vtip této hry je v tom, že hlavní hrdina uvažuje a zkrátka potřebuje uvažovat logicky. Má nutkavou touhu ve všem hledat smysl a v okamžiku, kdy nějaký najde, mu bezmezně věří. Mně se v temnotě mé mysli podařilo tím vším proniknout a nakonec spatřit to, co ostatní hráči obvykle vidět nechtějí. Že celá lidská logika vychází z pocitů a osobních dojmů. Nikoliv však z toho, jaký život doopravdy je.
Zajímavé. A o čem ta naše hra je?
Stručně řečeno se dá říci, že tady na Zemi koexistují dvě logiky. Tou první je lidská. Patří člověku, který si dělá na všechno, co se dozví nebo co prožije, určitý názor. Děláme to do určité míry přirozeně všichni, byli jsme k tomu naprogramováni. A druhá logika (vesmírná) je ta, která zná skutečnou pravdu. Ví, jak to s námi i celým nekonečným vesmírem funguje v realitě.
Tato inteligence zná pravidla hry velice dobře a zároveň ovládá neomylné mechanismy, kterými hru udržuje v chodu. Vtip je v tom, že obě tyto logiky jsou svými vzájemnými protipóly. V okamžiku, kdy člověk něco prožívá a začne své pocity zpracovávat hlavou, dopouští se omylů. I když se mu zdá, že je to, na co myslí, logické, a tudíž správné, není to pravda. Lidská logika nám znemožňuje žít v souladu s vesmírnými zákony. Chcete dát pro lepší pochopení nějaký příklad?
To bych byla ráda a myslím, že to ocení i naši čtenáři.
Představte si, že někdo dostane nečekanou výpověď z práce. Člověku, kterému se to stane, v mysli okamžitě automaticky naskočí červená kontrolka, která bliká a hlásí: Řídící věži, máme problém. Stáhne se žaludek, srdce buší a hlavou běží: Mám leasing, hypotéku – jak to budu splácet? Ten člověk nespí, má stres, špatnou náladu a cítí narůstající nervozitu. S kapkami potu na čele počítá, co všechno bude muset v blízké době zaplatit, a jeho mysl začíná hysterčit: Kde na to všechno vezmu peníze? Člověčí logika nás ve chvíli, kdy máme něčeho nedostatek, nutí okamžitě nepříjemnou situaci řešit. Nemám pravdu?
Určitě máte. V takové stresující chvíli píšeme životopisy, googlíme a hlásíme se na pracovní pohovory. Samozřejmě. Jen málokdo si v dnešní době může dovolit zůstat bez příjmu.
Ano. Zkoušíme všechny možnosti, jaké nás napadají. A třeba také telefonujeme svým známým a ptáme se, jestli někdo neví o nějakém vhodném místečku. Zkrátka vyvíjíme veškerou možnou aktivitu k tomu, abychom našli co nejdříve jakoukoliv práci. I za cenu, že by nás nenaplňovala. Vždyť jsem zodpovědný člověk, na němž závisí fungování celé rodiny. Složenky za mě přece nikdo nezaplatí. Je to logické a moje okolí mne za takový flexibilní přístup jistě pochválí. A možná mi dají i nevyžádané rady, jak by bylo možné vyvinout ještě větší aktivitu, aby se dílo podařilo. Člověčí logika praví: Čím větší aktivita z mé strany = tím větší pravděpodobnost, že problém vyřeším. A na to není absolutně co říct, pokud ovšem nevím, jak Vesmír a synchronicita ve skutečnosti fungují.
Jak to tedy vnímáte vy?
Vesmírné zákony fungují úplně jinak. Když to hodně přeženu, tak řeknu, že Vesmír nám říká: Ty to, člověče, děláš úplně naopak. Já tě vystavil okolnostem, které sis ty vyhodnotil jako špatné a jako problém. Ve skutečnosti to žádný problém není. Jen jsem ti chtěl naznačit, že to, cos dělal doposud, už pro tebe není vhodné, a proto to přirozeně skončilo. Když to přijmeš s klidem a vědomím, že je to správné, tak ti já, život, pošlu mnohem lepší práci. Vládnu veškerým karmickým mechanismům, které na Zemi fungují, a proto se ty nemusíš vůbec o nic starat. Vhodnou práci ti seženu sám. Vtip je v tom, že to udělám jenom tehdy, když se do toho nebudeš vůbec angažovat. Nebudeš ztrátu zaměstnání vnímat jako problém a nebudeš mít potřebu ho hystericky řešit. To je moje podmínka. Hledej znamení.
