Poučení od Ondřeje Koláře z Bruselu. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením Ondřeje Koláře

Popisek: Ondřej Kolář

Europoslanec Ondřej Kolář z TOP 09 se lidu českému pokusil vysvětlit „jeho hysterii“ z migrace, kterou řídí populisté a extrémisté, jak se zavedla nálepka pro opoziční strany. A vysvětlil, že zapomínáme na tři zásadní body. Zkusíme si je hezky osvětlit.

„Tady když se řekne migrace, tak díky české lásce k hysterii a populismu zavládne zděšení, kterak k nám na člunech připlouvá půl Afriky a jak nám budou musulmani ve velkém uřezávat hlavy,“ začal hezky bujaře Kolář své zamyšlení nad globálním problémem. A oznámil, že Čechům unikají tři podstatné věci.

„Prvně. Česká republika je pro ty ,klasické’ migranty, kterými rád straší Pitomio a kteří nám podle Babiše zasquatují chaty a chalupy, naprosto nezajímavá. Jsme tranzitní zemí, většina migrantů z Afriky a Blízkého východu přes nás klopýtá do Německa, Francie či Belgie. U nás jich máme asi tak 39 pozavíraných v detenčních centrech,“ ukázal první kámen úrazu… a hned si na něm vylámal nohy. Vysvětlím proč.

Ondřej Kolář správně řekl, že migranti míří do západních zemí a že jsme pro ně pouze tranzitní země. Nedodal, eurofederalista jeden zapomnětlivý, že země Evropské unie jsou, ač nefederalizované, přesto jako spojité nádoby. A pokud se zhorší situace v Německu, ve Francii, nebo v Belgii, zákonitě se to negativně dotkne i České republiky.

Peníze, které mají být určené na rozvoj, inovace, srovnávání úrovně jednotlivých zemí, se začnou pomalu přesouvat spíš do fondů solidarity, do fondů na integraci a podobných.

Příliš mnoho neintegrovaných a neintegrovatelných migrantů pak vede k postupné změně politiky jak samotné země, tak ve výsledku i Evropské unie. Pak se dočkáme kupříkladu nátlaku na přerozdělování, kterému musíme vzdorovat téměř soudním sporem, což vedlo k vážné rozepři, která ve výsledku vygenerovala nejen nespokojenost, ale také na ní navázanou rétoricky trochu divočejší politickou sílu.

Ona nespokojenost obyvatel vede k nedůvěře v podstatu Evropské unie, nedůvěře k její politice, institucím, mnohdy i nedůvěře ve svéprávnost tamních politiků a byrokratů. K nedůvěře k práci Evropské unie, která za dlouhých devět let, kdy začaly proudit velké migrační vlny, nedokázala své země a obyvatele s rozumem ochránit. Prostě otevřela dveře a možné následky neřešila.

Tvář jednotlivých zemí pak okrášlují třeba úvahy o zavedení vagónů městské hromadné dopravy určené výhradně pro ženy, nebo veřejná koupaliště opevněná jako vojenské základny, protože sexuální násilí nesmírně narostlo. Nemluvě pak o každodenních útocích nožem, které do civilizované země nepatří a ještě před deseti lety bylo něco takového kupříkladu v Německu jen ojedinělým excesem, který by šokoval celou společnost. Dnes je to běžné. To se týká samozřejmě i nás, protože jsme členy unie a i my si musíme zvykat, že ženy se v některých městech Evropy musí usadit do chráněného vagónu výhradně pro ženy, jinak jim hrozí velké nebezpečí. Řekl bych, že to nevypadá na příliš dobrou evoluční zkratku. Otevřené hranice zemí unie tak získávají nový a nečekaný efekt. 

Promigrační politika otevřených dveří vede k hlubšímu rozdělení společnosti a jejímu vyhrocení až k nenávisti. To pak vede k jistému fanatismu ve společnosti, kdy jedna skupina už z principu nenávidí vše spojené se slovem migrace. Jak píše sám Kolář – díky české lásce k hysterii. Jenže hysterie je na obou stranách, kdy obhájci migrace nedokážou myslet jinak, než – refugees welcome i kdyby na chleba nebylo. A nenávidí každého, kdo jejich iluze o světě nesdílí a nelepí se s nimi k silnici našeho veřejného života. A právě ti se, zdá se, usadili do čela EU a dlouhých devět let konají proti zájmům Evropy.

