Ve středu je na nic, ať je čtvrtek nebo pátek. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Polévka

Měl jsem tu čest nahlédnout přes sociální sítě pod ruce Janě Maláčové, předsedkyni Sociální demokracie. Druhdy rétoricky velmi bojovná, nyní se uchyluje k jisté pokračující šmardalizaci jí svěřené strany. Takové ne příliš povedené pokračování husté dvojky v sólo verzi. Ale nešť, vezmu to trochu obloukem přes Argentinu.

Dělení na levici a na pravici by se mohlo zdát, že je zastaralé. Ale to jen z naší evropské perspektivy, kdy se v prostoru celé unie normalizovala politika progresivní levice nazývaná liberální demokracie. Dělení na pravici a levici je stále živé.

Podívejme se do Argentiny. Tamní prezident Javier Milei zavedl před dvěma roky v zemi přísně pravicové principy drastického seškrtání státních výdajů, zjednodušení a snížení daní a maximální podporu svobodnému podnikání. Jeho experiment po dvou letech vede k překvapivě dobrým výsledkům. Z permanentně zadlužené, inflačně drcené a pro velké peníze nedůvěryhodné Argentiny začíná budovat zemi, které velké peníze dají svou důvěru. Snížil inflaci a fiskální rozpočet už deset měsíců drží v přebytku. A zdá se, že svou zemi z chronické jihoamerické ekonomické krize vyvede ven. Argentina je po dvou letech na cestě ke skutečné konsolidaci veřejných peněz. To je pravičák.

Jako náš premiér Fiala, která o své straně i vládě mluví jako o konzervativně pravicové? No, nenechme se vysmát. Tam, kde Milei zrušil deset ministerstev, Petr Fiala tři přidal. Tam, kde Milei dělal brutální a potřebné zásahy do výdajové stránky státu, Petr Fiala zaváděl kosmetické změny (které vzápětí kompenzoval navýšením výdajů u jiné agendy). Tam, kde Milei zjednodušoval a snižoval daně, tam Petr Fiala velmi „pravicově“ daně zvedal a zaváděl nové. Tam, kde Milei usnadňoval cestu k podnikání, tam ji Fiala ztěžuje, třeba už jen nebetyčným zvyšováním odvodů. Milei je pravičák jako řemen. A svou zemi za pomoci čistě pravicových principů skutečně uzdravuje. My po třech letech „konzervativní pravice“ Petra Fialy jsme na tom hůř, než za vlády politicky nijakého Andreje Babiše.

Ale podívejme se na levici. Argentinu můžeme dát za příklad úspěšné pravicové vlády. Co najít úspěšného na levici? Nenapadá mě nic jiného, než krátké období roku 1968 v Československu (no, dejme tomu), kdy byly zajištěné veškeré sociální potřeby (dejme tomu), zároveň začalo padat tabu socialistického režimu jako je svoboda projevu. Kdyby experiment nepřejely sovětské tanky, padlo by i tabu svobodného podnikání a můžeme, snad, předpokládat, že by u nás vznikl onen levicový ráj to na pohled. Třeba ne, třeba ano.

Jenže stejně jako máme středově nezajímavého Petra Fialu, máme středově nezajímavé i lídry na levici. Jana Maláčová nedávno vyrazila do školní jídelny za kuchařkami. Párkrát se s nimi vyfotila, snědla bramborovou kaši a připsala k tomu – vždyť se starají o naše děti! Nesmí mít tak malé platy! Překonala tím Michala Šmardu, který Sociální demokracii dovedl až k pádu na dno? Nepřekonala, Šmarda se aspoň zapojil do jednodenní práce terénního pečovatele, točil o tom video za videem a vytěžil téma nízkých platů na maximum. Maláčová udělá pár fotek a jede domů péct třeba husu. A s takovou, s takovou se nám naši milí socialisti propadnou ještě hlouběji. Takhle si představuje, že zemi dovede do levicového ráje to na pohled? Takovou divnou únavou okrášlenou vykřičníky?

Nevyhraněnost. Neschopnost ukázat zuby. Neumětelství skrývané za dobře pěstěný pažit marketingových sdělení. A hlavně ta neslaná a nemastná středovost. Středová pravice. Středová levice. Středová nijakost. Jen kosmetické úpravy, jemné nuance a všeprostupující prázdnota.

Javier Milei vyhrál volby s motorovou pilou v ruce. Šel do voleb s takovým zápalem, s takovou energií, že se z absolutního vyvrhela a exota vyšplhal až do čela státu. A v něm předvádí zázraky. Ti naši politici jako kdyby nevěděli, neuměli, neznali, nestálo jim to za to. Petr Fiala řekl, že zvýšením daní sníží daně. No jo, to už tu bylo. Něco dál? Jana Maláčová se vyfotí s kuchařkami a dá na Facebook pár dalších zbytečných vykřičníků. No a? Co tam máte dál? V politickém středu je to prostě blbě. Nikam to nevede. 

Kdyby Petr Fiala svou pravicovost vzal hezky zu grunt a převrátil republiku vzhůru nohama, já bych mu tleskal. Protože po dvou letech bychom se pohnuli někam, kde by to nejspíš dávalo smysl. Takhle jeho vláda navařila tradiční školní UHO (univerzální hnědá omáčka, kdo by nevěděl) a na, voliči, sežer tu hnědou hmotu s mastnými oky od oleje na povrchu. To samé lze ale očekávat i třeba od Jany Maláčové. Malé ukňourané - kuchařky mají málo na výplatnici. Dejte s tím pokoj a vemte si do ruky motorovou pilu. V neperspektivním bezčasí už se plácáme dost dlouho.

Zdroje: iDnes, New York Post

Vložil: Štěpán Cháb