To je sice hezké, ale když se zavřu doma a ani neotevřu počítač, práce si mě najde jen těžko.
Věřte nebo ne, ale ta vhodná práce si vás najde i v takovém případě. Skutečně nikam nemusíte posílat byť jen jediný životopis. Ale stane se to jedině tehdy, když novou situaci nebudete brát jako prohru. Je to přirozená příležitost ke změně. Svým studentům říkávám, že lidská logika je taková panáčkovská. Člověk si totiž obvykle představuje, že celé jeho já je jen tělíčko. Jakýsi panáček, živoucí figurína, prodírající se světem plným nástrah. Panáček uvažuje přesně tak, jak jste se zeptala. Jak bych mohla sehnat práci, když moje tělíčko bude sedět doma v křesle a popíjet čaj u krbu? Naprosto vám rozumím a nebylo by na to co říct, kdych nevěděl, že skutečný život funguje úplně jinak.
Dokud o sobě budu uvažovat jako o panáčkovi, který nikdy nic nemůže dostat zadarmo a bez vlastního přičinění, budu se nejspíš celý život pohybovat na hranici chudoby. Ve skutečnosti život funguje i bez nás a všechno potřebné ke každému člověku přichází úplně samo. Většinou ve chvíli, kdy nám na výsledku vůbec nezáleží a nevyvíjíme žádný tlak. Lidská logika nás ale udržuje v omylu, že bez vyvíjení aktivity v určitých oblastech náš život stojí. A že dokud se nezačneme vší silou snažit, nezískáme nic z toho, na čem nám záleží. Ať už je to skvělý partner, práce, nějaký úspěch, nebo větší finanční nezávislost.
Jenže ve skutečnosti je to přesně naopak. Život plyne naprosto správně a hladce, pokud se v tom my nezačneme až příliš angažovat! Jakmile podlehneme strachu a stresu z budoucnosti, vesmírné hybné síly se zaseknou, a kdyby uměly mluvit, tak by hodně nahlas zakřičely: „Když je to tvé přání, tak si to teda řeš sám…“ A to platí i v případě hledání práce. I když vám Vesmír nachystal vhodnější pracovní místo, než jste měli, máte svobodnou vůli a klidně se můžete upsat i na pozici, kterou si narychlo vyboxujete.
V naší zemi je stále hodně lidí, kteří už desítky let sedí doma a žádná práce u nich nezazvonila…
To jste mě rozesmála. Rozumím, kam tím míříte. Jejich niterným přáním je totiž nepracovat, a tak to také dělají a dělat mohou. Vesmír jim jejich vroucí přání splnil, i když se to možná někomu nelíbí. Vesmírná logika ale takto neuvažuje. Dává nám všem všechno, po čem toužíme, pokud se jí do jejího poslání příliš nevměšujeme. Pokud ale člověk pracovat chce a ve své staré práci skončí, Vesmír mu vždy nabídne něco mnohem lepšího. Nikdy to není naopak, pokud umíme vyčkávat na to správné zajiskření. Pamatujte, že kdykoliv začnete něco horečnatě hledat a po něčem se urputně shánět, jdete přímo proti pravidlům hry a Vesmíru znemožňujete, aby vám dal vlastní výhodnou nabídku. Vytváříte tlak, který zastavuje jeho hybnou sílu. Když se ale naučíte přemýšlet v souladu s tím, jak funguje skutečný život, nebude nám až do smrti nic důležitého chybět.
Člověk, který už není panáčkem, se v okamžiku, kdy přijde o práci, raduje. Volá: „Hurá! Přijde něco lepšího!“ A tím je to pro něj vyřešené a čeká, co se bude dít dál. Všichni ostatní, panáčci, budou nejspíš nad jeho laxním přístupem zuřit, ale pokud se nenechá strhnout davem, bude nakonec šťastný. Tohle je velice stručně řečeno to, na co jsem přišel a co učím své studenty. I když jim se věnuji individuálně a pomáhám jim pochopit různé situace, jimž momentálně čelí. Moji studenti postupně opouští starou logiku, která jim kromě stresu a strachu nic nepřinášela. Úplně změnit myšlení, ať se děje, co se děje, není vůbec snadné, ale když se to podaří, budete každou situaci vnímat naprosto jinak než většina lidí. A budete velmi úspěšní.
Takže je všechno, co se nám zdá být logické, špatné?