Přemíra nezvládnuté migrace pak vede například k migračnímu paktu, který vnucuje pravidla, která Česká republika doposud odmítala. Teď je bude mít pod hrozbou sankcí nařízené „shora“, a to právě vinou změněné politiky migrací zasažených zemí. Přičemž na Českou republiku bude vyvíjen nátlak ostatními zeměmi, které budou migračně hojně zásobené. Takže zdroje, které by měly jít na rozvoj, půjdou na velmi často marnou snahu o integraci.

Ale pojďme k druhému bodu Kolářova seznamu podstatných věcí.

„Za druhé fakt, že náš největší problém aktuálně není nelegální migrace přes Středozemní moře, ale naprosto cílená snaha Evropě ublížit na její východní hranici, kde tandem Putin-Lukašenko cíleně posílají migranty přes plot mezi Polskem a Běloruskem. Nerad bych přijímal jednodušší pohled na svět, ale věřím, že už jen kvůli tomu, že to máme výrazně blíž, bude mít česká vláda větší snahu tohle téma tlačit. Dávno nejde o migraci jako takovou, ale o to, že se nelegální překračování evropských hranic stává zbraní východních diktatur,“ napsal Kolář.

I tady bych zčásti nesouhlasil. To, že se pro Putina a Lukašenka stala migrace součástí boje, je cynicky odporné. To bezesporu. Ale tam takový problém není vidět, protože Polsko dělá to, co by měla dělat celá Evropská unie. Chrání své hranice a otevření migrační cesty z Běloruska, i přes křik neziskovek a Agnieszky Hollandové,  prostě nedovolí. A chválu mu za to na nebesích. V Polsku jsou dveře zavřené. Ale ve Středozemním moři jsou stále otevřené, nehlídané a neziskovky se tam prohání se svými čluny a čile spolupracují s převaděči. Tam je ten problém. Zásadní problém. A neřešený problém. To, že je migrace přes Středozemní moře zbraní maniakálně smýšlejících neziskovek, to v hledáčku pana Koláře asi není.

Pojďme k třetímu bodu Kolářova příspěvku do diskuse.

„No a ta třetí věc je prostá ekonomika. My některé migranty prostě potřebujeme. Některé. Klidně ty, co si sami vybereme. Dávno se nám totiž v Evropě nechtějí dělat některé práce, které přenecháváme Ukrajincům, Gruzíncům, Arménům, Tádžikům, Uzbekům a dalším, kteří nastupují tam, kde teď chybí pracovníci. Smysluplný režim, ve kterém tyto pozice obsadíme lidmi, kteří k nám chtějí přijít pracovat a dodržovat přitom naše zákony, nám může dost pomoct. Tím spíš Česku, kterému se z té ,montovní’ ekonomiky stále nějak nedaří vymanit…,“ napsal Kolář.

A zase špatně. Ne že se Čechům nechce pracovat, ale zaměstnavatelům se za tu práci nechce platit. A když dá kupříkladu Agrofert ve svých Vodňanských kuřatech 20 tisíc plat, našinec tam pracovat ne že nechce, ale nemůže. Protože on tu má rodinu, závazky, bydlení. On od linky na mražená kuřata neodejde na ubytovnu a nejí pouze vlašák s rohlíkem. To rozhodně není vina Čecha jako zaměstnance, ale firem a koncernů, které z nás montovnu dělají a tím říkají – potřebujeme migranty, Češi jsou líní. To je totiž politika koncernů, převážně pak zahraničních. A tam má vláda, jakákoliv vláda, spoustu pák, jak to změnit. Zatím to neudělala žádná. Každé vyhovovalo, že jsou Češi v podřízené pozici těch z montovny.

Zdroje: Novinky, iDnes, Politico, ČT

Vložil: Štěpán Cháb