Jak uhnat nevěstu na harmoniku aneb Rodinné historky, vyčtené z dopisů. Horká židle Lenky Krobotové

Foto: Se svolením FTV Prima (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Herečka Lenka Krobotová se synem Šimonem v Show Jana Krause

Herečka Lenka Krobotová přivedla do Show Jana Krause svého šestnáctiletého syna, aby představila nejmladší výhonek slavné herecké rodiny, která se aktuálně celá podílí na unikátním představení.

Jan Kraus si herečku pozval proto, že představení Kuš, svině! je velmi zvláštní počin, který si zasluhuje trochu propagace. Lenku Krobotovou dobře znají návštěvníci Dejvického divadla, kde hraje i v inscenacích, režírovaných jejím otcem Miroslavem Krobotem. Zahrála si také v řadě filmů, v posledních letech hlavně v romantických komediích, ale odvážně také v kontroverzním dramatu Hranice lásky, které u nás otevřelo naplno módní téma polyamorie. Milovníci seriálů si ji určitě pamatují z Ohnivého kuřete, kde byla zoufalou, ale houževnatou hospodskou Slepičkovou s potrhlým manželem a despotickou paní domácí.

Z prvního manželství s hercem Václavem Havelkou má Lenka dva syny, na které je bez ohledu na jejich pubertu hrdá. Starší z nich, Šimon, ji nejen doprovodil do Show Jana Krause, ale podílí se i na představení Kuš, svině! Vybíral hudbu a hraje na jevišti na několik nástrojů.

Krabice s rodinným tajemstvím

Maminka Lenky Krobotové, herečka Hana Krobotová Doulová, se před časem probírala krabicemi s věcmi po své mamince a našla v nich několik desítek milostných dopisů. Korespondence Lenčiných prarodičů, Marie a Josefa Doulových, zaujala celou rodinu. Dědeček psal vzletně a romanticky, takové dopisy už dnes prý nikdo nejen nepíše, ale ani napsat neumí.

„Maminka našla v pozůstalosti milostné dopisy mých prarodičů, které jsou pravdivé a které začínají v roce 1944, kdy byl děda totálně nasazen v Hamburku,“ přibližuje dále Lenka Krobotová. „A zároveň se pak odvíjejí na pozadí šumavské rodiny, kde se ten příběh vyvíjel, a my ho doplňujeme takovými komentáři. Speciálně můj tatínek to komentuje z pozice muže, který do té rodiny vstoupil jako nápadník v roce – tuším – 1976, kdy zase on naháněl moji maminku.“

Dobré historky netřeba kazit pravdou

Miroslav Krobot pojal rodinné vzpomínky své manželky po svém. Během vyprávění některé pasáže pointuje jako zábavné historky. „Máma to postupně nacházela v různých krabicích a dávala to dohromady,“ popisuje dále Lenka Krobotová. „Myslela si, že z toho udělá knížku, ale nakonec nás napadl tady ten tvar. Je to v podstatě scénické čtení. Některé ty věci jsou dojemné, jiné vtipné a zároveň to můj táta komentuje svým cynickým humorem, protože, jak říká moje máma, nerad kazí historky pravdou. A on je kazí, ale nikdo neví, co je pravda, a co ne. Z jeho pohledu.“ Někdy ale pravda vyjde najevo, protože v publiku sedí někdo, kdo si popisované události a jejich aktéry pamatuje. To se pak z publika ozve třeba: „Ale takový on nebyl!“ Divadlo je ale divadlo, má právo na autorskou licenci, myslí si Lenka Krobotová.

Namlouvání trvalo dlouho

Josef a Marie Doulovi se potkávali na Šumavě na venkovských tancovačkách. Jenže on hrál, a tak si se svou vyvolenou ani nezatancoval. A ona se na zamilovaného šumaře dívala trochu skrz prsty. „V jednom tom dopise jí dědeček píše, že ji zkusil zase oslovit, protože i po roce je jí okouzlen. Z toho vyplývá, že se rok neviděli,“ líčí Lenka Krobotová trpělivé námluvy, které skončily mnohaletým manželstvím. Marie nakonec podlehla kouzlu slov v dopisech, kterými si ji Josef získal. Může takový příběh dnešním mladým lidem ještě něco říkat?

Dnešní holky letí spíš na rebelismus

Šimon rodinné historii podlehl a je hrdý na to, že mohl být součástí představení, i když víc než divadlo ho baví hudba. Skládá písničky, hraje na kytaru i na harmoniku. Právě díky tomu se ale mohl zapojit do příprav. „Já jsem tam jakžtakž skládal hudbu, ale spíš jsem vybíral různé známé songy z té doby,“ vysvětluje Šimon. „Zazní tam i dechovka, protože děda hrál v té době na harmoniku na zábavách, a babičku si namlouval právě během těch zábav v šumavských vesnicích,“ prozrazuje jeho matka. Dechové nástroje ale Šimon neovládá, takže tam vybíral hudbu reprodukovanou.

„Já historii naší rodiny strašně obdivuju,“ říká pyšně Šimon, který také sám v jeho průběhu hraje na různé nástroje. „Hraju tam na kytaru a na harmoniku, foukací i tahací,“ upřesňuje. Zároveň ale dodává, že na sedmdesátky ani na dechovku dnešní holky neletí. Dnes víc než hudba prý působí na holky rebelismus. Co tím myslí, vysvětlit neuměl, zato svou hudbou se na závěr Show Jana Krause pochlubil. S kytarou a kapelou si dal vlastní song Falling Sun, který sice nemá košatý text ve stylu pradědečkových dopisů, melodicky je ale velmi příjemný. Že by tohle byl ten rebelismus?

Zdroj: FTV Prima

Vložil: Ela Nováková