Aby nedošlo k omylu – lidská logika není hloupá a ani v jádru špatná. Je to přirozená reakce naší mysli, když se snaží z toho, co člověk vidí a slyší, něco vykřesat. Vydedukovat, pochopit a zapamatovat. Vychází z určitého výchozího předpokladu, což by bylo v pořádku, kdyby nebyl tento samotný předpoklad mylný.
Jak to myslíte?
Určitě to znáte… Když se ocitnete v nějaké nové situaci, kterou neznáte, nebo je vám dost nepříjemná, vyhodnotíte ji okamžitě jako problém. Předpokládáte, že je to něco, co vyžaduje okamžité řešení. Uniká vám ale, že to žádný problém ve skutečnosti není. Je to příležitost k příjemné změně. Ale jen málokdo si to uvědomí a jen málokdo dokáže takový okamžik prožít jako něco, co by měl oslavovat a přijmout s důvěrou.
Takže vy klientům doporučíte, když se jim v něčem nedaří, aby zůstávali úplně pasivní?
Lapidárně řečeno ano, ale jen v případě, že už mají novou logiku opravdu v krvi a skutečně nic, co jim do života přichází, je nerozhodí. Běžnému člověku ale nezbývá nic jiného, než se chovat a uvažovat tak, jak byl celý život zvyklý. Řešit problém všemi dostupnými prostředky.
Je to tak, že i když se budu hodně snažit a do hledání ideální práce vložím úplně všechno, tak ji neseženu?
To víte, že seženete. Vesmír vám možnosti, které se vám otevřou jen usilovnou pílí, nevezme. Vydřít se dá doslova všechno. Neznamená to, že neseženete žádnou práci. Pokud jste šikovní, tak vám to možná ani nebude tak dlouho trvat. Za svou netrpělivost ale zaplatíte nemilou daň.
Těžce se vystresujete a obstát na nové pozici vás nejspíš bude stát ohromné úsilí. Ze zkušenosti svojí i ze zkušenosti klientů vím, že práce, kterou si takto vystresovaný člověk sežene, nebude nikdy lepší než ta, z níž odešel. Nikam se totiž neposunul. Kdyby však hledání nové práce vůbec aktivně neřešil, dříve nebo později zafungují vesmírné mechanismy a do jeho života vstoupí nutně lepší nabídka než ta, která od něj odešla. Vždyť se jedná o jednu z přirozených vlastností samotného života. Jedině to, co k sobě člověk nechá přijít samovolně, má lepší kvalitu než to, co ho opustilo.
Zajímavé. Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela, ale musím potvrdit, že ty nejlepší věci do mého života přišly jen úplnou náhodou.
Ano. Dokud něco konkrétního řešíte stále dokola, tak se v té oblasti neuzdravujete. Jde o to, že tématem neomezených vesmírných nadílek se v různých esoterických knihách zabývá kdekdo. Ale nikdo lidem neřekne pravdu, proč jim to nebude fungovat, i když se budou snažit sebevíc.
To jste mi hezky nahrál. Věřím, že většina našich čtenářů bude znát knihu Tajemství, kde je odhalen návod, jak si člověk může snadno přitáhnout do života cokoliv. Porsche, Irénku, bazén i pštrosa. Pochybuji ale, že tento bestseller, který se prodává po celém světě, navýšil počet milionářů. Proč to nefunguje tak, jak by možná mělo?
Jde o to, že většina lidí stále uvažuje způsobem A a do toho jen občas vkládají drobné střípky z modelu myšlení B. Svou logiku ale musíte proměnit úplně, a teprve pak vám to začne fungovat. Proto mám svou školu. Nedělám žádné přednášky ani nepíšu knihy, protože vím, že by to nemělo smysl. Změny je třeba dělat krok za krokem a postupně je zasazovat jako semínko, které klíčí, do běžného života. Do reálných situací, jimž člověk každý den čelí. Jedině tak se může naučit vnímat a žít úplně jinak než dřív. Všímat si synchronicity a nápověd, které jsou všude kolem. Proměňovat sny ve skutečnost.
Můj student v kritických situacích přesně ví, co se děje, a hlavně proč se to děje a jak má zareagovat. Je připraven na všechno. Tím, že tomu rozumí, nechávají ho všechny takzvané krize chladným. Je to ale nepřenositelné. Když totiž běžnému člověku v dobré víře poradí, aby si z nečekaného padáka nic nedělal, šel domů za rodinou a v klidu a pohodlí čekal na novou příležitost, možná vám to v šoku odkýve. Jenže už druhý den se psychicky sesype a začne urputně hledat práci. Jeho logika to nedokáže udělat jinak, protože v dané situaci vidí problém. A jakmile v něčem vidíme problém, není nám pomoci. Nedokážeme ho totiž neřešit. Jenže Vesmír nemá nátlak z naší strany rád.
Je tedy podle vás kniha Tajemství sepsaná špatně? Jsou v ní chyby? Funguje Vesmír jinak, než autorka Rhonda Byrne tvrdí?
To je velice dobrá otázka. Takových knížek, které slibují zbohatnutí snadno a rychle, je na trhu hodně. Jde o to, že to není lež, ale polopravda. V podstatě těm principům, které autoři shodně uvádějí, není co vytknout. Ale přirovnal bych všechna ta díla ke knize, kde necháte jen úvod a happyend a všechny ty zbývající důležité stránky vytrhnete. A zůstává jen polopravda, z níž se stává bestseller. Ty informace nikomu neublíží, ale také nikomu nepomohou. To zásadní totiž není uvedeno.
Setkávám se s tím dnes a denně. Obrací se na mě lidé, kteří se učí z těchto knih už léta a věří, že na sobě tvrdě duchovně pracují. Diví se, proč jsou pořád tam, kde byli. Postupují podle uvedených návodů a marně čekají na okamžik, kdy se stane přesně to, co jim slíbila kniha. Jenže kdyby znali vesmírné zákony tak jako mí studenti, věděli by, že se to v jejich případě nestane. Ke splnění všech přání totiž dojde jen ve chvíli, kdy jsou splněny určité podmínky, ty ale v těch bestsellerech uvedené nejsou.
O jakých podmínkách je řeč?
Je to něco, co učím na své škole, a stručně se to vysvětlit nedá. Ale mohu se pokusit nastínit alespoň malou část poznání, k němuž jsem došel. Život je naprosto zákonitý, dalo by se říci, že je to matematický proces. Když si něco opravdu přejete, ať je to cokoliv, tak je předem dáno, že se to splní. Každá rovnice má řešení, otázkou je, jestli vy konkrétně dokážete ke konečnému výsledku dojít. Cestu, jak se v této rovnici máte krok za krokem pohybovat, vám žádná kniha neprozradí. Já svým studentům ano.
Dám vám příklad. Lidé si představují, že dnes vyřknou přání, a už třeba za měsíc se budou prohánět v novém kabrioletu. Tak jim to tvrdí Tajemství. Já ale tvrdím, že to není tak jednoduché. Když si něco opravdu hodně přejete, měli byste počítat s tím, že vám Vesmír nejdřív dá pravý opak! Je to zákon, který platí bez výjimky. Chce si vás totiž vyzkoušet. Jestli jste, nebo nejste připraveni na to, aby vám přání opravdu splnil.
Jak taková zkouška může vypadat?
Jestli chcete být bohatí, tak čím víc si to budete přát, tím víc vám bude chodit složenek. Budete třeba muset dát auto do opravny, rozbije se vám bojler, ukradnou vám peněženku, vykradou byt. To všechno se může stát a klidně i během několika dnů. Pokud jste seznámeni s vesmírnou logikou, budete klidní, protože vám dochází, že se věci daly konečně do pohybu. Ale opět – ke správnému výsledku rovnice dojdete jedině tehdy, když v ničem, co začne přicházet, nebudete vidět problém. Jenže člověka, který neví, jak Vesmír funguje, to může pěkně srazit na kolena. Propadne panice, prožije si drama, začne aktivně řešit problém a žádný vesmírný zázrak se dít nebude. Maximálně se ten člověk duchovně vrátí zase na začátek a třeba za půl roku si opět začne přát víc peněz…
Zákonitě ale dospěje ke stejnému výsledku. Strach, stres a pocit beznaděje, že to prostě nefunguje. Podvědomé bloky ale nedokážeme neřešit pouhou vůlí. Je to jako cédéčko s ohranou písničkou, která pořád hraje a hraje. Neumíme ji vypnout ani neposlouchat. Jediná cesta je tohle cédéčko úplně vymazat tak, že se svými podvědomými bloky začneme do hloubky pracovat a vědomě je rozpouštět. Je to úkol, který jsme při narození dostali jako dobrovolný. Rozhodně se ale vyplatí ho splnit...
Jitka Svobodová
Převzato z časopisu Záhady života
_20241116.jpg)
Vložil: Redaktor KL